Kliknutím zvětšíteFanoušci seriálu Koruna (The Crown), vyprávějícího příběh britské královské rodiny za vlády Alžběty II., si na tu epizodu jistě vzpomenou. Druhou sérii uzavírá díl, v němž se princ Philip ocitá v podezření, že se účastnil pochybných večírků, na kterých osteopat Stephen Ward seznamoval nejvlivnější muže Spojeného království dané doby s mladými luxusními prostitutkami - a také z nich zřejmě tahal důležité informace.
Byť skutečná účast prince Philipa na Wardových aktivitách se jeví spíše jako smyšlený tah scénáristů, vše ostatní je pravdivé. Pozornost k Wardovi počátkem 60. let minulého století přitáhl obří sexuální skandál, který otřásl nejvyššími patry britské politiky a stál za pádem vlády tehdejšího premiéra Harolda Macmillana. Dodnes je známý pod názvem Profumova aféra.
Jeho ústřední postavou byl britský ministr obrany John Profumo. Ten si díky Wardovi začal s devatenáctiletou prostitutkou Christine Keelerovou. To ale nebylo všechno. „Ona dívka ve stejné době spala i se sovětským námořním přidělencem v Londýně, kterého britské tajné služby podezřívaly ze špionáže,“ píše BBC.
Profumo sice vztah nejdříve zapíral, nebylo mu to ale moc platné. Nakonec 5. června přesně před 60 lety rezignoval.
Rozpoutalo se politické i mediální šílenství. Při debatě v parlamentu padala z úst politiků při rozebírání sexuálních detailů Profumova poměru na adresu dívky slova jako „ubohá malá děvka“, Ward se ocitl v policejních poutech a pád zdiskreditované vlády konzervativců byl už jen otázkou času.
„I když (Profumova aféra) představovala zřejmý bezpečnostní problém, bulvární noviny v dané době obsahovaly také senzační zvěsti, podle nichž to byl jen pouhý jeden střípek tajemných sexuálních skandálů v kruzích nejvyšší třídy,“ konstatuje BBC.
Dokument o Profumově aféře s autentickými záběry:
Osudové setkání u bazénu
Milenci, jejichž poměr dokázal rozložit britskou politickou scénu, ani nemohli být rozdílnější. John Profumo byl úspěšný politik se dvě dekády trvající politickou kariérou, právě na profesním vrcholu - v roce 1960 jej tehdejší premiér Harold Macmillan jmenoval ministrem války (v českých zdrojích se uvádí, že byl ministrem obrany). Christine Keelerová byla dívkou z chudé rodiny, která v patnácti utekla z domu a skončila v kabaretním klubu, kde se předváděla do půl těla nahá.
Odpovědí na otázku, jak se takoví dva lidé vůbec mohou setkat, je jediný člověk - osteopat Stephen Ward. Tento charismatický muž a talentovaný kreslíř (dokonce pořizoval portréty slavných pro London Illustrated News) si brzy vybudoval klientelu mocných lidí a toto své postavení začal náležitě využívat.
Počátkem 60. let pořádal pro své vysoce postavené mužské přátele večírky, kde jim společnost dělaly mladé krásné dívky - mimo jiné i Christine Keelerová, kterou Ward objevil v kabaretu.
K osudovému setkání došlo 8. července 1961 na panství Cliveden na párty Wardova přítele Lorda Astora, kam Ward přivedl mimo jiné 19letou Keelerovou a hostem byl i 46letý John Profumo. „Polonahá Keelerová se vynořila z bazénu a poprvé se setkala s Profumem, aniž by tušila, kam až to povede,“ uvádí list The Guardian.
Netrvalo dlouho, a z dvojice se stali milenci. Profumo sice měl doma krásnou manželku, mladičká Christine jej ale poblouznila. Navíc pro nevěru nikdy nechodil daleko. „Profumo byl světák, bohatý, pohledný a charismatický, a ke svému sexuálnímu životu se stavěl velmi otevřeně,“ popsal politika pro BBC autor knihy An English Affair: Sex, Class and Power in the Age of Profumo Richard Davenport-Hines.
Britský ministr obrany John Profumo a jeho manželka, bývalá herečka Valerie Hobsonová, přijíždějí v květnu 1959 na večírek v Londýně. Po provalení sexuálního skandálu manžela zůstala Hobsonová po jeho boku.
Už i toto by stačilo na skandál, jenže jak se ukázalo, Profumo nebyl jediným mužem, kterého dívka v dané době mívala v posteli. A k ministrově smůle byl oním dalším milencem sovětský špeh.
Špionáž přes postel
Zatímco v době, kdy si Profumo začal s Keelerovou, Londýn navenek působil jako stále více se uvolňující město plné nové hudby, zkracujících se sukní a večírků, pod povrchem bublalo něco mnohem děsivějšího.
„Londýnská sociální scéna hořela, a studená válka mezitím vnesla do britské politiky mráz. V květnu 1961 byl obviněn špion britské tajné služby MI6 George Blake z předávání přísně tajných dokumentů do Moskvy. Politické kruhy zaplavili zpravodajci, podezřelý byl každý a špionem mohl být kdokoliv,“ uvádí web History Extra.
Pozornosti britských zpravodajců samozřejmě neunikl Ward, který měl v kruhu svých přátel také ruského námořního přidělence Eugene Ivanova, který byl sovětským špionem. „Pracoval na sovětské ambasádě a měl za úkol získat informace od Profuma,“ uvádí magazín Town and Country.
Britští zpravodajci brzy zjistili, že Ivanov spí s Wardovou dívkou Christine Keelerovou. Tou samou Keelerovou, která si právě v červenci 1961 začala krátký intenzivní románek s ministrem Profumem. Obří problém byl na světě.
„Rozjela se šeptanda: vytáhla Keelerová nějaká tajemství od ministra a předala je ruskému špionovi? Zvěsti se donesly až na Fleet Street (sídlo britských redakcí, pozn. red.), ale díky tehdejší tradici respektování soukromého života britských politiků se aféra ještě do novin nedostala,“ píše web History Extra.
Smůla na milenky
• Jak v roce 2017 ukázaly odtajněné dokumenty zpravodajské služby MI5, John Profumo měl na milenky opravdu smůlu.
• Ve 30. letech měl poměr s nacistickou špionkou, připomíná BBC.
• Tento vztah ale vzhledem k jeho tehdejšímu postavení podle všeho neznamenal velkou bezpečnostní hrozbu.
Profumo byl přesto nucen po nátlaku kabinetu svůj poměr s Keelerovou utnout. Devátého dubna 1961 jí napsal na rozloučenou dopis. „Miláčku, bohužel zítra v noci to nestihnu… pozítří odjíždím na různé cesty a pak na dovolenou, takže tě budu moci vidět až někdy v září. Prosím, dávej na sebe velký pozor a neutíkej pryč. S láskou, J.,“ stálo v psaní.
Pár měsíců se zdálo, že je aféra zažehnaná. Naneštěstí se Keelerová pustila do dalších mileneckých vztahů, které vyústily ve skandál.
Šukal jsi s ní? znělo ve Sněmovně
Po Profumovi si Keelerová začala mimo jiné se dvěma muži - Luckym Gordonem a Johnnym Edgecombem. K její smůle byli oba násilničtí a žárliví, došlo k několika napadením a vše vyvrcholilo v prosinci 1962. Keelerová se odjela schovat k Wardovi do bytu, kde ji ale dostihl Edgecombe, a několikrát vystřelil do dveří. „Nikdo se nezranil a Edgecombe byl zatčen, jenže incident poskytl tisku šanci podívat se blíže na dřívější řeči o trojúhelníku Profumo-Keelerová-Ivanov,“ konstatuje server History Extra.
Novináři už se tentokrát tématu nevzdali. Blížící se pohromu jako první vycítili Sověti, kteří Ivanova již v lednu 1963 rychle povolali zpět do Moskvy.
Když pak v březnu 1963 začalo hlavní líčení s Edgecombem, o Profumově poměru s Keelerovou už mluvil celý Londýn. Profuma čekal výslech v Dolní sněmovně. „Tehdejší lídr sněmovny se Profuma zeptal: Podívej, základní otázka je: Šukal jsi s ní?“ připomíná list The Guardian.
Ministr se ale ještě pokusil zapírat. „V mé známosti se slečnou Keelerovou nebylo vůbec nic nepatřičného. Nebudu váhat obrátit se na soud pro urážku na cti a pomluvy, pokud budou mimo sněmovnu vznesena nebo opakována skandální obvinění,“ zatloukal Profumo.
Mrtvý kuplíř
Keelerová ale ve lžích nepokračovala a v médiích potvrdila, že s Profumem měla sexuální vztah. „Důkazy o Profumově lži se ukázaly příliš významné, aby se před nimi dalo skrýt, a o deset týdnů později rezignoval,“ uvádí encyklopedie Britannica. Do konce života se pak věnoval charitativní činnosti.
Z Keelerové byla hvězda, jenže bohužel pro ni se do britské paměti zapsala tak, jak ji při následných debatách ve sněmovně začali označovat politici - jako „děvka“.
Opozice byla na koni a premiér Harold Macmillan měl poslední šanci zachránit si kůži. Vyřešil to tak, že sestavil speciální komisi, která měla prošetřit celou událost. „Obrátil se na respektovaného soudce a právníka lorda Denninga, aby vedl vyšetřování okolností vedoucích k Profumově rezignaci. Denning ve své zprávě shrnul, že napojení na Ivanova nijak nenarušilo bezpečnost, a hlavním důvodem skandálu byla Profumova předchozí lež v Dolní sněmovně. Zpráva byla kritizována jako zmanipulovaná, ale umožnila Macmillanovi zůstat premiérem,“ píše web History Extra. Ovšem ne nadlouho - jeho vláda do podzimu padla.
Jedno z novějších filmových zpracování Profumovy aféry představuje minisérie Soud s Christine Keelerovou:
Nakonec nejtragičtější byl osud Stephena Warda. Pár dní po Profumově rezignaci se o jeho aktivity začala zajímat policie a skončil v poutech. Obviněn byl z kuplířství s dívkami mladšími 21 let, a z toho, že byl „pasákem“ Keelerové a dalších. Noviny ve velkém spekulovaly, komu Ward dodával dívky a kdo byli účastníci jeho vyhlášených večírků. Na soud s Wardem přišla jako svědek i Keelerová a opakovaně potvrzovala poměr s Profumem a svou výpovědí de facto posílala Warda za mříže.
Z Warda se stal obětní beránek. „Wardovi „přátelé“ z vyšší společnosti se od soudu drželi co nejdál, ve strachu, aby také nebyli vtaženi do celého skandálu. Nikdo z nich nesvědčil v jeho prospěch,“ zmiňuje web History Extra.
V srpnu 1963 se nakonec Ward předávkoval prášky na spaní. „Je toho opravdu víc, než dokážu snést - ta hrůza, den za dnem u soudu a v ulicích. Není to jen strach, je to přání, aby mě nedostali. Raději se dostanu sám. Doufám, že jsem lidi příliš nezklamal,“ napsal v dopisu na rozloučenou.
Pro Velkou Británii ale celá aféra se všemi důsledky znamenala i něco víc než pád vlády a politický a špionážní skandál. „Pro většinu Britů v té době Profumova aféra přinesla vzrušující příležitost poprvé veřejně mluvit o sexu,“ zmiňuje komentář listu The Guardian.
30
2
Kafe
Dům a zahrada
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
