Policie již při protestech zadržela přes 500 lidí. Protivládní bouře zachvátily asi 20 tuniských měst. 

V úterý večer zaútočili neznámí agresoři s Molotovovými koktejly na vstupní halu židovské náboženské školy na Džerbě. Zápalné láhve poškodily vestibul budovy, ale naštěstí nikoho nezranily. Ve středu policisté také rozháněli slzným plynem dav, který vtrhl do supermarketu Carrefour v hlavním městě Tunisu. V Tiburbě při demonstracích zemřel jeden člověk. Celkem bylo podle úřadů zraněno 58 členů bezpečnostních sil, u civilistů přesné údaje nejsou k dispozici.

Příčiny protestů jsou podobné, jaké před nedávnem vedly k demonstracím v Íránu. Také tuniská ekonomika se potýká s vysokou nezaměstnaností, inflací a velkými sociálními rozdíly. V reakci na to tak tuniská vláda schválila zákon o financích na rok 2018. Zčásti také kvůli tomu, že Mezinárodní měnový fond minulý rok přislíbil Tunisku pomoc ve výši asi 2,8 miliard dolarů (60 miliard korun) výměnou za ekonomické reformy.

To se však nelíbí obyvatelům země. „Už se tu nedá vyžít,“ řekl deníku The New York Times 27letý demonstrant z Tiburby, kde podle něj panuje bída a nedostatek práce.

Také odborníci se na reformu dívají skepticky: "Je to velmi riskantní. V této chvíli je totiž atmosféra v zemi natolik intenzivní, že pokud toto opatření vláda nepřehodnotí, protesty se stanou nekontrolovatelnými," prohlásila pro Deutsche Welle Isabel Schäfer, vedoucí výzkumu Německého institutu pro rozvoj.

"Pokud bude reforma implementována, země bude ponořena do recese, protože populace bude mít sníženou kupní sílu kvůli rostoucí nezaměstnanosti," uvedla také Dina Mansour-Ille odbornice z britského institutu. Sdělila, že průměrná tuniská rodina s jedním pracujícím rodičem vydělá kolem 150 dolarů, ale 200 až 300procentní zvýšení daně z přidané hodnoty na mnoha produktech znamená, že většina rodin bude muset zaplatit dalších 120 dolarů nad rámec jejich současných výdělků.

Špatná situace trvá v zemi už od revolučního roku 2011. Takzvané arabské jaro začalo na konci roku 2010 právě v Tunisku. Odstartovala ho sebevražda prodavače Muhammada Buazízího, který se na protest proti špatným životním podmínkám upálil před úřadem vlády.

Jeho smrt způsobila rozsáhlé celonárodní protesty, které vedly až k pádu třiadvacetileté autoritářské vlády prezidenta Zína Abidína bin Alího. Rozsáhlé demonstrace a protesty se pak rozhořely ve většině arabských zemí, hlavně v Egyptě, Alžírsku, Jemenu, Jordánsku, Bahrajnu, Sýrii a v Libyi.

Tunisko však mezi nimi vyniká. Je totiž v rámci arabského jara označováno za jediný případ úspěšného přechodu k demokracii.

Od sesazení autoritářského prezidenta se však v čele státu vystřídalo devět vlád a žádná z nich se nedokázala vypořádat s vážnými ekonomickými problémy včetně vysoké nezaměstnanosti, ale také rozbujelou korupcí a teroristickými hrozbami.

„Ano, máme demokracii, ale za jakou cenu?“ píší některá místní média. Podle tuniského premiéra je však toto období nutné překonat. "Lidé musí pochopit, že tato situace je mimořádná. Naše země má potíže, ale věříme, že rok 2018 bude pro Tunisany posledním těžkým rokem," řekl premiér Júsuf Šáhid v reakci na demonstrace.

Změny roku 2011 zamávaly se zahraničními investicemi a příjmy z turistického ruchu, které tvoří přibližně osm procent tuniského HDP. Tyto trendy v roce 2015 prohloubily také dva velké teroristické útoky v turistických destinacích. Podle Asociace českých cestovních kanceláří a agentur však zatím Češi o Tunisko zájem neztrácejí.

„Od zahájení předprodejů z podzimu 2017 je o severoafrická letoviska velký zájem a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by opadal. Protesty se týkají především hlavního města a okolí, nikoliv oblíbených turistických letovisek. Prodeje probíhají zcela standardně a ve srovnání s loňským rokem jsou dokonce ještě úspěšněji“, řekla Deníku Tereza Picková, výkonná ředitelka asociace.