Holčička přišla na svět ve 22. týdnu těhotenství, okolo pátého měsíce. Měřila 20 centimetrů.

„Za celou svou kariéru jsem se nesetkala s tak malým novorozencem, který by měl šanci přežít. Je to polský unikát,“ řekla státní porodní poradkyně Ewa Helwichová.

Malé Julce je nyní přes 50 dní. Ještě nemá úplně vyvinutou kůži. Dlaně a chodidla má velká jako bříška palců dospělého člověka.

V inkubátoru přibírá sice pomalu, ale postupně se její stav zlepšuje. Váží už 600 gramů.

Dívenka otvírá oči, hýbe prsty a vrtí se. Na dotek ošetřovatelky reaguje nespokojenou grimasou, jako by věděla, že máma není nablízku. Rodiče své dítě ještě nemohli pochovat v náruči.

„Chodím za ní každý den. Je malinká a křehká. Ale už jsou vidět rysy ve tváři. Ústa má po tátovi a nosík po mě,“ popsala dcerušku matka Sylwia Jablonowská z Walbrzychu.

Rodiče si ji budou moci odvézt, až budou mít lékaři jistotu, že si poradí sama bez přístrojů. To bude nejdříve za několik měsíců. Doma se už na ni nemůže dočkat babička.

„Jsem si jistá, že vnučka si poradí a brzy bude s námi. Všichni lékaři říkají, že je silná,“ těší se babička Teresa Rudnicka.

Za dívenku v inkubátoru zatím dýchají přístroje. Udržuje se tam teplota 32 stupňů, a tolik má i její tělíčko. Sama by teplotu nebyla schopna udržet.

Lékaři ji čas od času odpojí od respirátoru, aby se sama zkusila nadechovat. Krmí ji už ústy.

„Nejvíc mě trápí, že nemůže být blízko mě,“ přiznává paní Sylwie.