Let 114 Libyjských arabských aerolinií mířil z Tripolisu do Káhiry s krátkým mezipřistáním v Benghází. Aerolinie pro ně využívaly Boeing 727 s devítičlennou posádkou.

V osudný den 21. února 1973 bylo na palubě 113 lidí, většinou Arabů, včetně některých významnějších osobností, například šestadvacetileté dcery libyjského velvyslance v Londýně nebo bývalého libyjského ministra zahraničí Salaha Busira. Mezi cestujícími byli také dva Němci a Američan polského původu Wladyslav Borysoglebski. Pět členů posádky včetně dvaačtyřicetiletého kapitána Jacquese Bourgese tvořili francouzští zaměstnanci Air France, kteří létali pro Libyjské arabské aerolinie na základě smlouvy mezi oběma společnostmi.

Písečná bouře a výpadek přístrojů

Letecká trasa z Benghází do Káhiry vedla normálně na východ podél libyjského pobřeží až do egyptského města Sidi Barrani, nad nímž se vzdušné cesty stáčely do vnitrozemí do oblasti všesměrového dosahu a nesměrového majáku západně od Meridového jezera.

Od Meridového jezera pak vedla 131 kilometrů dlouhá cesta do Káhiry. Dispečer káhirského řízení letového provozu viděl na radaru, jak se let 114 blíží, a povolil přistání na dráze 23. To bylo tři čtvrtě na dvě odpoledne. O pět minut později překvapivě zaznamenal, že Boeing míří na východ k Suezskému průplavu.

Masakr v Sabře a Šatíle. Ve dnech 16. až 18. září 1982 bylo v těchto uprchlických táborech v Bejrútu povražděno několik set palestinských Arabů
Masakr v uprchlických táborech v Bejrútu: Muže vykastrovali, ženy rozpárali

„Důkazy z později nalezených hlasových záznamníků a ze záznamníku letových údajů ukázaly, že když libyjské letadlo hlásilo, že je nad Meridovým jezerem, bylo pravděpodobně kvůli silným západním větrům spojeným s písečnou bouří nad zemí mimo svůj kurz. Posádka se musela kvůli této písečné bouři spoléhat na navigaci podle přístrojů. Při tom došlo k chybě, v jejím důsledku letadlo vybočilo ze svého kurzu a dostalo se nad Sinajský poloostrov, čímž vstoupilo od izraelského vzdušného prostoru. Mezitím se letadlo ztratilo z radaru egyptského řízení letového provozu," uvedl později časopis Flight International.

„Bylo to mimo mé chápání, ale kompas nefungoval,“ uvedl ke zmíněnému selhání přístrojů dvaačtyřicetiletý francouzský stevard Jean-Pierre Bourdiat, který pozdější sestřelení letounu přežil. 

Palubní letoun F-14 Tomcat sehrál mimořádně důležitou úlohu v obraně svazů amerických letadlových lodí v poslední třetině studené války.
Skutečný Top Gun: Libyjský stíhač po 36 letech popsal vzdušný souboj s Američany

Letoun zatím dál směřoval rychlostí 523 kilometrů v hodině hlouběji nad Sinaj. Náhle se stočil na západ. „V té době si posádka Boeingu uvědomila, že má problém s přístroji,“ uvedl Record-Journal.

„Bylo dost zvláštní sledovat stopu toho letounu na radaru,“ informoval později novináře vrchní velitel izraelského letectva Mordechaj Hod.

Zdroj: Youtube

Ve špatnou chvíli na špatném místě

Ve 13:55 zaznamenal letoun izraelský radar. V té době se Boeing nacházel jihovýchodně od Suezu v nadmořské výšce 4600 metrů. Protože vstoupil do izraelského vzdušného prostoru, vyslala k němu protivzdušná obrana čtyři stíhačky Phantom.

Rychlost, s jakou Izrael přešel k vojenské reakci na nečekaný let, ovlivnilo to, že středa 21. února 1973 nebyla pro izraelské vojenské síly úplně běžným dnem. Krátce po půlnoci došlo k útoku izraelské výsadkové jednotky na sedm palestinských guerillových táborů v severním Libanonu, zhruba 190 kilometrů od izraelských hranic. V té době stále ještě probíhala dlouhodobá Operace Boží hněv, jejímž cílem bylo vyhledat a pozabíjet všechny organizátory a pachatele masakru izraelské sportovní výpravy na olympiádě v Mnichově a současně zastrašit další potenciální plánovače útoků proti Izraeli. Při útoku na výcvikové tábory bylo podle Izraelců zabito kolem 40 arabských partyzánů a tábory byly zničeny.

Barikády v ulicích během první intifády
První intifáda: Krvavé šílenství v Gaze a Jeruzalémě přispělo ke vzniku Hamásu

Když se tedy hned první odpoledne po tomto nočním útoku začalo velké letadlo v izraelském vzdušném prostoru chovat nestandardně, brali to Izraelci jako možnou odvetnou akci, proto reagovali tak striktně vojensky. „Izraelci byli v pohotovosti a počítali z každé strany s možným napadením,“ uvedl krátce po katastrofě deník Record-Journal. 

Následovalo několik mimořádně nešťastných omylů. Když si kapitán libyjského letadla Jacques Bourges všiml stíhaček, pokládal je nejdříve omylem za egyptské migy. Nahlásil jejich přítomnost káhirskému řízení letového provozu, ale za hrozbu je nejspíše nepovažoval.

Jeden z pasažérů, egyptský číšník Mohammed Šaraja, totiž později vypověděl, že on sám stíhačky zaznamenal ve chvíli, když kapitán Bourges procházel uličkou letadla. „Co se děje?“ zeptal se.

„Není třeba se ničeho obávat,“ odpověděl Bourges. „Jsou to naši.“

„Myslel jsem, že je to vtip,“ prohlásil Šaraja. „Egyptské letadlo s izraelskými znaky.“

Po výstražné palbě následovalo sestřelení

Dva izraelské Phantomy se zatím přiblížily k Boeingu téměř na dotyk. Jeden z izraelských pilotů později vypověděl, že byl asi jenom tři až pět metrů daleko od jeho kokpitu a že byl „dost blízko na to, aby viděl pilotovu tvář“. Následně se pokusil navázat vizuální kontakt s posádkou a rukou jí naznačoval, ať ho sleduje na nucené přistání. Pilot Boeingu ale nereagoval.

Stíhačky proto dopravní letoun předlétly a zamávaly křídly, což je další znak vybízející k následování, ale i ten posádka Boeingu ignorovala. Podle všeho ji v tu chvíli zaměstnávala činnost v kokpitu, protože Bourges hlásil káhirskému řízení letového provozu. „Vypadá to, že máme problém s kurzem a s kompasem." Současně začal s letadlem klesat. Zřejmě se domníval, že se blíží ke káhirskému letišti a připravoval se na přistání.

Letiště Lod, historický snímek ze sbírky Marvina Goldmana
Masakr na letišti Lod. Teroristé kosili lidi českými samopaly a ručními granáty

Piloti ve stíhačkách si to však vyhodnotili jako snahu o útěk a rozhodli se zaútočit. „Měli jsme rozkaz doprovodit ho na leteckou základnu, dal jsem mu palcem znamení, aby mě následoval, a začal jsem točit, ale on pokračoval pořád rovně. Spustil podvozek, vypadalo to, že jde na přistání, ale pokračoval přitom pořád na západ. Tak jsem se k němu přiblížil víc a vypálil mu dávku přímo před nosem,“ vypověděl později jeden z izraelských pilotů. Další dávku pak podle svých slov vystřelil souběžně s letem Boeingu, aby ji pilot mohl vidět.

Co přesně se poté stalo v kokpitu dopravního letadla, je otázka, zdá se ale, že posádka zazmatkovala. Podle izraelských pilotů prý totiž Boeing znovu zatáhl podvozek, zvýšil rychlost a ve výšce zhruba 450 metrů pokračoval směrem k Egyptu. 

Izraelský pilot nato vypálil dávku na konec křídla Boeingu: „Nechtěli jsme ho úplně sestřelit, ale ukázat mu, že to myslíme vážně.“ Ve chvíli, kdy se Boeing ještě víc přiblížil k Suezskému průplavu, se Izraelci rozhodli zasáhnout jej v místech, kde se křídlo spojuje s trupem, „aby způsobili vážnější poškození“. Další dávka z dvacetimilimetrových kanonů proto vážně poškodila konstrukci křídla i hydraulické systémy nezbytné k ovládání letadla. 

Jordánští vojáci prohlížejí trosky letadel, která únosci vyhodili 12. září do vzduchu
Největší hromadný únos letadel: teroristi dopadli hůř než rukojmí, stroje v ohni

Bourges se s těžce poškozeným letounem pokusil o nouzové přistání v Sinajské poušti (shodou okolností už jen asi 20 kilometrů od Suezského průplavu), ale smůla bohužel neopustila nešťastný letoun ani v tomto okamžiku: letoun při pokusu o přistání na břicho narazil na vrchol písečné duny, tvrdě se od ní odrazil a při opětovném nárazu se utrhlo křídlo zásobované palivem. Došlo k explozi a oheň zachvátil i trup letadla. Než na místo havárie dorazili izraelští vojáci, zahynulo 101 lidí ze 113, kteří byli na palubě, dalších sedm zemřelo během dvou dnů na těžké popáleniny. Katastrofa si tak vyžádala 108 obětí na životech, včetně bývalého ministra Busira. Zahynul také kapitán letadla, druhý pilot však přežil a později mohl vypovídat.

Dozvuky

Nový libyjský ministr zahraničí Mansúr Kichíja odsoudil sestřelení dopravního letounu jako „zločin“, který jen přispěje k odhodlání jeho národa bojovat proti Izraeli. „Považujeme tyto oběti za mučedníky izraelské agrese. Jsme připraveni přijmout více obětí ve službě naší osudové věci,“ uvedl Kichíja pro deník Al Ahram. 

Naproti tomu izraelský kabinet premiérky Goldy Meirové ve svém komuniké uvedl, že sestřelení letadla byla „poslední možnost“, jak ho zastavit, protože jeho pilot přes všechna varování a signály vyzývající ho k přistání pokračoval v letu a pokyny stíhačů ignoroval. „Izraelská vláda vyjadřuje svůj hluboký zármutek nad ztrátami na životech v důsledku havárie libyjského letadla na Sinaji a lituje, že libyjský pilot nereagoval na opakovaná varování, která byla vydána v souladu s mezinárodním postupem,“ uvedla v tomto prohlášení premiérka Meirová.

Vyšetřování nehody prověřovalo na jedné straně postup stíhačů, na druhé se snažilo najít odpověď na otázku, proč francouzský kapitán tak vytrvale odmítal zareagovat na několik výstražných znamení, přestože mu muselo být jasné, že situace se stále více vyhrocuje.

Muammar Kaddáfí s československým prezidentem Gustávem Husákem při oficiální návštěvě Československa v roce 1982
Vytáhli ho za nohy z drenážní roury. Lynč Muammara Kaddáfího byl děsivý a krvavý

Podle druhého pilota, jenž zůstal naživu, se posádka rozhodla pokračovat v letu vzhledem k napjatým vztahům mezi Izraelem a Libyí. Izraelské letectvo zase hájilo svůj postup tím, že vnímalo let jako bezpečnostní hrozbu. Izraelci se obávali, že jde o leteckou špionáž nad izraelskou leteckou základnou v Bir Gifgafa, nebo o sebevražedný let s cílem nalétnout s velkým dopravním letadlem do izraelského města nebo do Negevského jaderného výzkumného střediska.

„Co jsme měli dělat?“ ptal se rozhořčeně náčelník izraelského štábu generál David Elazar. „Nechat libyjské letadlo volně se pohybovat naším vzdušným prostorem? Kdo nám zaručí, že to není kamikadze letoun naložený výbušninami, který má namířeno na izraelské město?“

Dodal, že před několika týdny Izrael obdržel zprávu, že palestinští partyzáni opravdu takovou sebevražednou misi plánují, a počítají prý s nárazem uneseného dopravního letadla do centra Tel Avivu.

Řada zemí včetně tehdejšího Sovětského svazu a Spojených států amerických nicméně izraelskou argumentaci neuznala a útok na civilní let odsoudila. Organizace Spojených národů ale proti Izraeli nezasáhla. Odsudek ze strany USA označil izraelský ministr obrany Moše Dajan za „chybu v úsudku“; jeho země nicméně vyplatila odškodnění rodinám obětí.

Muammar Kaddáfí na mezinárodním summitu v roce 2009
Muammar Kaddáfí: Diktátor proslul politikou, oblečením i sexuální náruživostí

Útok rozzuřil tehdejšího libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, který hrozil odvetným útokem proti Haifě. Egyptský prezident Anvar as-Sádát mu však tuto akci vymluvil s tím, že takový úder by pravděpodobně vyústil v izraelskou odvetu proti libyjským letištím, jež by poškodila schopnost arabských národů zahájit kombinovaný úder.

Ten se v té době totiž už připravoval. Do dějin vstoupil jako Jomkipurská válka, případně jako ramadánová válka nebo jako válka ze dne smíření. Šlo o překvapivý říjnový útok koalice arabských států pod vedením Egypta a Sýrie na Izrael, který se uskutečnil ještě v roce 1973 v době nejvýznamnějšího židovského svátku Jom Kipur. Egyptská vojska při něm překročila Suezský průplav, vstoupila na Sinajský poloostrov a napadla izraelské posádky pevností Bar Levovy linie, zatímco Syřané zaútočili na Golanské výšiny. Útok Izrael zaskočil, po několika dnech se mu však podařilo frontu stabilizovat a útok zastavit. Ale to už je zase další příběh.