Oba si přitom mohou velmi dobře rozumět – alespoň po jazykové stránce. Merkelová jako studentka v NDR získala za svou ruštinu ocenění a Putin si němčinu osvojil, když v zemi pracoval jako agent pro sovětskou tajnou službu KGB.

S velkým odstupem za německou kancléřkou skončil druhý francouzský prezident François Hollande, s nímž Putin letos po telefonu mluvil 15krát. Celkem desetkrát hovořil ruský prezident se šéfem Bílého domu Barackem Obamou. Častěji než s britským premiérem Davidem Cameronem nebo s ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem (po šesti hovorech) mluví Putin s kazašským prezidentem Nursultanem Nazarbajevem (devět hovorů) a jeho běloruským protějškem Alexanderem Lukašenkem (sedm hovorů).

V Kremlu často nezvedají telefony

O tom, jak vážně jednotlivé státníky Putin bere, vypovídá 
i to, zda s nimi mluví individuálně, nebo v rámci hromadných konferenčních hovorů. Například z 33 hovorů s Merkelovou jich bylo 21 individuálních, zatímco z 15 telefonátů s Hollandem jich bylo devět konferenčních.

Statistiky také ukazují, že Putin není izolovaným státníkem, s nímž nikdo nechce mluvit. Ruský prezident totiž svým zahraničním protějškům volá méně často než oni jemu. Příchozí telefony do Kremlu navíc často nezvedá. Oficiálním důvodem je „zaneprázdněnost". Je ale také možné, že Putin se světovými politiky často mluvit nechce, podotýká Die Welt. Kvůli situaci na Ukrajině každopádně horká linka 
v Kremlu řinčí častěji než dřív. Loni touto dobou měl za sebou Putin jen 59 hovorů se zahraničními lídry.