Všude se valil hustý černý kouř. Pálil, štípal a nedalo se v něm dýchat. Plameny už sahaly blízko a čtrnáctileté Catherine se začaly vzněcovat vlasy. Sebrala poslední zbytky sil, vyšplhala na okno a holýma rukama se jí povedlo rozbít sklo. Přestože si při tom obě ruce silně pořezala, tímto činem si zachránila život. Catherine Grahamová se stala jednou z mála přeživších děsivého požáru, který přesně před 80 lety zachvátil Sirotčinec svatého Josefa v irském městě Cavan, kde dívka vyrůstala. 

Obyvatelé Aberfanu odklízejí hlínu po tragickém sesuvu.
Mysleli, že se žene bouřka. Byla to černá smrt, která zaživa pohřbila 116 dětí

Obrovskou tragédii ještě posílilo to, že většina obyvatel Cavanu i příbuzní obětí byli přesvědčeni, že se neštěstí dalo předejít. A že 35 mrtvých dětí a jednu dospělou zaměstnankyni mají na svědomí řádové sestry, jež instituci vedly. Ty totiž podle obvinění z úplně banálního důvodu zabránily evakuaci ve chvíli, kdy se ještě dalo z počínajícího ohnivého pekla bezpečně uniknout. 

Nevole vůči Chudým sestrám svaté Kláry (známějším pod označením klarisky) byla tak velká, že vznikla speciální vyšetřovací komise. Ta nakonec shrnula, že k neštěstí vedla celá souhra chyb. „Navzdory tomuto řetězci pochybení ale nakonec komise došla k závěru, že ze smrti dívek nelze vinit nikoho konkrétního,“ uvádí web irského Národního archivu

Hromadný hrob, ve kterém jsou uloženy ostatky 36 obětí požáru v sirotčinci v irském městě Cavan.Hromadný hrob, ve kterém jsou uloženy ostatky 36 obětí požáru v sirotčinci v irském městě Cavan.Zdroj: Wikimedia Commons, Richard Morgan Morganr, volné dílo

Jídlo z odpadkových košů

Sirotčinec svatého Josefa vznikl v devatenáctém století. Jeho součástí byla také internátní škola. O chod instituce určené výhradně pro dívky se staraly jeptišky - klarisky. Přestože dívky různého věku od tří do osmnácti let měly díky sirotčinci střechu nad hlavou, jídlo a možnost vzdělání (což před jeho vznikem nebylo pro osiřelé děti běžné), život v šedivých zdech nebyl vůbec jednoduchý. „Podle svědectví Catherine Grahamové byl sirotčinec krutým místem. Místní, pokud k tomu dostali příležitost, házeli na děti kameny. Uvnitř instituce dívky lovily zbytky jídla z odpadkových košů, aby se zasytily, a shlukovaly se u ventilů vedoucích ze sušárny, aby se alespoň trochu zahřály,“ uvádí list Irish Times.

Jeptišky vyžadovaly přísné dodržování kázně, a děti nesměly sirotčinec vůbec opouštět. V budově paradoxně žily i dívky, které ve skutečnosti měly příbuzné. Známý je třeba příběh dvojčat Susan a Mary McKiernanových, která rovněž zemřela v roce 1943 při děsivém požáru.

Jedno z vystoupení v manéži Gran Cirkusu Norte-Americano
Mělo jít o oslnivé vystoupení. Z cirkusu se ale stal masový hrob, především dětí

Dívkám o šest let dříve zemřela matka. Přestože jejich otec žil a byl zdravý, v dané době bylo zvykem, že místní farář zajistil, aby byly dívky z domácnosti bez ženy přesunuty do internátní školy vedené jeptiškami. Mělo to zabránit narušení jejich morální výchovy. Susan a Mary nepomohlo ani to, že se nabídla blízká přítelkyně jejich matky, že je vychová jako dobré katoličky. 

Místní duchovní tomu zabránil. „Obě dívky byly přesunuty do internátu tak rychle, že se ani nestihly zúčastnit pohřbu své matky. Příbuzní děvčata v následujících letech několikrát navštívili, ale vedení internátu jim vždy dovolilo pouze čtvrthodinový rozhovor. Dvojčata navíc ani jednou nedostala povolení odejít z areálu sirotčince,“ zmiňuje server Glangevlin

Raději mrtvé, než nemorální

Třiadvacátého února 1943 večer ulehla více než čtyřicítka dívek žijících v sirotčinci (údaje o počtu se liší) ke spánku jako obvykle. Nikdo netušil, že se většina z nich nedožije rána. Kolem půnoci vypukl ve sklepních prostorách - konkrétně v prádelně - kvůli technické chybě na elektroinstalaci požár, který se začal rychle šířit. „Kouře si první dívka všimla kolem druhé hodiny ráno, a rychle to oznámila jedné z jeptišek. Ve stejné chvíli hustý dým, který už se valil z budovy, probudil některé další obyvatele stejné ulice. Ve městě se rozezněla siréna a místní se rychle pokusili dostat do zamčené budovy. Podařilo se jim to, až když jim odemkla jedna z chovankyň,“ uvádí web Glangevlin. 

Zdroj: Youtube

A přesně v tuto chvíli došlo k nepochopitelnému a osudovému rozhodnutí jeptišek, které v konečném důsledku znamenalo krutou smrt pětatřiceti dívek. Když se místní konečně dostali do budovy sirotčince, oheň už byl sice v části stavby silný, stále se ale dalo bezpečně vyběhnout ven hlavními dveřmi. „Jenže jeptišky místo toho dívky přesunuly do jedné z ložnic ve vrchních patrech budovy. A přesvědčily zachránce, že by se měli místo evakuace pokusit uhasit oheň, který v tu chvíli řádil ještě převážně ve sklepě,“ připomíná server Glangevlin. 

Ti smířlivější lidé později tvrdili, že jeptišky jednoduše věřily, že se oheň ještě dá uhasit a děti jsou v bezpečí. Ovšem kritici po požáru klarisky obviňovali, že dívky nechaly uhořet z jiného důvodu - prý nechtěly, aby děvčata (zejména ta dospívající) viděli obyvatelé či příchozí hasiči pouze v nočních košilích, neboť by to mohlo být pobuřující. „Šance na evakuaci byla, ale jeptišky odmítly, aby někdo viděl dívky pouze v nočním oblečení,“ připomíná i list Irish Times.

Hořící trakt budovy obchodního domu L'Innovation
Kráska navenek, smrtící past uvnitř. V obchodním domě lidé umírali po stovkách

Přestože je to nejčastější teorie, proč měl požár tak tragický konec, oficiální důkazy dodnes neexistují. „Dobové záznamy tvrdí, že řádové sestry poslaly dívky do ložnice, aby se před evakuací zcela oblékly. Tyto neoficiální vzpomínky ale neobsahují výslechy svědků na téma, co měly oblečené přeživší dívky,“ uvádí web irského Národního archivu. Teorii o zabránění evakuace z důvodu nedostatečného oblečení dívek každopádně podporovala i část přeživších.

Černý dým

Pokusy uhasit požár, než zachvátí celou budovu, selhaly. „Ještě před příjezdem hasičů se dva místní muži John Kennedy a John McNally snažili plameny zastavit, ale oheň byl příliš silný a oba vyvázli jen se štěstím - McNally přežil jen díky tomu, že ho z budovy vynesl na zádech Kennedy,“ uvádí web Ireland Calling.

Než dorazili hasiči, plameny už šlehaly v hlavním vchodě a nebylo tedy kudy utéct. Ve všech chodbách i schodištích byl hustý kouř. Více než čtyřicítka děvčat byla uvězněna v horním patře. Dívky byly v pasti, jeptišky totiž běžně v budově nechávaly uzamčené všechny východy - včetně těch nouzových. „Byla jsem jen z půlky oblečená, a pokusily jsme se jít po schodech. Na jejich konci byl východ na požární schodiště, jenže ten jsme nemohly použít, protože klíče měly u sebe sestry,“ popisovala děsivé chvíle po letech pro server Irish Times Catherine Grahamová. 

Děsivá nehoda autobusu s dětmi ve švýcarském tunelu v roce 2012.
Byl to horor. Nehoda autobusu s dětmi ve švýcarském tunelu šokovala i záchranáře

Na chodbě u ložnice se už nedalo vydržet. „Dým byl příliš hustý, a hrozně pálil,“ vzpomínala Grahamová.

Některé dívky zabilo právě to, že se nadýchaly zplodin a udusily. S Grahamovou šla zkusit dveře k požárnímu schodišti také dívka jménem Mary. Najednou ale omdlela. „Skácela se k zemi. Snažila jsem se ji probudit, začala jsem jí stlačovat hrudník, ale nic se nedělo. Byla mrtvá,“ vyprávěla Grahamová. Později jí někdo řekl, že zřejmě přežila pobyt v zakouřené chodbě právě díky tomu, že se přikrčila k zemi ve snaze pomoct kamarádce, a tím se tolik nenadýchala kouře. 

Peklo bez úniku

Mezitím se místní hasiči snažili ze všech sil pomoct dívkám volajícím z oken vrchního patra, kde byly uvězněné. Ale neměli šanci. „Jejich žebříky nebyly dostatečně dlouhé, aby dosáhly až k oknům ložnice. Takže museli dívkám říct, aby skočily z oken. Některé se k tomu odvážily, a při dopadu se pak zranily, ale většina se příliš bála,“ uvádí web Glangevlin. 

Později dorazil místní elektrikář, který vlastnil delší žebřík, jenž dosáhl alespoň těsně pod okna. Díky němu a odvaze místního majitele baru Louise Blessinga se z oken podařilo vytáhnout ještě několik dívek - mezi nimi i Catherine Grahamovou, která rozbila okno na chodbě u ložnice holýma rukama. „Podle jejích vzpomínek byl žebřík stále nízko, a muž jí pobízel, ať se vykloní z okna co nejvíce, aby na ni dosáhl,“ uvádí list Irish Times.

Výbuchem zničená škola ve městě New London. Zemřelo 294 lidí, převážně dětí.
Rodiče děti poznali jen podle šatů. Výbuch plynu zabil skoro tři stovky školáků

Plameny ale byly rychlejší, než zachránci. „Z obyvatelek sirotčince se devíti povedlo utéct, tři skočily z oken, a ostatní přeživší zachránili hasiči a místní ze žebříků,“ uvádí web irského Národního archivu. 

Z pekla unikla i tehdy čtrnáctiletá Bridie Rilleyová, která pak o osudové noci vyprávěla své dceři Cathy Kerinsové. „Řekla mi, jak zoufale tloukla do okna holýma rukama a nohama, a vším, co měla po ruce, aby rozbila sklo. Bojovala jako lev, aby zachránila ty ubohé děti uvnitř,“ uvedla Kerinsová. Dívka skutečně okno rozbila a dostala se k žebříku zachránců, po kterém slezla, a z okna pak mohly vylézt ještě další.

Pak už požár pohltil celou budovu. Uvnitř zemřelo pětatřicet dívek ve věku od 4 do 17 let, a starší výpomocná kuchařka. Dodnes se neví, zda se oběti udusily kouřem, než se k nim dostaly plameny, nebo uhořely zaživa. Požár byl ale tak silný, že po jeho uhašení se našla pouze torza těl, která pak byla pohřbena do osmi rakví. 

Letecký pohled na místo srážky
Děti jen vtipkovaly, pak se rozkřičely hrůzou. Autobus se stal smrtelnou pastí

Město Cavan nejdříve zachvátil smutek, postupně ale začaly sílit hlasy kritizující počínání řádových sester i nedostatečné vybavení hasičů, jejichž žebříky nedosáhly k oknům. Ke vzrůstající nevoli přispělo i to, jak rychle byly oběti požáru pohřbeny - například bratr dvojčat McKiernanových vzpomínal, že než rodina stačila dojet do Cavanu, bylo po pohřbu. 

Vášně trochu uklidnila až závěrečná zpráva vyšetřující komise, která uvedla, že byť došlo k řadě pochybení, nelze obvinit nikoho konkrétního. „Dokumenty uvádějí, že k neštěstí přispěly pokusy uhasit požár předtím, než začala evakuace, příliš krátké žebříky, se kterými se nedalo vylézt ke křičícím dětem v oknech, pozdní příjezd hasičů (až 40 minut po vyhlášení poplachu) a jejich nedostatečné vybavení (vzhledem k pokračující válce ale nebylo možno získat kvalitnější výstroj),“ uvádí web irského Národního archivu.