Dnes ho známe jako čelního průkopníka letectví, ale ve své době byl francouzský inženýr Louis Blériot spíš smolařem. Nikdo nečekal, že tenhle málem zkrachovalý výrobce automobilových reflektorů a světlometů vlastní konstrukce získá cenu, o kterou se v téže době ucházeli soupeři daleko vlivnější a bohatší. Cenu za první přelet kanálu La Manche v letadle těžším než vzduch s vlastním pohonem.

Řidič létající loďky přistál v Anglii

A přece to byl právě Blériot, kdo 25. července 1909 pět minut po půl páté ráno vzlétl z útesů u místa zvaného Les Baraques v obci Sangatte poblíž severofrancouzského přístavu Calais a ještě za úsvitu zamířil do potemnělé oblohy nad Lamanšským průlivem. Bez kompasu, bez navigačních přístrojů, v malém dřevěném jednoplošníku Blériot XI vlastní konstrukce s motorem o výkonu 25 koňských sil.

Kdyby se zřítil do moře, třeba jen kousek od pobřeží, utopil by se, protože v té době chodil o berlích a nebyl schopný plavat – začátkem téhož roku si totiž při jednom ze svých leteckých pokusů ošklivě popálil nohu hořícím palivem, které mu uniklo z motoru. Nebyla to první nehoda, která ho ve vzduchu potkala. Jeho konkurenti o něm občas hanlivě prohlašovali, že ve svých letounech "vzlétá ztěžka jako kachna a hned spadne". 

Teď letěl rychlostí přes 64 km/hod, ve výšce přibližně 76 metrů nad mořem a v podmínkách, jež mu orientaci nijak neusnadňovaly. Po cestě mu nepřálo počasí, nad průlivem ho překvapil silný liják, zhruba deset minut neviděl vůbec nic. Vítr ho navíc snesl z plánované trasy víc na sever, směr na Anglii letec jen zhruba odhadoval. "Nic jsem neviděl. Ani Francii, ani Anglii. Byl jsem sám, byl jsem ztracen. Pak jsem spatřil doverské útesy!" popsal později své dobrodružství.

Nebezpečná cesta trvala 36,5 minuty. Na jejím konci se však tvrdošíjný odvážný francouzský vzduchoplavec přece jen dočkal odměny - konečně dosedl na anglickou půdu. Letadlo posadil na louku North Fall Meadow za hradem Dover. "Pan Louis Blériot … řidič jakési létající loďky, kterou nazývá monoplán, přistál v Anglii. Prohlašuje, že nemá žádnou ze známých nakažlivých chorob, proto se mu dovoluje pokračovat v cestě," zaznamenal Blériotův přílet korektní anglický celník.

Ani při přistání nebylo francouzskému aviatikovi štěstí nakloněno, zničil při něm podvozek i vrtuli letadla. Přesto se však stal tím, kdo to dokázal. Jako první pilot na světě překonal kanál mezi Evropou a Británií. Muž, jemuž nikdo nevěřil, si tak v jediném okamžiku vydobyl nejen světovou slávu, ale i prémii tisíce britských liber, vypsanou britským tiskovým magnátem Alfredem Harmsworthem.

Od Adera přes Wrighty po Blériota

Dobývání nebe na létajících strojích těžších než vzduch s vlastním pohonem začalo v roce 1890, kdy francouzský inženýr a konstruktér Clément Ader vyvinul první, parním strojem poháněný létající stroj jménem Éole, po němž sestrojil ještě o něco vyspělejší letadlo Avion III, vybavené dvěma parními stroji. S žádným z nich sice nezvládl víc než přískoky těsně nad zemí, ale byl to první důkaz, že stroje těžší než vzduch se mohou do vzduchu opravdu dostat.

O třináct let později postavili bratři Wrightové, Američané experimentující v oblasti letectví, vlastní letadlo Flyer I, pro něž použili vlastnoručně vyrobenou vrtuli a motor na míru, který jim vyrobil jejich obchod s koly v Daytonu. Dne 17. prosince 1903 poprvé vzlétli, každý dvakrát. První letěl Orville Wright, ve vzduchu zůstal dvanáct vteřin a uletěl 39 metrů. Čtvrtý let toho dne se pak stal prvním opravdovým řízeným letem. Wilbur Wright vydržel ve vzduchu 59 vteřin a uletěl 279 metrů.

V Evropě se o první motorový let pokusil 13. září 1906 rodilý Brazilec Alberto Santos-Dumont, zdařil se mu ale jen sedmimetrový skok, při němž svůj stroj poškodil. Po opravě letounu opět vzlétl 23. října, udržel se ve vzduchu sedm vteřin a uletěl 60 metrů. Protože Santos-Dumont si pro své letecké experimenty (kromě motorových letounů vyvíjel i vzducholodě a je autorem jedné z prvních konstrukcí vrtulníku) zvolil Francii, získal tak francouzskou cenu 3000 franků, vypsanou v roce 1904 za let delší než 25 metrů. Po úpravách stroje vzlétl znovu 12. listopadu 1906, aby dobyl i cenu francouzského aeroklubu 1500 franků za let dlouhý nejméně sto metrů. Při druhém vzletu na louce Bagatelle v Bouloňském lesíku ulétl v šestimetrové výšce během 21,2 vteřiny vzdálenost 220 metrů a cenu obdržel. Jeho další život bohužel už tak šťastný nebyl. Trpěl duševní chorobou, takže nakonec zničil plány všech svých vynálezů a v roce 1932 ukončil svůj život sebevraždou.

V roce 1908 přicestovali do Evropy oba Wrightové, aby zde představili svůj vynález na první letecké výstavě ve francouzském Le Mans. Dočkali se nemalého ohlasu. Závody o dobývání vzduchu a o co nejdokonalejší vzdušné "monoplány" inspirovaly o rok později vlivného britského podnikatele Alfreda Harmswortha, prvního vikomta z Northcliffe a současně vydavatelského magnáta, vlastníka deníků Daily Mail a Daily Mirror, aby vypsal tisícilibrovou prémii pro prvního pilota, který přeletí lamanšský průliv.

Poté, co se francouzský inženýr tohoto úkolu úspěšně zhostil, odkoupil jeho letadlo v srpnu francouzský deník Le Matin, který je nejdříve vystavil na průčelí své budovy v Paříži, a poté je věnoval francouzskému státu pro Muzeum umění a řemesel.

Ke slovu se dostává armáda

Blériotův úspěšný přelet mořského příkopu mezi evropskou pevninou a ostrovním královstvím vyvolal v Británii senzaci, vzrušení i úžas. "Anglie už není ostrovem," oznámil v titulku list Daily Express.

Tento fakt však znamenal pro ostrovní zemi také trpké poznání, že musí v případě vojenského napadení počítat i s jiným útokem než z moře. To se potvrdilo o pouhých pět let později, když po vypuknutí první světové války svrhl německý pilot už v srpnu 1914 vůbec první leteckou bombu na Dover (dnes toto místo připomíná pamětní deska). 

Také Francie si uvědomila význam, jaký může hrát nový dopravní prostředek v oblasti vojenství. Ještě v roce 1909 proto ministerstvo války vyčlenilo na letectvo roční rozpočet ve výši 400 tisíc franků. Francie se také stala první zemí, která zařadila letadla do své vojenské výzbroje, a v roce 1914 už měla asi 130 letadel včetně několika jednoplošníků Blériot XI.

Po vypuknutí první světové války byli letci aktivní prakticky od prvních dnů bojů. Nejdřív se vyznamenali v oblasti vzdušného průzkumu. Například britský pilot kapitán Philip Joubert de la Ferté zachránil v srpnu 1914 u Monsu Britský expediční sbor před obklíčením, protože si všiml nebezpečného soustředění německých vojsk. A počátkem září rozpoznali francouzští letci německé slabiny v klíčové bitvě první fáze války, při níž se Němci pokusili odříznout Paříž od hlavních spojeneckých sil - piloti tak významně přispěli ke slavnému "zázraku na Marně", kdy se na poslední chvíli podařilo zastavit německý postup na francouzskou metropoli a přinutit nepřítele k částečnému ústupu.

Od roku 1915 se už letadla používala běžně i ke vzájemným leteckým soubojům a k bombardování pozemních cílů. Na tom, že úspěšnější stranou na západní frontě byla nakonec Francie, se významným způsobem osobně podílel i Louis Blériot, který během války dodal francouzskému letectvu několik tisíc úspěšných bojových letounů SPAD.

Armádní svět však nebyl jeho největší ambicí. Po skončení válečného konfliktu se vrhl na dopravní letectví a začal vyvíjet a vyrábět dopravní letadla, která svými aerodynamickými tvary předběhla dobu. První dopravní letadlo, takzvaný "Aerobus" schopný převážet sedm cestujících, ostatně představil už v roce 1910.

Letadlo prodal i Kašparovi

Kdo vlastně byl onen inženýr, trochu smolař, ale současně neobyčejně talentovaný a zapálený muž, který se při cestě za svým cílem nenechal zlomit žádnou překážkou? 

Narodil se 1. července 1872 v Cambrai ve Francii a vystudoval École Centrale Paris. Nejdřív začal podnikat v oblasti automobilových reflektorů, které sám vyvíjel i vyráběl. Malé jmění mu vynesly, ale nijak zvlášť úspěšným byznysem nebyly. K zásadnímu životnímu obratu dospěl v roce 1900, když na světové výstavě v Paříži uviděl "bizarní přístroj podobný velikému netopýru" (pravděpodobně šlo o jednoplošník francouzského vynálezce Félixe du Temple de la Croix). Létající stroj Blériota okamžitě zaujal a nadosmrti získal. "V tom okamžiku ovládl mne velký sen, který mne oloupil o dřívější klid. Létat!" napsal o této chvíli.

Ještě v témže roce postavil svou vlastní "ornitoptéru", tedy vznášedlo, které máváním křídel napodobovalo ptáky. V roce 1903 pak založil spolu se společníkem Gabrielem Voisinem vlastní továrnu na vývoj a výrobu letadel. Podnikání s Voisinem však nebylo úspěšné, proto se v roce 1907 osamostatnil a už jako sólo podnikatel vyvinul svůj první úspěšný jednoplošník Blériot V (předchůdce Blériotu XI), na němž ještě týž rok poprvé vzlétl.

Blériot byl neobyčejně technicky nadaný a od samého začátku rozvíjel prvky, které se v letectví využívají dodnes, třeba systém ovládání letadla pomocí otočných klapek na křídlech. Současně mu ale jen málokdy přálo štěstí, jeho letecké pokusy provázely nehody, při nichž se nejednou zranil. V době, kdy se připravoval na souboj o prémii za překonání lamanšského průlivu, si na něj sázel málokdo. Favority byli spíš Francouz Charles de Lambert, kterého učil létat osobně Wilbur Wright, a zejména Hubert Latham, velmi bohatý francouzský herec s anglickým jménem a oxfordským vzděláním, který už v roce 1905 překonal spolu se svým bratrancem kanál v balonu. 

Když Blériot oba tyto mistry vzduchu předstihl, znamenalo to současně konec jeho smůlovatého období. Jeho stroj Blériot XI získal skvělou pověst a reklamu, kterou inženýr zužitkoval sériovou výrobou letadel ve vlastní letecké společnosti. Letouny se začaly úspěšně prodávat a firma se rychle stala zdrojem velmi dobrých zisků. Jeden model si koupil i český průkopník aviatiky Jan Kašpar, který na něm uskutečnil svůj legendární let z Pardubic do Prahy.

Hlavní favorit zaspal

A co vlastně způsobilo, že si respektovaní Blériotovi soupeři nechali vítězství nad La Manche uniknout? Lamberta vyřadilo to, že se zranil během zkušebního letu. Hlavním favoritem se tak stal šestadvacetiletý Latham, úspěšný lovec, vzduchoplavec i závodník na motorových člunech, navíc bonviván velmi populární v tehdejší vyšší společnosti. O překonání La Manche v letadle se skutečně pokusil jako první, odstartoval už 19. července 1909, ale jeho letounu Antoinetta IV, navrženému inženýrem Léonem Levavasseurem a podnikatelem Julesem Gastambidem, selhal zhruba v polovině cesty motor. Latham tak musel provést vůbec první nouzové přistání na vodní hladinu. Ztroskotal asi šest kilometrů před Doverem.

Neúspěšný pokus ho neodradil, ale naopak nadchl. Okamžitě oznámil, že chce letět znovu. Letadlo bylo rychle opraveno a připraveno k dalšímu pokusu, pak však do historie zasáhla náhoda. 

Latham byl unavený, a tak si ustlal ve svém stanu pár mil západně od Sangatte. Svému komorníkovi řekl, aby ho probudil, kdyby počasí vypadalo slibně pro další pokus. Jenže ráno 25. července, kdy se Blériot rozjel po louce u Les Barraques ke svému životnímu letu, bylo zataženo (špatné počasí mu ostatně zkomplikovalo cestu) a komorník si řekl, že svého pána nechá spát. Největší favorit tak strávil druhý nejvýznamnější den v dějinách letectví v posteli.

Když se dozvěděl o své prohře, dostál své pověsti sportsmana a tvářil se, že ho porážka ani nijak zvlášť nemrzí. Dva dny po Blériotovi se nicméně opět pokusil průliv přeletět, ale i tentokrát měl smůlu - motor znovu selhal a Latham už podruhé skončil v kalné vodě. 

Konec jeho života je zahalen tajemstvím. V roce 1911 se zúčastnil lovecké expedice do Francouzské rovníkové Afriky (dnes Čadu), kde tragicky zahynul. Podle některých zpráv z expedice ho nešťastnou náhodou zasáhli při lovu, podle úmrtního listu jej však měl zabít zraněný buvol. 

Louis Blériot působil v letectví až do svých 64 let. Zemřel na infarkt 2. srpna 1936.