Proč jste se rozhodl vyměnit Brusel za Bratislavu. Bylo vám tam špatně?
Od první sekundy jsem pracoval pro Slovenskou republiku a díky podpoře Slovenska jsem se dostal do nejvyšších pater evropské politiky. Hodně jsem se naučil, mám výborné osobní kontakty s většinou evropských lídrů. V tomto zlomovém období, v němž se naše země nachází, nastal čas, abych se vrátil domů. A všechno, co jsem tu nashromáždil – zkušenosti, kontakty, diplomatickou trpělivost – bych chtěl využít ve prospěch své země.

Jak se rodilo rozhodnutí kandidovat? Odkdy vás Směr začal přesvědčovat?
Ve druhé polovině minulého roku jsem dostával přátelské otázky, ale ne od Směru, spíše od mého bratislavského okolí, jestli bych to nechtěl zvážit, že lidé by si mě jako prezidenta uměli představit. Nabídka ze strany Směru přišla 3. ledna večer.

Bylo to šokující?
Šokující pro mě i pro celou rodinu. Moje dvě dospělé dcery na Slovensku žijí, pracují. Musel jsem tyto věci konzultovat s manželkou, s naším 19letým synem, se širší rodinou. Ten proces není jednoduchý. Celá rodina prochází vypětím a velkou mediální pozorností. Takže chvíli trvalo, než jsem se rozhodl. Nakonec ve mně převážila odpovědnost a chuť vrátit Slovensku, co mi dalo v zahraničí. Přicházím s čistým štítem a opravdu maximální snahou pomoci Slovensku doma. To je moje nabídka. Aby tu byl větší klid, celospolečenský smír a také, abychom dohnali deficit, který velmi pociťuji v zahraniční oblasti.

Ten je jaký?
Máme deficit v oblasti kontaktů na nejvyšší úrovni, na úrovni prezidenta, který se za celý svůj mandát ani jednou nedostal jako oficiální návštěva do Bílého domu, do Kremlu nebo do zakázaného města v Pekingu. Slovensko hraje evropskou ligu mistrů, ale máme na to, abychom se etablovali i na úrovni světové politiky.

Neurazilo vás, že jste byl pro Směr až druhou volbou po šéfovi diplomacie Miroslavu Lajčákovi?
Ne. Byl jsem plně koncentrovaný na svou práci, a když vám někdo nabídne ucházet se o post hlavy státu, kvůli tomu se urazit nedá. To je nabídka, která přichází jednou za život. Jsem v dobrém smyslu staromódní vlastenec, patriot. Celý život jsem pracoval pro Slovensko, a když vám někdo dá nabídku, že byste mohli být hlavou státu, reprezentovat Slovensko na nejvyšší úrovni, tak je to snad nejvyšší vyznamenání, jaké můžete ve svém profesním životě dosáhnout.

Souhlasíte se slovenskoumigrační politikou – žalovat EU za kvóty a nepřijímat uprchlíky?
Považuji se za veterána v boji proti kvótám. Seděl jsem za stolem, když se o tom debatovalo. Od počátku jsem říkal, že to nebude fungovat, protože je to citlivá věc, která zasahuje do svrchovanosti zemí. Ale i proto, že migranti mají možná jiný cíl, než jaký jim určí kvóty. Dnes si myslím, že i díky principiálnímu postoji Slovenska se už o kvótách nebavíme. Spíše se soustředíme na otázky, jak můžeme přispět k tomu, aby bylo Středomoří chráněno, jak tam posílíme personál, který to zajistí, jak zrychlíme takzvané návratové řízení. Tedy aby lidi, kteří tu nemají co dělat, rychle poslali do země původu. Plus se řeší moje myšlenka, kterou jsem od počátku prosazoval, tedy poslat miliardy, které dáváme do rozvojové pomoci, do zemí, odkud máme největší migrační tlaky.

Na první zahraniční cestu, pokud budete zvolen, se i vy chystáte do Česka? Nemizí ale pomalu výjimečnost česko-slovenského vztahu?
Češi pro Slováky navěky zůstanou bratry, já je tak vnímám. Vysoké kvality našich vztahů si musíme vážit. Když se podíváme kolem sebe, tak i velmi blízké národy spolu mají konfliktní vztahy. Česko-slovenský vztah je proto unikát. A určitě, pokud bych byl zvolen, tak bych udělal maximum pro to, aby jim tato výjimečnost zůstala. Během oslav výročí sto let Československa tu byla skutečně neuvěřitelná bratrská atmosféra. Tak výjimečná, že si ji musíme uchovat nejméně na dalších sto let.

Co pro to může udělat slovenský prezident?
Vytvářet pozitivní atmosféru, co nejúžeji spolupracovat v zahraniční politice, ještě více s Čechy spolupracovat v rámci Evropské unie. My rádi poskytneme informace a pomoc ve všem, co se týká eurozóny, které my jsme členem. Velmi dobře spolupracujeme v obraně. A také máme desítky tisíc studentů ze Slovenska na českých vysokých školách, kteří vytvářejí pevné pouto, jež bude trvat velmi dlouho. A pokud někdo přijde s nápadem, jak česko-slovenskou vzájemnost ještě podpořit, já jsem všemi deseti pro.

Dokázal byste se jako hlava Slovenska vymezit vůči českému prezidentovi Miloši Zemanovi, který ve sporu Ukrajina-Rusko stojí na straně Moskvy a zpochybňuje i okupaci Krymu?
Já si Miloše Zemana jako prezidenta velice vážím. Nejvyšší prioritou prezidenta České republiky a Slovenska je, aby si k sobě našli cestu, aby úzce spolupracovali, aby podporovali naši vzájemnost. Ale samozřejmě, na některé otázky můžeme mít různé názory. Ale exkluzivitu česko-slovenského vztahu si musíme udržet.

Je Visegrádská čtyřka, kvůli problémům Maďarska a Polska s dodržováním demokracie, pro Česko a Slovensko stále dobrou značkou?
Pokud se podíváme po Evropě, vidíme, kde všude spolu sousedé spolupracují. Je přirozené, že i Visegrádská čtyřka, která jako celek představuje důležitého politického i ekonomického hráče, spolu spolupracuje také. Je to důležité i pro klid v našem regionu. Nikdy jsme mezi sebou neměli bližší vztahy, než máme dnes. A to přesto, že napětí mezi Maďarskem, Polskem a Bruselem existují.

Kdo je Maroš Šefčovič
Trojnásobný eurokomisař, který v posledních pěti letech zastával post místopředsedy Evropské komise pro energetiku, jde do voleb sice jako nezávislý, ale s podporou vládní strany Směr expremiéra Roberta Fica. Ve dvaapadesáti letech může nabídnout více než jiní špičkové kontakty s celým světem. Pro část Slováků je problematická jeho jasná podpora EU, pro jiné to, že je právě kandidátem Směru a že studoval MGIMO v Moskvě. Průzkumy ho řadily na druhé místo za Zuzanu Čaputovou.

Luboš Palata, Veronika Cosculluela