Podobné příběhy lze najít v přeslazených knihách či filmech. Chudý mladík bez přístupu k pořádnému vzdělání a bez prostředků se vlastní pílí vypracuje a svými činy se zapíše do historie. Jenomže takový příběh se skutečně odehrál, a to konkrétně počátkem devatenáctého století ve Francii. Jeho hlavní postavou byl astronom Jean-Louis Pons, historicky nejúspěšnější objevitel komet.
Pons se narodil o Štědrém dni roku 1761. Jeho rodina žila v malém městečku na jihovýchodě dnešní Francie. Chlapec sice přišel na svět o Vánocích, start do života ale rozhodně nijak jednoduchý neměl. Rodiče byli spíše chudí a Pons tak neměl moc šancí studovat. Dostalo se mu pouze základního vzdělání. Pak se ale stalo něco, co změnilo jeho život.

„Ponsova astronomická kariéra začala v roce 1789, když mu bylo sedmadvacet let. Tehdy se stal správcem observatoře v Marseille," uvádí starší článek časopisu Astronomical Society of the Pacific Leaflets.
Tehdejší ředitel observatoře Guillaume Saint-Jacques de Silvabelle si zakrátko všiml Ponsovo nadšení pro hvězdnou oblohu a vytušil v něm skrytý talent. Formálního vzdělání sice Pons za sebou mnoho neměl, byl ale zjevně bystrý. „Ředitel observatoře společně s dalšími kolegy z vedení mu začal dávat soukromé lekce," připomíná časopis Astronomical Society of the Pacific Leaflets.

Byl to právě Silvabelle, kdo nadchl Ponse pro komety. Ředitel byl totiž respektovaným odborníkem právě v této oblasti astronomie. Přestože si talentovaného Francouze vzal pod svá křídla, začátky Ponsovy astronomické kariéry nebyly právě snadné. Zkušenější astronomové, kteří měli za sebou úspěšná studia i různé objevy, se mu často vysmívali.
Po dvanácti letech Pons všechny překvapil. Psal se 11. červenec 1801. „Pomocí dalekohledu, který si sám vyrobil, objevil svou první kometu," uvádí server Comètes: des mythes à la réalité.
Objev první komety byl ale pouhým začátkem. „Ponsova znalost noční oblohy společně s jeho bystrým zrakem a velkou dávkou trpělivosti z něj udělaly úspěšného lovce komet. Kometa, kterou našel v roce 1801 a která nyní nese označení C/1801 N1, byla první z celkem 37 objevů těchto vesmírných těles, jež Pons učinil. Do dnešních dnů díky tomuto počtu drží rekord v množství vizuálních objevů komet," uvádí server Oxford Reference.
Magnet na komety
Mezi sedmatřicet komet, jež Pons pozoroval, jsou zahrnuty i takové, které před ním již objevil někdo jiný. Šlo tedy o opakované pozorování. I to ale bylo v Ponsově době velkým úspěchem, o technice, jakou astronomové používají dnes, si tehdejší vědci mohli nechat jen zdát.
U většiny Ponsem pozorovaných objektů šlo o takzvané neperiodické komety. „Znovuobjevil a pozoroval ale i periodické komety, konkrétně 12P/Pons–Brooks a 7P/Pons–Winnecke, kometu Biela a kometu Encke," píše server Oxford Reference. Jako periodické jsou označovány ty, které mají kratší oběžnou dobu. V praxi to znamená, že se do oblasti pozorovatelné ze Země musely někdy vrátit a byly viděny nejméně dvakrát.

Po pár letech se už nikdo z vědecké komunity Ponsovi neposmíval. Naopak, získal si respekt i přezdívku "magnet na komety". Byl totiž až neuvěřitelně produktivním objevitelem. „Jednou dokázal zaznamenat pět komet za osm měsíců, konkrétně v období od února do září 1808. O pár let později objevil pět komet za dvanáct měsíců. Po něm už se něco podobného podařilo jen dvěma astronomům," připomíná časopis Astronomical Society of the Pacific Leaflets.
Ruku v ruce s úspěchy na vědeckém poli následoval i kariérní postup. Z chlapce ze skromných poměrů se stal uznávaný odborník. „V roce 1813 se stal v marseillské observatoři odborným asistentem. Poté, co z Marseille pozoroval 23 komet, byl pozván do Itálie. V nové zemi se stal ředitelem observatoře v městečku Marlia. Na tomto působišti našel sedm dalších komet. Po několika letech přijal nabídku samotného toskánského velkovévody a nastoupil na místo ředitele observatoře ve Florencii. Zde zaznamenal svých posledních sedm komet," zmiňuje server Comètes: des mythes à la réalité. V současnosti již tato observatoř neexistuje.
Prestižní pozice si ovšem Pons užil jen krátce. V téměř sedmdesáti letech mu postupně přestal sloužit zrak. Zemřel v roce 1831. Na jeho počest byl po něm pojmenován jeden z kráterů na Měsíci.