Rozhodla se proto vyrazit na cestu do porodnice Lékařů bez hranic, která poskytuje bezplatnou péči. „Na cestu jsem se vydala až za dne, protože v noci to bylo příliš nebezpečné," vysvětluje. „Tam, kde žiju, se hodně bojuje a celou noc je slyšet střelba. Bydlíme nedaleko hranice s Pákistánem. Lidé jsou tam tak chudí, že nemají jinou možnost než cestovat hodiny nebo celé dny, aby se dostali do podobného střediska, kde je bezpečno a bezplatná péče," dodává Zukia, která nakonec v porodnici Lékařů bez hranic přivedla na svět své třetí dítě.

Měla štěstí – ženy z tradičních společností, které potřebovaly bezplatnou pomoc o rok dříve a nemohly jít do veřejné nemocnice v Chóstu kvůli tomu, že tam ošetřují muži, musely rodit doma. V porodnici Lékařů bez hranic, kde je pouze ženský personál, totiž na jaře 2012 vybuchla bomba, která zranila sedm lidí, a tak byla na osm měsíců zavřena.

V podobně složité situaci jsou i ženy v Pákistánu. V Balúčistánu, největší, ale nejméně zalidněné provincii země, rodí jen necelá třetina matek se zkušenou pomocí.

„Žena zde má v průměru šest až osm dětí, první porodí obvykle v 16 letech. Čtyři pětiny těhotných žen přijdou na jediné předporodní vyšetření, můžeme je proto jen zřídka náležitě sledovat. Většina rodí doma za asistence neškolených příbuzných nebo sousedek," přibližuje Cecilio Tan z Lékařů bez hranic. „Žena ve zdejší kultuře nemůže cestovat sama. A pokud muž pracuje, aby uživil rodinu, žena bývá doma. Proto matky přicházejí, když je příliš pozdě, pouze pokud dojde ke komplikacím," dodává Tan.

Lékaři bez hranic jsou mezinárodní humanitární a zdravotnická organizace, která poskytuje zdravotní péči lidem v nouzi. Podpořit je můžete ve veřejné sbírce na čísle účtu 111 333/2700.

Příští týden si budete moci přečíst o ilegální imigraci do Evropy.