Europa je jedním z nejznámějších měsíců Sluneční soustavy, přesto je však současně poměrně neprobádaná. Zatím poslední záběry zblízka, které pomohly vědcům potvrdit existenci tekuté vody pod povrchem, jsou staré více než 20 let, a pořídila je sonda Galileo.

K prozkoumání podpovrchového oceánu a hledání případných stop jednoduchého života je však důležité přistát na povrchu a provádět zde experimenty. Podle Daniela Hobleyho z univerzity v Cardiffu a jeho týmu se Europa nehodlá vzdát svých tajemství zadarmo. Stejné přetvoření jejího povrchu, které pomohlo potvrdit přítomnost tekuté vody, mohlo také způsobit, že je povrch mnohem nebezpečnější.

Podle nové studie se na Europě tvoří ledové útvary známé jako penitentes (kajícníci), se kterými se můžeme setkat na Zemi především v Antarktidě, ale i v dalších oblastech s vysokou nadmořskou výškou a suchým podnebím, jako jsou centrální Andy. Jedná se o tenké hroty a listy tvořené ledem nebo ztuhlým sněhem.

Vznikají postupnou sublimací ledové nebo sněhové pokrývky. Při tomto procesu se led mění přímo na plyn bez kapalné fáze. Proces však neprobíhá rovnoměrně a na zastíněných místech je pomalejší, což vede k vytváření typických špičatých útvarů.

Zatímco na Zemi se výška penitentes většinou pohybuje od několika centimetrů po výšku dospělého muže, na Europě s její nižší gravitací mohou měřit až 15 metrů. Náraz do nich by způsobil buď rozbití sondy, nebo její odražení zpět do vesmíru.

Hobley předpovídá, že nejvyšší a nejhojnější penitentes se budou nacházet v oblasti podél rovníku, která je přitom z hlediska spotřeby paliva pro přistání sondy nejvhodnější. 

„Slunce prochází na Europě přímo nad rovníkem každý den, celý dlouhý den, celé dlouhé roky, navždy. Prochází stejným obloukem na nebi znovu a znovu. To představuje ideální podmínky pro ledové čepele,“ řekl Hobley. Jejich hojný výskyt kolem rovníku by také mohl podle studie vysvětlovat některé neobvyklé radarové odrazy, které zaznamenala sonda Gallileo.

Chystá se několik misí

Přesto zde však stále existuje naděje pro případné mise. Dobrou zprávou je, že se povrch Europy neustále mění a přetváří, takže musí existovat oblasti, kde se ledové útvary nenachází. Tam by sonda mohla dosednout. Špatnou zprávou však je, že dosáhnout těchto lokalit může být mnohem těžší.

K Europě je přitom v příštím desetiletí plánováno hned několika misí, které zde mají hledat potencionální známky života. Někdy mezi lety 2022 a 2025 plánuje NASA vyslat sondu Europa Clipper a v roce 2024 sondu Europa Lander. Svou vlastní misi však plánuje i Evropská kosmická agentura (ESA). Start její sondy Jupiter Icy Moon Explorer (JUICE) byl stanoven na červen 2022.

Zatímco Europa Clipper i JUICE kolem měsíce při hledání známek života pouze prolétnou, Europa Lander je určený pro přistání přímo na měsíčním povrchu, aby zde sbíral informace o podpovrchové prostředí Europy. Od těchto dat si vědci slibují zjištění, jak je povrchový led Europy silný a zda se pod ním skutečně nachází tekutá jezera.

Jedním z nejoblíbenějších cílů průzkumu je jižní oblast Europy, kde byly Hubbleovým vesmírným teleskopem a dalšími misemi odhaleny vodní gejzíry. Přestože zde penitentes nemusí být tak hojné a vysoké jako kolem rovníku. „Jedinečné podmínky Europy představují, jak vzrušující možnosti průzkumu, tak potencionálně zrádné nebezpečí,“ podotkl Hobley.