Konflikt, který si vyžádal na deset tisíc obětí, následoval poté, co v červenci téhož roku vyhlásila Abcházie nezávislost na Gruzii. Klid ale v oblasti stále nepanuje. Abcházie, stejně jako Jižní Osetie, totiž vyhlásila opět nezávislost po rusko-gruzínské válce v srpnu 2008.

Vláda v Gruzii, zmítané občanskou válkou s přívrženci sesazeného prezidenta Zviada Gamsachurdii, vstup svých jednotek do Abcházie zdůvodnila přítomností jeho stoupenců v oblasti. Abchazští Gruzínci také obviňovali Abchazy z diskriminace.

Následný konflikt poznamenalo několik neúspěšných pokusů o příměří a masakry civilního obyvatelstva, označované jako etnické čistky. Fronta se neustále přelévala a abchazským vzbouřencům se nakonec podařilo zpět dobýt metropoli oblasti Suchumi a de facto získat na Gruzii nezávislost. Oblast muselo opustit více než 250.000 Gruzínců. Pod kontrolou Tbilisi zůstala jen Kodorská soutěska, kde ještě donedávna docházelo ke střetům, ze kterých se navzájem obviňovaly Rusko a Gruzie. Na straně Abcházie se bojů zúčastnili i bojovnicí z Konfederace kavkazských národů a kozáci a v řadách čečenských jednotek bojoval například i čečenský polní velitel Šamil Basajev.

K definitivnímu vyřešení konfliktu nepřispěla ani čtyřstranná dohoda o příměří, podepsaná v květnu 1994 v Moskvě zástupci Gruzie, Abcházie, Ruska a OSN. Na příměří poté dohlíželi podél hranic podle dohody z roku 1994 ruští vojáci pod patronací OSN a v zemi také působila Pozorovatelská mise OSN (UNOMIG). Problematická byla role Ruska, které Tbilisi obviňovalo z podpory povstalců. Moskva ale nezávislost Abcházie stejně tak jako mezinárodní společenství neuznala.

Po válce si Abcházie za podpory Ruska začala spravovat své záležitosti sama a Moskva nabídla Abchazům ruské pasy. Poválečné období bylo poznamenáno bující kriminalitou a chaosem, který uvrhl tuto kdysi prosperující oblast, která těžila z příjmů od tisíců ruských turistů, do chudoby. V roce 1998 vypuklo na východě země gruzínské povstání, které bylo velice rychle potlačeno. Konflikt, který opět vyhnal desítky tisíc Gruzínců, kteří se vrátili po částečném zklidnění situace, vstoupil do dějin pod názvem Šestidenní válka.

Nová kapitola v touze po samostatnosti se začala psát po rusko-gruzínské válce v Jižní Osetii v roce 2008. Abcházie do bojů vstoupila operací v Kodorské soutěsce a po porážce Gruzie vyhlásila společně s Jižní Osetií nezávislost. Tu kromě Ruska uznaly levicové režimy ve Venezuele a Nikaragui a malé tichomořské státy Nauru, Vanuatu a Tuvalu, prý za štědrý finanční dar od Moskvy. Ta obě separatistické oblasti drží hospodářsky i vojensky při životě, uznání nezávislosti ale vyvolalo velkou kritiku Západu.

Oblast Abcházie byla v 16. století začleněna pod Osmanskou říši a do původně křesťanské země začal pronikat sunnitský islám. Během 19. století se o Abcházii začalo s Tureckem přetahovat carské Rusko, které nakonec zvítězilo a do země se začalo šířit pravoslaví. Naopak mnoho muslimů odešlo do Osmanské říše. Součástí Gruzie a zároveň Zakavkazské federativní demokratické republiky se Abcházie stala v roce 1917. Po jejím rozpadu v roce 1918 se spojila s ostatními kavkazskými zeměmi do Republiky horalů severního Kavkazu. O rok později byla republika obsazena gruzínskými jednotkami a součástí Gruzie byla Abcházie až do roku 1921, kdy byla vyhlášena nezávislá Abchazská sovětská socialistická republika. Poté byla opět připojena ke Gruzii, od roku 1931 se statutem autonomní republiky.

Od 40. let Moskva začala vysílat do Abcházie gruzínské osadníky, aby islámské Abchazy asimilovali a podíl Abchazů se snižoval. Za násilnou asimilací stáli Josif Stalin a Lavrentij Berija, oba gruzínské národnosti. Poté, co gruzínský parlament v dubnu 1991 obnovil platnost ústavy z roku 1921, a tím zbavil Abcházii autonomie, vyhlásila Abcházie v roce 1992 nezávislost.

Abchazská republika, ležící na rozloze 8600 kilometrů čtverečních (o něco větší než Plzeňský kraj), sousedí (kromě Gruzie) na severu s Ruskem. V dobách existence SSSR měla rozvinuté zemědělství (subtropické ovoce) a těžební a zpracovatelský průmysl a města Suchumi, Picunda a Gagra byly významnými přímořskými letovisky. Zatímco před válkou tvořili Gruzínci z celkového počtu obyvatel Abcházie 45 procent, nyní jsou jen její nepatrnou částí. V zemi před válkou žilo více než půl milionu lidí, dnes je to asi 240.000. Hlavním náboženstvím je křesťanství (60 procent), následuje islám (17 procent).