Test se uskutečnil v 7.00 v Semipalatinském jaderném polygonu na území dnešního Kazachstánu, v suché neobydlené stepi. V okruhu deseti kilometrů byly za účelem této zkoušky postaveny domy ze dřeva a cihel, most a také stanice metra. Na místo nechali Sověti dovézt i různé bojové a nebojové dopravní prostředky, 50 letadel a 1538 zvířat.

Zdroj: Youtube

Výsledek zkoušky byl razantnější, než se předpokládalo. Puma byla odpálena z 37,5 metru vysoké věže, která se po výbuchu doslova vypařila. Místo ní zůstal na místě půldruhého metru hluboký a tři metry široký kráter, jehož povrch zesklovatěl. Většinu škod přitom nenapáchala rázová vlna, ale silný vítr. Železobetonový most umístěný ve vzdálenosti 1500 metrů od epicentra byl odhozen o 30 metrů. Tanky T-34 a polní dělostřelectvo vzdálené 550 metrů výbuch poškodil a převrátil. Ve vzdálenosti jednoho kilometru a pak dále každých 500 metrů bylo umístěno deset automobilů Poběda, všechny shořely. Vážnému poškození neunikla ani letadla až do vzdálenosti 1500 metrů.

Zvířata silný vítr doslova odfoukl, přičemž bezprostředně zahynulo 345 kusů. Všechny budovy v okruhu 50 metrů od epicentra byly zničeny. Z obytných domů postavených ve zkušebním poli nezůstal stát ani jeden.

Spad z jaderné zkoušky se vzduchem přenesl na severovýchod a dostal se až do oblasti altajského pohoří. Jeho stopy zaznamenalo americké letectvo, na základě jehož informací došly Spojené státy k závěru, že jejich monopol na jaderné zbraně skončil. Americký prezident Harry Truman to potvrdil dne 23. září 1949. O den později totéž oznámil i samotný Sovětský svaz. Začala nová kapitola studené války. 

Pomohl Berija a jeho špióni

První krůčky k sovětské atomové bombě byly učiněny v roce 1942 poté, co Sovětský svaz napadlo hitlerovské Německo. Jedním z iniciátorů sovětského nukleárního programu byl tehdy devětatřicetiletý fyzik Igor Kurčatov. Patřil k nevelké skupině vědců, jež se snažila přesvědčit vedení země včetně samotného Josifa Vissarionoviče Stalina o důležitosti jaderných výzkumů a nutnosti pracovat na vlastní jaderné zbrani. 

"Strana a vláda" (včetně Stalina) se nejdřív stavěla k atomové zbrani skepticky, ale to se rychle změnilo koncem války, kdy se dostaly sovětskému vůdci na stůl nejdřív zprávy ruských špiónů z USA o americkém jaderném programu a později i informace o svržení první atomové bomby.

Start k urychlení sovětského jaderného programu a výrobě jaderné pumy začal 20. srpna 1945 vytvořením Zvláštního výboru pro řešení jaderných problémů, do jehož čela byl jmenován šéf Stalinovy tajné služby NKVD Lavrentij Berija. Členem výboru se stal i Kurčatov. Výbor podléhal přímo politbyru komustické strany a soustředil ve svých rukou veškerý výzkum i výrobu související s nukleární fyzikou. Sovětský svaz ztrojnásobil výdaje na vědu, zvýšil platy vědcům a atomovému projektu začaly sloužit nejen vědecké ústavy, ale především bezpečnostní složky – včetně nejméně 300 tisíc vězňů z pracovních táborů, kteří dobývali uran.

To už se po Německu rozhlíželo několik desítek sovětských vědců včetně další klíčové postavy sovětského jaderného programu – Julije Charitona, sovětského fyzika pracujícího v oblasti jaderné energie a později hlavního konstruktéra "Prvního záblesku". Všechny tam vyslala NKVD, aby si nastudovali německý uranový projekt.

Sovětské armádě se také podařilo zajmout některé významné německé vědce, které okamžitě zařadila do svého výzkumného týmu. Sovětští vědci zase využili krátkodobého poválečného uvolnění a otevření hranic ke stážím v amerických laboratořích, kde se experimentovalo s cyklotrony. V červnu 1945 zkusili u příležitosti 220. výročí vzniku ruské Akademie věd svolat do Moskvy světový kongres, na nějž pozvali i Roberta Oppenheimera, otce americké jaderné bomby, ten však pozvání odmítl (z předních světových vědců nakonec přicestovali jen manželé Joliot-Curieovi). 

Berijův zájem a obrovská státní materiální a zpravodajská podpora zajistily, že se Kurčatův a Charitonův tým dostal k americkým studiím, které jim ušetřily několik let práce. Stěžejním špionem ve službách Ruska se stal nakonec Klaus Fuchs, německý vědec a současně přesvědčený komunista, jehož za špionáž ve prospěch Rusů odsoudil v roce 1950 britský soud na 14 let do vězení (po devíti letech byl propuštěn a zbytek života prožil v tehdejší NDR, tedy Německé demokratické republice, patřící do sovětského bloku).

Fuchs spolupracoval s NKVD už od roku 1941 a posílal jí citlivé informace nejdřív z Británie a později z USA. "Dozvěděli jsme se například, že nejvhodnějším materiálem je plutonium, byť se hodí i uran 235. Fuchs nám také do detailů popsal systém detonátorů. Bylo rozhodnuto nic vlastního nevymýšlet a řídit se získanými informacemi," popsal špionovu úlohu osobně Chariton. Nebylo tak v žádném případě náhodou, že První záblesk byl v podstatě dvojníkem "Tlusťocha", americké jaderné bomby Fat Man, která byla svržena na Nagasaki.

Otce mu zabila NKVD, on pro ni pracoval

Ani osudy Charitona a Kurčatova, jejichž práce měla pro sovětský jaderný výzkum zásadní význam, nejsou bez zajímavosti. Zejména Charitonův příběh v sobě nese řadu paradoxů, jichž byla tehdejší doba plná.

Julij Chariton se narodil v roce 1904 v Petrohradu do židovské rodiny, jeho matka byla herečka, otec novinář pracující pro noviny Konstitučně demokratické strany. Když se vlády v někdejším carském Rusku ujali bolševici a uhájili svůj triumf v následující občanské válce, byl Charitonův otec deportován v roce 1922 Leninovým dekretem do Lotyšska. Nevzdal se a začal pracovat pro emigrantské noviny. Po brutální okupaci a zabrání Lotyšska Sovětským svazem v roce 1940 ho NKVD zatkla a poslala do gulagu, kde zemřel. Charitonova matka také emigrovala, a to do Palestiny. 

Jejićh syn ale v té době už pro Sovětský svaz pracoval. Svůj zájem o fyziku rozvinul studiem na polytechnickém institutu v Leningradu, poté přešel na univerzitu v Cambridge, kde pod vedením Ernesta Rutherforda získal doktorát. V letech 1931 až 1946 pracoval jako vedoucí explozivní laboratoře v Ústavu chemické fyziky, v roce 1935 se stal doktorem matematických a fyzikálních věd.

Přestože jeho otce NKVD zlikvidovala, sám vědec působil v jejích službách a pilně komunikoval zejména se špionem Fuchsem. Zaplatil za to mimo jiné ztrátou veškerého kontaktu s matkou, protože po zařazení do sovětského jaderného programu mu zakázali se s ní stýkat i korespondovat. V roce 1953 byl zvolen členem Sovětské akademie věd.

Otec ruské jaderné bomby byl pro mír

Osud o rok staršího Igora Kurčatova byl v některých ohledech trochu přímočařejší, minimálně v tom, že jeho rodiče otevřeně nerevoltovali proti režimu (jeho otec byl zeměměřič, matka učitelka). 

Jako jeden z prvních vědců v Sovětském svazu se už od roku 1932 věnoval fyzice atomového jádra. O rok později vedl komisi na první všesvazové konferenci o atomovém jádru konané v Leningradu za účasti předních sovětských a zahraničních vědců. 

Když v roce 1941 napadl Hitler Sovětský svaz, dostal za úkol zajistit obranu lodí před magnetickými minami. Za splnění tohoto úkolu dostal v roce 1942 Státní cenu. V témže roce se zaměřil na rozvoj sovětské nukleární fyziky a techniky a především na vývoj atomové bomby.

"Takové osobnosti, jako byl Igor Vasiljevič Kurčatov, přicházejí v dějinách na řadu ve chvíli, kdy je jejich země v největších nesnázích. Stal se tím, kdo vytvořil jaderný štít Sovětského svazu, na čemž závisela sama existence naší země," prohlásil o něm v roce 2011 ředitel Kurské jaderné elektrárny Nikolaj Sorokin (z jeho slov přitom bylo jasně patrné, že se ke kontinuitě současného Ruska s někdejším Sovětským svazem nadále hlásí).

Po provedení zkoušek jaderné pumy se Kurčatov začal podílet také na vzniku první sovětské vodíkové bomby, vyzkoušené v roce 1953. Současně ale usiloval o mírové využití jaderné energie, jehož výsledkem byla výstavba první jaderné elektrárny na světě v Obninsku u Moskvy v roce 1954. V lednu 1956 přednesl v britském atomovém středisku Harwell jako člen doprovodu sovětských státníků při jejich oficiální návštěvě ve Velké Británii přednášku o rozvoji výzkumu řiditelných termonukleárních reakcí v SSSR. Skončilo tím období přísného utajování výsledků v oblasti jaderného výzkumu mezi Východem a Západem.

Od roku 1948 byl členem komunistické strany, později se stal i členem Nejvyššího sovětu SSSR.

Zemřel v únoru roku 1960, shodou okolností při návštěvě svého nekdejšího kolegy a přítele Charitona, za nímž přijel do sanatoria u Moskvy. Oba muži se spolu posadili na lavičku, povídali si, a když se Kurčatov náhle odmlčel, zjistil jeho přítel, že fyzik náhle zemřel - příčinou byla srdeční embolie.

Jeho jméno dodnes nesou dvě města poblíž jaderných elektráren: Kurčatov v Kurské oblasti ve středním Rusku a Kurčatov v Kazachstánu, nedaleko od místa někdejších jaderných zkoušek. Ještě se po něm jmenuje Kurčatovův institut, vedoucí sovětská a později ruská výzkumná instituce na poli jaderné energie, sídlící v Moskvě.

Závody v jaderném zbrojení mezi Východem a Západem trvaly zhruba čtyřicet let. Za tu dobu provedly Spojené státy až do konce studené války celkem 1032 jaderných zkoušek, Sovětský svaz 715, z toho 456 v semipalatinském jaderném polygonu, kde proběhl i jeho první jaderný výbuch. Tyto testy měly vážný dopad na místní obyvatelstvo, včetně vysokého výskytu rakoviny a genetických defektů a deformací u dětí.