Podobné příběhy lze najít v přeslazených knihách či filmech. Chudý mladík bez přístupu k pořádnému vzdělání a bez prostředků se vlastní pílí vypracuje a svými činy se zapíše do historie. Jenomže takový příběh se skutečně odehrál, a to konkrétně počátkem devatenáctého století ve Francii. Jeho hlavní postavou byl astronom Jean-Louis Pons, historicky nejúspěšnější objevitel komet. 

Pons se narodil o Štědrém dni roku 1761. Jeho rodina žila v malém městečku na jihovýchodě dnešní Francie. Chlapec sice přišel na svět o Vánocích, start do života ale rozhodně nijak jednoduchý neměl. Rodiče byli spíše chudí a Pons tak neměl moc šancí studovat. Dostalo se mu pouze základního vzdělání. Pak se ale stalo něco, co změnilo jeho život.

Litografie zachycující očkování osmiletého Jamese Phippse lékařem Edwardem Jennerem. Dílo Gastona Mélinguea asi z roku 1894
Injekcí změnil svět. První očkování provedl na dítěti, klíčovou roli hrály krávy

„Ponsova astronomická kariéra začala v roce 1789, když mu bylo sedmadvacet let. Tehdy se stal správcem observatoře v Marseille," uvádí starší článek časopisu Astronomical Society of the Pacific Leaflets.

Tehdejší ředitel observatoře Guillaume Saint-Jacques de Silvabelle si zakrátko všiml Ponsovo nadšení pro hvězdnou oblohu a vytušil v něm skrytý talent. Formálního vzdělání sice Pons za sebou mnoho neměl, byl ale zjevně bystrý. „Ředitel observatoře společně s dalšími kolegy z vedení mu začal dávat soukromé lekce," připomíná časopis Astronomical Society of the Pacific Leaflets.

Hrabě Hans Axel von Fersen. Zkušený švédský diplomat a vojevůdce byl favoritem francouzské královny Marie Antoinetty. Zda byla jejich láska pouze platonická, nebo byli i milenci, se dodnes pouze spekuluje. Fersen žil v letech 1755 až 1810. Autorem portr
Ten, který okouzlil Marii Antoinettu. Axela Fersena krutě umučil rozzuřený dav

Byl to právě Silvabelle, kdo nadchl Ponse pro komety. Ředitel byl totiž respektovaným odborníkem právě v této oblasti astronomie. Přestože si talentovaného Francouze vzal pod svá křídla, začátky Ponsovy astronomické kariéry nebyly právě snadné. Zkušenější astronomové, kteří měli za sebou úspěšná studia i různé objevy, se mu často vysmívali.

Po dvanácti letech Pons všechny překvapil. Psal se 11. červenec 1801. „Pomocí dalekohledu, který si sám vyrobil, objevil svou první kometu," uvádí server Comètes: des mythes à la réalité.

Objev první komety byl ale pouhým začátkem. „Ponsova znalost noční oblohy společně s jeho bystrým zrakem a velkou dávkou trpělivosti z něj udělaly úspěšného lovce komet. Kometa, kterou našel v roce 1801 a která nyní nese označení C/1801 N1, byla první z celkem 37 objevů těchto vesmírných těles, jež Pons učinil. Do dnešních dnů díky tomuto počtu drží rekord v množství vizuálních objevů komet," uvádí server Oxford Reference.

Magnet na komety

Mezi sedmatřicet komet, jež Pons pozoroval, jsou zahrnuty i takové, které před ním již objevil někdo jiný. Šlo tedy o opakované pozorování. I to ale bylo v Ponsově době velkým úspěchem, o technice, jakou astronomové používají dnes, si tehdejší vědci mohli nechat jen zdát.

U většiny Ponsem pozorovaných objektů šlo o takzvané neperiodické komety. „Znovuobjevil a pozoroval ale i periodické komety, konkrétně 12P/Pons–Brooks a 7P/Pons–Winnecke, kometu Biela a kometu Encke," píše server Oxford Reference. Jako periodické jsou označovány ty, které mají kratší oběžnou dobu. V praxi to znamená, že se do oblasti pozorovatelné ze Země musely někdy vrátit a byly viděny nejméně dvakrát.

Mléčná dráha.
Ve středu Mléčné dráhy nemusí být černá díra. Vědci mluví spíše o temném mraku

Po pár letech se už nikdo z vědecké komunity Ponsovi neposmíval. Naopak, získal si respekt i přezdívku "magnet na komety". Byl totiž až neuvěřitelně produktivním objevitelem. „Jednou dokázal zaznamenat pět komet za osm měsíců, konkrétně v období od února do září 1808. O pár let později objevil pět komet za dvanáct měsíců. Po něm už se něco podobného podařilo jen dvěma astronomům," připomíná časopis Astronomical Society of the Pacific Leaflets.

Ruku v ruce s úspěchy na vědeckém poli následoval i kariérní postup. Z chlapce ze skromných poměrů se stal uznávaný odborník. „V roce 1813 se stal v marseillské observatoři odborným asistentem. Poté, co z Marseille pozoroval 23 komet, byl pozván do Itálie. V nové zemi se stal ředitelem observatoře v městečku Marlia. Na tomto působišti našel sedm dalších komet. Po několika letech přijal nabídku samotného toskánského velkovévody a nastoupil na místo ředitele observatoře ve Florencii. Zde zaznamenal svých posledních sedm komet," zmiňuje server Comètes: des mythes à la réalité. V současnosti již tato observatoř neexistuje.

Prestižní pozice si ovšem Pons užil jen krátce. V téměř sedmdesáti letech mu postupně přestal sloužit zrak. Zemřel v roce 1831. Na jeho počest byl po něm pojmenován jeden z kráterů na Měsíci.