Kliknutím zvětšíteNa hřbitově v malé dolnorakouské obci Heiligenkreuz se nachází masivní hrobka z bílošedého kamene. Stojí na místě hrobu vykopaného v roce 1889 a už dvakrát byla vykradena. Leží v ní tělo sedmnáctileté Marie Vetserové, která však byla známější pod jménem Mary Vetserová. Důvod, proč byly ostatky této dolnorakouské šlechtičny uloženy v nenápadné vesnici s ani ne 1500 obyvateli, byť byla Mary za života ozdobou nejlepší vídeňské společnosti, je ten, že jistí mocní lidé chtěli, aby její jméno navždy upadlo v zapomnění.
Oněmi lidmi nebyl nikdo jiný, než vládnoucí pár Rakousko-Uherska - císař František Josef I. a jeho manželka Sissi. Mary Vetserová totiž zemřela 30. ledna 1889 na zámečku Mayerling společně s jejich synem, následníkem trůnu, korunním princem Rudolfem Habsburským. Smrt těchto dvou milenců je dodnes obestřená dávkou tajemství i legend.
Pro Habsbursky totiž byla společná smrt Rudolfa a Mary skandálem, který chtěli za každou cenu zamést pod koberec. Podrobnosti o jejich skonu tutlali tak zdatně, že o něm vznikl nespočet dohadů. A který z nich je pravdivý, se dodnes nepovedlo zcela spolehlivě potvrdit. Příčin pro utajení bylo více. Nejenže nebyli milenci sezdáni, Rudolf s Mary podváděl svou manželku, ale zejména způsob smrti, jaký zvolili, byl pro Císaře pána nepřijatelný. Korunní princ a jeho milenka totiž podle všech dostupných zdrojů spáchali sebevraždu zastřelením.
To, že se alespoň tato informace dostala na veřejnost, byl opravdu zázrak, neboť vládnoucí rod dělal vše pro to, aby k tomu nikdy nedošlo. A pokračuje v tom dodnes, čímž jen živí auru tajemství kolem celého případu. „Detaily ohledně smrti Rudolfa a jeho milenky se dosud nepovedlo zcela vyjasnit. V rukou Habsburků jsou údajně dodnes truhla s pistolí, prázdné nábojnice a řada dalších důkazů," konstatuje web Die Welt der Habsburger.
Nejasné je nejen provedení, ale také motivy činu. Historici ovšem předpokládají, že korunní princ, sužovaný psychickými problémy a také spory s otcem, pro nějž nikdy nebyl dost dobrým, plánoval smrt již delší dobu. A jeho mladinká milenka, v době smrti teprve sedmnáctiletá, byla do prince zase tak osudově zamilovaná, že byla ochotná raději zemřít, než o něj přijít. „Smrt korunního prince Rudolfa a baronky Mary Vetserové je ovšem navzdory tomu, že o ní bylo napsáno nespočet knih a natočeno několik filmů, stále obklopena temnotou. A je jednou z největších záhad rakouských dějin. Dodnes se objevují nové a nové teorie o tom, jak přesně dvojice v Mayerlingu zemřela," konstatuje rakouský deník Kurier.
Dítě buzené výstřely
Příběh Rudolfa a Mary se nedá zcela dobře popsat bez toho, aby bylo jasné, v jakém rozpoložení se oba nacházeli, když umírali. Jejich životní příběhy jsou plné peripetií.
Když se císařskému páru Františku Josefovi I. a jeho ženě, legendární Sissi, v roce 1858 po dvou dcerách konečně narodil chlapec, byla celá monarchie vzhůru nohami. Na svět konečně přišel následník trůnu. Chlapec dostal jméno Rudolf a do vínku těžké břemeno příští vlády nad rozsáhlou zemí.
Už od malička byl vychováván velmi přísně. Jeho otec a babička, Žofie Bavorská, odňali chlapcovu výchovu matce, a už když byl Rudolf v předškolním věku, byl jeho život naplněný vojenským drilem. Sissi zpočátku nevzdorovala. Tchýně jí jasně naznačila už před lety, že do výchovy císařských potomků nemá co mluvit, byť jde o její vlastní děti. Zakrátko si ale Sissi všimla, že její milovaný syn místo radostného dětství prožívá utrpení.
Rudolf totiž zdědil matčinu povahu a byl citlivým dítětem. „Vojenskou výchovu, na níž trval jeho otec i arcivévodkyně Žofie, snášel velmi špatně. Od dvou let jej oblékali do nepohodlné uniformy, jeho budíčkem byly výstřely z pistole, a dokonce byl párkrát ponechán sám v oboře, aby se psychicky i fyzicky zocelil. Když Sissi uviděla, že z jejího chlapce je následkem těchto výchovných metod už v sedmi letech fyzická i psychická troska, snad poprvé v životě dala manželovi ultimátum: buď systém vzdělávání syna změní, nebo Sissi i s chlapcem císaře opustí," uvádí web Metropole.
Nešťastný princ
František Josef I. ustoupil a od té chvíle se chlapcova situace výrazně zlepšila, byť jeho vztah s oběma rodiči zůstal spíše chladný a neosobní. Vojenský dril každopádně ustoupil a jeho vzdělávání nabralo nový směr. Rudolfovi se nesmírně zamlouvalo, v pozdějším životě mu ale způsobilo množství komplikací. Vzdělávali jej totiž učitelé s liberálními a levicovými názory, které Rudolf rád přijal. „Jako politicky důležité vnímal zejména překonání národnostních problémů v monarchií. Byl kritický vůči ruskému imperialismu a plný liberálních a antiklerikálních názorů, což ho ovšem značně odcizilo od jeho otce, císaře Františka Josefa I.," uvádí encyklopedie Britannica.
Myšlení Rudolfa bylo opravdu pokrokové. Jako základ státu vnímal spíše měšťanstvo než šlechtu a vadilo mu výsadní postavení šlechticů i duchovenstva. Po studiích hojně cestoval, navštívil například Švýcarsko či Velkou Británií a pobýval rovněž v dnešní České republice, přičemž při cestách nezůstával uzavřený ve zlaté kleci, ale podobně jako jeho předek a výrazný reformátor Josef II. se snažil poznávat i život lidí z nižších vrstev.
Podle různých pramenů byl Rudolf, který miloval vědu a zvláště ornitologii, opravdu bystrým člověkem, který teoreticky mohl monarchií zmítanou národnostními problémy proměnit v moderní stát. Princ měl velké plány a ambice. Po matce například zdědil sympatie k Uhersku a považoval další existenci Rakouska-Uherska za přežitek. „Mocnářství tady stále stojí jako mohutná ruina, udržovaná ze dne na den, brzy se ale zhroutí," zapsal si třeba.
Jenže Františku Josefovi I. se názory jeho syna ani trochu nelíbily. „Postaral se o to, aby Rudolf stál mimo jakéhokoliv politického rozhodování," zmiňuje encyklopedie Britannica. Rudolf nedostával prakticky žádné politické úkoly a postoj jeho otce k němu ho psychicky deptal.
Zpočátku se tomu snažil bránit a oplácet otci stejnou mincí. „Anonymně přispíval do radikálně orientovaných novin Neues Wiener Tagblatt," uvádí encyklopedie Britannica. V článcích prudce kritizoval politiku zastaralého mocnářství.
Jenže ani tato rebelie mu nakonec dlouho radost nepřinášela. Jeho otec, vědomý si Rudolfových politických názorů, jej dal sledovat a novinářská činnost brzy vyšla najevo. Vztah otce a syna byl definitivně narušen. František Josef I. svého rebelujícího syna označoval za neschopného a nehodného stát se v budoucnu panovníkem, což u Rudolfa vyvolalo hluboké psychické problémy, k nimž měl vzhledem ke své povaze sklony už od dětství. A trpěl i v osobním životě.
Nakažená kapavkou
Korunní princ Rudolf nikdy neměl nouzi o ženskou pozornost. Dokonce o sobě prohlašoval, že neexistuje žena, která by mu odolala. Princ byl zajímavým mužem a milenky se o něj skutečně praly. On sám nebyl vybíravý a potěšení nacházel nejen u žen ze stejné společenské třídy, ale i z těch nižších.
Když ovšem dosáhl dvaceti let, jeho otec, který řídil celý jeho život, rozhodl, že se následník trůnu musí vhodně oženit. František Josef I. jako manželku pro syna zvolil princeznu Štěpánku Belgickou. „Vzali se v květnu 1881. Zpočátku se i zdálo, že se ji Rudolf snaží milovat, ovšem jeho matka Sissi považovala nevěstu za ošklivou nemotoru," uvádí web Virtual Vienna.
Když se páru o dva roky později narodila dcerka, které přezdívali Erzsi, navenek se zdálo, že je mezi dvojicí vše v pořádku. Opak byl ale pravdou. Rudolf a jeho manželka, ke které ho poutala spíše snaha chovat se dle otcových přikázání, než opravdová láska, se odcizili a jejich svéhlavé povahy způsobovaly mnohé hádky.
Rudolf nacházel útěchu u milenek, opět i z nižších vrstev, a tak se brzy stalo, že se nakazil kapavkou. Pohlavní nemoc od něj chytila i jeho žena, která se kvůli ní stala neplodnou. „Celé týdny jsem ležela v neuvěřitelných bolestech. Netušila jsem, jaký je původ mého utrpení. Vše se tutlalo, lékaři museli složit přísahu mlčenlivosti. Až později jsem zjistila, že moji nemoc způsobil korunní princ. I jeho se zmocnila ta hrozná nákaza," zapsala si později Štěpánka.
Manželství neplodného páru tím bylo definitivně v koncích. Rozvést se sice vzhledem k době i svému postavení nemohli, jejich soužití už ale bylo neudržitelné. A nejen to. Nevyléčitelná kapavka se nehezky projevila na Rudolfově fyzickém i psychickém zdraví a všechny jeho dosavadní problémy - včetně revmatismu a depresí - jen prohloubila. Princ se řítil do propasti a začal pomýšlet na sebevraždu. A nečekaně potkal člověka, který byl ochotný do této propasti spadnout s ním.
Vášnivě zamilovaná. Do prince i do smrti
Ve druhé polovině 80. let 19. století Rudolf udržoval milenecký vztah s Mizzi Casparovou. Tuto milenku měl podle všeho hluboce rád a byla pro něj velkou útěchou, když ho mučily fyzické bolesti a neshody s otcem, které řešil potloukáním se po vídeňských výčepech a rovněž neustálou tvrdou prací, kvůli které mnohdy spal jen tři hodiny denně.
Když už se mu jeho život začal zdát neudržitelným, požádal Mizzi, zřejmě svou životní lásku, aby se společně s ním zastřelila. Jeho milenka ho ale odmítla. Ačkoliv měla prince ráda, rozhodně si kvůli němu nemínila sáhnout na život. Aniž by o tom Mizzi tušila, jeho plán na odchod ze světa svým odmítnutím načas pozastavila. Pak se ale Rudolf na jednom z plesů potkal s mladou šlechtičnou Marií Vetserovou.
Marie, které všichni říkali pouze Mary, byla tehdy šestnáctiletou dívkou z dobré vídeňské rodiny. Její matka byla váženou členkou vídeňské společnosti a v minulosti dokonce patřila mezi ženy, které usilovaly o Rudolfovu přízeň. Její dcera Mary nebyla sice krasavicí, ovšem měla krásné dlouhé vlasy, štíhlou postavu a bujné poprsí, díky kterému vypadala starší. Díky svému zvláštnímu charisma i několika fyzickým přednostem se rychle stala miláčkem vídeňské společnosti a byla ozdobou každého večírku či plesu.
Tehdy třicetiletý princ Rudolf dívku okamžitě zaujal a ona se do něj hluboce zamilovala. „Mary ho od počátku doslova zbožňovala a byla připravená pro něj udělat cokoliv. Pro Rudolfa vztah s ní sice nebyl největším romantickým příběhem jeho života, ovšem s určitostí k ní něco pociťoval a zejména ho zaujala její nekonečná a téměř fanatická láska k němu," uvádí web Virtual Vienna.
Mezi dvojicí se rychle rozvinul milenecký vztah a byť na něj brzy přišla Maryina matka, která se mu snažila všemožně zabránit, hluboce zamilovaná dívka si vždy našla příležitost, jak se s princem setkat.
Rudolfovi na ní pak imponovala ještě další zajímavost. Byť měla Mary před sebou teprve sedmnácté narozeniny, byla zvláštně posedlá myšlenkami na smrt. Často o ní mluvila a snila. A když pochopila beznadějnost své lásky k Rudolfovi a to, že celý svět stojí proti ní, začala zmiňovat možnost, že raději zemře, než aby měla žít bez svého prince.
Výstřely v Mayerlingu
V tomto rozpoložení Rudolf pochopil, že Mary bude ochotná přistoupit na plán, který jeho milenka Mizzi odmítla. Mezi historiky se dokonce objevují dohady, že si s Mary začal pouze proto, že vycítil její vůli zemřít. Postupem času se dvojice začala připravovat na společný odchod ze světa. Rudolf například daroval Mary železný prsten s písmeny I. L. V. B. I. D. T., což byla zkratka pro větu V lásce spojeni až do smrti.
Jako osudové datum si dvojice vybrala 30. leden 1889. Několik dní předtím se oba odebrali na lovecký zámeček Mayerling, který Rudolf, milovník přírody, koupil o pár let dříve. Maryina matka svou zmizelou dceru úporně hledala, ovšem tragédií již zabránit nestihla. „Mary Vetserová odešla z domu 28. ledna kolem 10. hodiny dopoledne ve společnosti hraběnky Marie Larischové, sestřenice korunního prince Rudolfa, která dvojici zprostředkovávala schůzky. Když se dívka ani na druhý den nevrátila domů, její zdrcená matka nahlásila zmizení dcery na policejním ředitelství. Tam jí ale bylo řečeno, že pokud se Mary nachází v některém ze sídel korunního prince, nemohou s tím úřady nic dělat, jelikož do jeho soukromých sídel nemají právo vstoupit," zmiňuje rakouský deník Kurier informace, které nechala později sepsat Maryina matka.
V noci ze 29. na 30. ledna napsali Mary i Rudolf dopisy na rozloučenou, a brzy ráno se pak z usedlosti ozvaly dva výstřely. „Rudolf zastřelil nejdříve svou sedmnáctiletou milenku, a poté sebe," popisuje zřejmě nejpravděpodobnější verzi celé události web Die Welt der Habsburger.
Mrtvoly obou byly objeveny 30. ledna kolem osmé hodiny ráno. Co přesně ovšem v ložnici usedlosti Mayerling svědci viděli, je dodnes záhadou. A také vše, co se dělo od chvíle, kdy korunní princ Rudolf zmáčkl spoušť, je obestřeno tajemstvím a dohady. Zejména kvůli tomu, že sebevražda následníka trůnu byla pro Františka Josefa I. ohromným ponížením. On i Sissi udělali vše pro to, aby se podrobnosti o této události nikdy nedostaly na veřejnost.
Velké tutlání
Předně musel císařský pár zajistit, aby mohl být Rudolf pohřben s veškerými poctami v Kapucínské kryptě ve Vídni, jako jeho předci. A pokud by byl označen za sebevraha, či dokonce vraha milenky, možné by to nebylo. „Čest rodiny musela být ochráněna za každou cenu a tak lékař, bez pochyby na žádost císaře, uvedl do lékařské zprávy, že Rudolf měl v mozku nález, který způsobil, že byl v době smrti nepříčetný," uvádí web Die Welt der Habsburger. Lež zabrala a Rudolfovo tělo bylo nejdříve vystaveno v Hofburgu a později uloženo do Kapucínské krypty - navzdory tomu, že on sám si dle dopisu na rozloučenou, který adresoval matce, a který byl později zničen, přál být uložen do společného nenápadného hrobu se svou milenkou.
Další problém, před kterým císař stál, bylo zajistit, aby se svět nedozvěděl pravdu o smrti Rudolfovy milenky Mary. A vlastně vůbec o její existenci. To, že Rudolf zemřel v jednom loži se ženou, která nebyla jeho manželkou, a ještě k tomu, že tato sedmnáctiletá dívka zemřela zřejmě rukou následníka trůnu, muselo být ututláno. „Mary Vetserová zkrátka musela zmizet. Byla vystavena falešná zpráva o tom, že spáchala sebevraždu a následně byla tajně v noci na 1. února pohřbena na hřbitově v nedaleké malé vesnici Heiligenkreuz. Aby se tělo Vetserové dostalo z Mayerlingu na hřbitov bez skandálu, mrtvolu dívky sluhové oblékli, posadili do kočáru a zajistili, aby z Mayerlingu odjela, jakoby byla živá. Aby se mrtvola nepřevrátila, podepřeli ji v kočáru klackem," uvádí web Die Welt der Habsburger.
Veškeré důkazy z místnosti, kde Rudolf a Mary zemřeli, byly odstraněny, a podle všeho je dodnes Habsburkové někde ukrývají. Smrt korunního prince rodinu zasáhla velmi bolestivě. Byla nejen jakýmsi znamením příštího nešťastného osudu monarchie. Rudolfova matka Sissi už po synově smrti nikdy neoblékla jinou barvu než černou, a dobové prameny tvrdí, že trpěla depresemi a hlubokou melancholií. Císař František Josef I., který považoval sebevraždu za slabošství, pak zakázal na vídeňském dvoře jakkoliv zmiňovat Rudolfovo jméno a prakticky se ho pokusil vymazat z dějin.
Otrávený milenec
Právě proto, že Habsburkové se snažili a dodnes snaží utajit veškeré podrobnosti o smrti korunního prince Rudolfa a jeho milenky Mary Vetserové, vzniklo za léta kolem jejich sebevraždy množství fám. Žádnou z nich se nikdy nepovedlo zcela spolehlivě vyvrátit ani povrdit, a tak odchod ze světa třicetiletého muže a sedmnáctileté dívky zřejmě už navždy zůstane zahalen tajemstvím.
Nejdříve, ještě krátce po Rudolfově smrti, se po Vídni začala šířit fáma o tom, že Mary Vetserová korunního prince otrávila a následně se zabila. Ve Vídni se také hojně mluvilo o tom, že Mary krátce před sebevraždou potratila dítě, které s Rudolfem čekala, a nebo že byla v době smrti s následníkem trůnu těhotná a společně se rozhodli zemřít kvůli tomu, že nemohou žít spolu.
Verze o otravě byla sdělena i matce Mary Vetserové, které bylo zakázáno spatřit dceřino tělo. Podle vyjádření historičky Katrin Unterreinerové pro rakouský deník Kurier, mohlo být důvodem to, že Mary měla na sobě viditelná zranění. Heleně Vetserové bylo každopádně důrazně nařízeno nejen to, aby se nezajímala o ostatky své milované dcery, ale také aby neprodleně opustila Vídeň.
Helena nejdříve poslechla, pak se ale do rakouského hlavního města vrátila a nechala sepsat memorandum, které vypráví o okolnostech vztahu Mary Vetserové s korunním princem Rudolfem. I o tom, jak císařský dvůr tajil všechny podrobnosti o jejich smrti. Existence memoranda byla dlouhodobě známá, nevědělo se ale, kde se nachází - několik kusů zbylých kopií objevila před několika lety právě historička Unterreinerová a zatímco některé, poškozené a krácené, skončily v archivech, jedno z memorand v dražbě koupil rakouský obchodník Mario Plachutta a následně poskytl exkluzivně deníku Kurier.
Ručně psaný dokument o dvě stě stranách je podle Unterreinerové pravý. „Obsahuje mnoho detailů, které byly známy pouze v nejbližším okolí Mary Vetserové. Nejde o rukopis Heleny Vetserové, spíše nadiktovala své vzpomínky na poslední dny a hodiny v životě Mary Vetserové své starší dceři Hanně. Helene Vetserová memorandum zřejmě nechala sepsat jako jakési ospravedlnění, protože nejenže ztratila svou dceru v Mayerlingu, ale byla také po rozšíření fámy o otravě společensky znemožněna jako matka údajné vražedkyně korunního prince. Memorandem chtěla ukázat, že Mary nebyla pachatelem, ale obětí," vysvětlila o dokumentu Unterreinerová.
Memorandum sice nevyvrátilo všechny dohady o způsobu smrti Rudolfa a Mary, protože Helena Vetserová nikdy v Mayerlingu nebyla a ani neviděla mrtvolu své dcery. Každopádně ale důrazně trvalo na tom, že otrava nepřicházela do úvahy a zejména že Mary nemohla být vražedkyní. Dokument vypráví spíše o tom, že se sedmnáctiletá baronka nechala zcela strhnout vášní k princi.
Vražda na objednávku?
Další pochybnosti o způsobu smrti korunního prince a jeho milenky zasela koncem minulého století manželka příštího posledního panovníka monarchie Karla I. „Zita Bourbonsko-Parmská před svou smrtí v roce 1989 tvrdila, že princ Rudolf a Mary Vetserová byli brutálně zavražděni. Důvodem činu bylo údajně Rudolfovo odmítnutí účastnit se Francouzi podporovaného spiknutí k odstranění císaře Františka Josefa I. Zitino vyjádření sice podnítilo množství klepů, ale nikdy se nenašly žádné důkazy svědčící ve prospěch této verze," uvádí web Virtual Vienna.
Jelikož ze strany Habsburků se nedalo očekávat, že by povolili například exhumaci Rudolfovy mrtvoly, hlavním objektem zájmu pro ty, kdo byli a jsou zaujati příběhem událostí v Mayerlingu, se stala Mary Vetserová. O existenci jejího hrobu se nevědělo až do zhroucení monarchie v roce 1918. Poté ale nad jejím skromným hrobem nechala její matka vybudovat robustnější hrobku.
Ani ta ale nezabránila, aby se hned dvakrát do rakve dívky někdo vloupal. Poprvé k tomu došlo v roce 1945, kdy hrob vyplenili sovětští vojáci. Po jejich řádění byla hrobka opravena jen povrchně a kosti byly znovu pohřbeny do nové rakve až v roce 1959.
V roce 1992 se ale v novinách objevily zprávy, že hrob Mary Vetserové je opět poškozen. Krypta byla následně otevřená a ke zděšení všech se zjistilo, že rakev v ní je prázdná. Policisté po krátkém pátrání zjistili, že kosti odcizil obchodník s nábytkem Helmut Flatzelsteiner z Puchenau, který se zajímal o události v Mayerlingu.
Po znovunalezení byla Maryina kostra odeslána do forenzní laboratoře, aby DNA testy potvrdily, zda Flatzelsteiner nelže a do hrobky byly opravdu uloženy ostatky Mary Vetserové. Šlo o jedinečnou příležitost zjistit o osudu Mary více. Jenže její vzdálení příbuzní po krátkém čase změnili z nezjištěných důvodů názor a zpráva o tom, co přesně kosti dívky naznačují o její smrti, se na veřejnost dostala ve značně okleštěné podobě. Potvrzovala pouze, že ostatky patří zhruba osmnáctileté ženě, zesnulé před přibližně 115 lety, s dírou po výstřelu v lebce a oblečené do oděvu z konce 19. století, vyrobeného v jednom z vídeňských salonů.
Zamlčení podrobností ze zprávy o výzkumu ostatků vyvolalo nakonec jen další teorie. Podle některých zdrojů totiž mělo zkoumání forenzních vědců ukázat, že Vetserová nebyla zastřelená, ale ubitá. A objevila se nová fáma, že princ zabil svou milenku při vášnivé hádce a pak se zastřelil. Nebo také povídačka o tom, že byli ubiti oba neznámým útočníkem.
Senzační objev
Aby pozůstalí po Vetserové zabránili dalším podobným incidentům, jako byla krádež jejích ostatků, byla v devadesátých letech kovová rakev nešťastné baronky uzamčena a v hrobce důsledně zasypána hlínou. Od roku 2010 je vystavena její původní rakev, ve které byly ostatky uloženy před nájezdem sovětských vojáků, na zámečku Mayerling, který dosud láká turisty bažící podívat se na místo, kde došlo ke tragédií.
Ovšem naději, že by se jednou svět mohl dozvědět něco více o smrti korunního prince Rudolfa a Mary Vetserové, zdá se zcela neodzvonilo. Třeba v roce 2015 byly nečekaně objeveny Maryiny dopisy na rozloučenou, o nichž se předpokládalo, že byly zničeny po smrti její matky. Jejich obsah byl částečně zmíněn v memorandu, které Helena Vetserová nechala sepsat, fyzický důkaz ale dlouho neexistoval. A pak přišel objev, který odborníci označili jako senzační. „Dopisy na rozloučenou, sepsané Mary Vetserovou 30. ledna 1889 krátce před smrtí, byly náhodně nalezeny v sejfu v bance Schoellerbank, kam byly uloženy v hnědé kožené tašce v roce 1926. Našel se dopis matce i psaní sourozencům, která se nacházela v obálce s pečetí korunního prince Rudolfa," uvedla stanice ORF.
Po nálezu byly dokumenty uloženy do Rakouské národní knihovny a digitalizovány. Po téměř 130 letech se tak náhle objevil na veřejnosti střípek z noci, která patří k největším záhadám rakouských dějin. A také důkaz svědčící v prospěch nejznámější teorie o plánované sebevraždě. „Drahá matko, odpusť mi, co jsem udělala. Nedokázala jsem odolat lásce. Chci být pohřbena vedle něj na hřbitově Alland. Jsem šťastnější ve smrti než v životě,“ napsala Mary Vetserová pouhých pár desítek minut předtím, než se s následníkem rakousko-uherského trůnu odebrali na věčnost.
7
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
