"Tvrdili mi, že den začíná Bohem. Já ale začínám den myšlenkou na osobu, kterou miluji, protože na ni myslím neustále." I taková slova se vyskytla v dopise, který napsala Isabela Parmská, manželka Josefa II., své švagrové, Marii Kristině (v češtině se vyskytuje i přepis Marie Kristýna). Vztah obou žen byl podle všeho lesbický. Život Marie Kristiny, v pořadí pátého potomka panovnice Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského, byl velkých lásek vůbec plný.

Marie Kristina měla oproti svým sourozencům jednu zásadní výhodu - milovali ji a náklonnost jí projevovali oba rodiče. Byť se to může zdát jako samozřejmost, u dětí, které přivedla na svět habsburská panovnice Marie Terezie šlo o výjimku. S většinou potomků totiž tato žena příliš blízký vztah neměla. Mateřská láska, které se Marii Kristině dostalo plnými doušky, šla dokonce tak daleko, že tuto svoji dceru Marie Terezie nevyužila pro svojí sňatkovou politiku. „Marie Terezie Marii Kristině jako jedinému ze svých dětí dovolila provdat se z lásky," připomíná server Deutsche Biographie.

Zamilované švagrové

Marie Kristina přišla na svět v roce 1742 jako v pořadí páté dítě Marie Terezie a Fratiška Štěpána Lotrinského. Starší sourozence ale měla pouze dva. Dvě z jejích dřívě narozených sester totiž mezitím zemřely. Možná to způsobil datum narození Marie Kristiny - přesně v den pětadvacátých narozenin Marie Terezie, možná pro to měla panovnice jiné důvody, každopádně se Marie Kristina stala okamžitě oblíbeným potomkem své matky. A nic na tom nezměnili ani její později narození sourozenci.

Arcivévodkyně Marie Anna měla talent na přírodní vědy. Kvůli zohavení se sice nikdy nevdala, vzhledem ke svému postavení a tomu, že byla ženou, ale měla poměrně výjimečnou vědeckou kariéru.
Smutný osud nejstarší dcery Marie Terezie: Poslední pomazání přijala již v mládí

Matčina láska a náklonnost, které si ostatní potomci Marie Terezie příliš neužili, vyvolávala v sourozencích Marie Kristiny závist. I proto s nimi tato dívka nikdy neměla blízké vztahy - navíc se k nim údajně chovala povýšenecky. Odcizení od bratrů a sesterji ale nikdy příliš netrápilo. Její dětství na vídeňském dvoře pro ni samotnou bylo pohádkové. To, že je oblíbenou dcerou své matky, jí totiž přinášelo mnohé výhody. „Na dvoře měla Marie Kristina od malička velký vliv," zmiňuje server Deutsche Biographie.

Děvče, které matka a i ostatní na dvoře přezdívali Mimi, si například smělo samo určit, kdo se stane jeho vychovatelkou. Rovněž se jí dostalo pro ženu na danou dobu velmi dobrého vzdělání. Údajně měla velký talent na jazyky a ovládala jich hned několik. „Byla také velmi talentovanou malířkou. Její kresby zobrazují život císařské rodiny," uvádí Deutsche Biographie.

V sedmnácti letech se Marie Kristina poprvé zamilovala. Jejím vyvoleným se stal syn Württemberského vévody Ludvík Evžen Württemberský. Jeho společenské postavení jej však jako příštího chotě arcivévodkyně vylučovalo. Ludvík Evžen byl kvůli němu natolik nevhodným ženichem, že v tomto případě nepomohla ani slabost, kterou pro Mimi měla její všemocná matka. Rodící se vztah tak byl rychle ukončen. Marie Kristina však dlouho nesmutnila. V říjnu 1760 se totiž oženil její bratr Josef II. A jeho mladičká manželka Isabela Parmská si získala nejen jeho srdce, ale i srdce své švagrové.

Isabela Parmská a Marie Kristina - obě ani ne dvacetileté - se okamžitě staly blízkými přítelkyněmi. A podle všeho i něčím víc, jejich vztah je ve většině pramenů popisován jako lesbický. Dvě mladé ženy si rozhodně padly do oka. Trávily spolu téměř všechen čas - na dvoře si tím dokonce vysloužily přezdívku Orfeus a Eurydika, podle vášnivě zamilovaného páru z řecké mytologie.

Josef II. byl skutečným osvícencem. Mnohé ze svých reforem ale musel zrušit krátce po jejich vydání.
Josef II. to schytával ze všech stran. Musel si vzít ženu, která se mu hnusila

Isabela a Mimi se od sebe nedokázaly odtrhnout. Když právě nebyly spolu fyzicky, alespoň si psaly milostné dopisy. Podle všeho si vyměnily přes dvě stě psaní, dochovaly se ale pouze ty, které napsala Isabela. Tón v nich jasně naznačuje, že vztah dospívajících dívek byl více než jen přátelský. „Píši ti znovu, krutá sestro, ačkoliv jsme se zrovna rozloučily. Nemohu snést to doufání, zda mě uznáš jako osobu hodnou tvé lásky, nebo zda mě raději srazíš do řeky… Nedokáži myslet na nic jiného, než že jsem hluboce zamilovaná," napsala Isabela.

Klín se klínem vybíjí

Skandální vztah nakonec netrval dlouho. Isabela po třech letech na vídeňském dvoře podlehla neštovicím. Smrt této krásné a vzdělané, byť nešťastné ženy, zahalila Vídeň do smutku. Truchlil její manžel Josef II., který svou manželku hluboce miloval a který pravděpodobně o její lásce k Marii Kristině netušil. A truchlila samozřejmě i Marie Kristina.

Osud k ní byl ale milostivý a netrvalo dlouho, láska si k ní našla cestu znovu. Tentokrát už šlo konečně o příběh se šťastným koncem. Na vídeňský dvůr přijeli Josefovi II. kondolovat synové polského krále a saského kurfiřta Augusta III, princové Albert Kazimír a jeho bratr Klement. S Albertem se Marie Kristina nepotkala poprvé, viděli se už v roce 1760 a už tehdy si byli sympatičtí, ovšem nic víc.

Tentokrát byla situace jiná. Albert Marii Kristinu dokázal utěšit v jejím smutku a pár se začal potkávat při různých příležitostech pravidelně. Záhy měla Marie Kristina Alberta plnou hlavu a on se do ní rovněž zamiloval. Další velká láska Mimi byla na světě.

Svatebčané v černé

Potřetí už Marie Kristina o svojí lásku rozhodně nehodlala přijít. A to ani přesto, že Albertovo společenské postavení bylo opět nižší, než její. Mimi trvala na svém. A její matka Marie Terezie, žena, která manželství svých potomků pojala jako politický kalkul, jí překvapivě v nové lásce nebránila a se sňatkem souhlasila. Opět se ukázalo, kdo je nejoblíbenější dcerou této osvícenské panovnice.

Přesto si zamilovaný pár musel na svatbu počkat přes dva roky. Jako problematický se totiž ukázal postoj Mimiina otce, Františka Štěpána Lotrinského. Ten s jejím sňatkem nesouhlasil, a jelikož Marie Terezia nechtěla jít proti svému manželovi, dceři poradila, aby vztah s Albertem udržovala v tajnosti. Pro Marii Kristinu to bylo těžké období - byla jedinou dcerou na vídeňském dvoře, která už měla dávno věk na vdavky, přesto zůstávala svobodná. A to v situaci, kdy byla šťastně zamilovaná a měla jistotu, že matka ji nedonutí provdat se bez lásky.

Hrabě Hans Axel von Fersen. Zkušený švédský diplomat a vojevůdce byl favoritem francouzské královny Marie Antoinetty. Zda byla jejich láska pouze platonická, nebo byli i milenci, se dodnes pouze spekuluje. Fersen žil v letech 1755 až 1810. Autorem portr
Ten, který okouzlil Marii Antoinettu. Axela Fersena krutě umučil rozzuřený dav

Nakonec vše vyřešil osud. V roce 1765 totiž zcela nečekaně František Štěpán Lotrinský zemřel. Smrt otce samozřejmě Marii Kristinu, stejně jako zbytek dvora, zarmoutila, zároveň jí ale konečně otevřela cestu k manželskému štěstí. Marie Terezie shledala, že sňatku Mimi a Alberta už nic nebrání, a dala páru nejen své požehnání, ale i rozsáhlé majetky, aby jej co nejlépe zabezpečila. „Mladý pár získal zejména oblasti v Těšínsku, a Albert byl navíc jmenován guvernérem v Uhrách," uvádí web Deutsche Biographie.

Svatba se konala v roce 1766, v době, kdy ještě vídeňský dvůr držel smutek za Františka Štěpána. To byl opět znak toho, že Marii Kristině projde u Marie Terezie prakticky všechno. Jediné, v čem musela mladá arcivévodkyně ustoupit, bylo, že se svatba nesměla uskutečnit ve Vídni, aby obřad nepůsobil nepatřičně. Svatebčané se tak přesunuli do Dolních Rakous. „Čtyřiadvacetiletá arcivévodkyně se provdala za vévodu Alberta na zámku Hof," připomíná server Die Welt der Habsburger.

Pohled na svatebčany byl také opravdu nezvyklý. Kromě Marie Kristiny a Alberta byli totiž všichni hosté vzhledem k smutku po Františkovi Štěpánovi v černé.

Nejlepší manželce

Po svatbě záviděli sourozenci Marii Kristině snad ještě více než kdy předtím. Manželství Mimi s Albertem totiž bylo na rozdíl od jejich opravdu šťastné. Její choť jí totiž po všech stránkách vyhovoval a vzájemně se milovali. „Přestože Albert ani po sňatku neměl vyhlídky na získání větší politické moci, byl vzdělaný, což pro chotě Habsburků nebývalo pravidlem. Projevoval sympatie myšlenkám osvícenství a svobodných zednářů. Šťastné manželství kalilo pouze to, že po smrti novorozené dcery už pak zůstalo až do konce bezdětné," nastiňuje web Die Welt der Habsburger.

Pár se většinu času zdržoval ve Vídni, a Marie Terezie měla oblíbenou Marii Kristinu i s jejím sympatickým manželem ráda nablízku. Albert byl velkým milovníkem umění, což malířce Marii Kristině nesmírně vyhovovalo. Dvojice vytvořila obrovskou sbírku uměleckých děl a v roce 1768 založila ve Vídni dodnes proslulou galerii Albertinu - její název je vytvořen z křestních jmen manželů.

Královna skotská a francouzská Marie Stuartovna.
Krutá smrt královny. Marie Stuartovna trpěla, popravili ji až na třetí pokus

Když Marie Terezie zemřela, její nástupce Josef II., vdovec po Mimiině dávné lásce Isabele, vyslal svoji sestru i s jejím manželem do Bruselu. I novému panovníkovi, stejně jako ostatním sourozencům, ležela Marie Kristina hluboko v žaludku. V nové zemi se sice Mimi s Albertem museli potýkat s nepokoji, které tam vyvolaly josefinské reformy, a po letech ze země dokonce museli uprchnout, jejich vztah ale zůstal pevný až do smrti Marie Kristiny. Ta zemřela v roce 1789, krátce poté, co se s manželem vrátila do Vídně.

Albert, přestože svou manželku přežil o celé čtvrt století, se už nikdy neoženil. Na památku nechal své lásce zbudovat krásný náhrobek. Nachází se na něm nápis UXOR OPTIMAE ALBERTUS, v překladu Nejlepší manželce Albert.

Děti Marie Terezie
Marie Alžběta (1737–1740)
Marie Anna (1738–1789)
Marie Karolína (1740–1741)
Josef II. (1741–1790)
Marie Kristina (1742–1798)
Marie Alžběta (1743–1808)
Karel Josef (1745–1761)
Marie Amálie (1746–1804)
Leopold II. (1747–1792)
Marie Karolína (1748–1748)
Johanna Gabriela (1750–1762)
Marie Josefa (1751–1767)
Marie Karolína (1752–1814)
Ferdinand Karel (1754–1806)
Marie Antoinetta (1755-1793)
Maxmilián František (1756–1801)