Federico Rossano z lipského Institutu Maxe Plancka pro výzkum evoluční antropologie provedl pokus na 56 psech různých ras. Zvířatům nejdříve ukázal krmení, pak zatáhl závěs a potravu umístil do jednoho ze dvou neprůhledných zásobníků. Poté závěs opět odhrnul, takže pes viděl oba zásobníky. Vědec se ukryl za prázdný zásobník a zavolal jméno psa směrem k zásobníku naplněnému krmivem.

Výsledek byl podle agentury DPA statisticky jednoznačný: Většina psů se rozeběhla k zásobníku, jehož směrem vědec promluvil. Zůstal-li zticha, zvolili psi oba zásobníky zhruba ve stejném počtu případů. Když zavolal jejich jméno směrem k zadní stěně místnosti, tedy pryč od psů, dávali většinou přednost následování samotného hlasu před jeho směrem. Zvolili tak prázdný zásobník, za nímž se vědec ukrýval.

Vědci již během experimentu vyloučili možnost, že by se pes orientoval spíše podle čichu: Pod oba zásobníky ukryli malé množství krmiva.
Pokus na štěňatech navíc ukázal, že štěňata mají tuto schopnost rozvinutou ještě lépe než dospělí psi - zvláště pokud vyrůstala v těsné blízkosti lidí.

Podobné experimenty vědci dříve provedli mimo jiné na lidoopech nebo vlcích. Jediní psi se však podle nich v důsledku tisíciletého soužití s člověkem dokázali přizpůsobit jeho komunikačnímu systému. Neobvykle vyvinutá schopnost u štěňat navíc prý podle vědců dokazuje, že psi mají vrozené genetické předpoklady pro komunikaci s člověkem. "Lidé pravděpodobně dávali přednost psům jako domácím zvířatům, protože ti k nim byli obzvláště pozorní."