Vyplývá to z velké studie Londýnské školy hygieny a tropické medicíny, která zkoumá množství nemocných na pěti kontinentech, již žijí s rakovinou nejméně pět let, v závislosti na úrovni zdravotnických služeb. Studie hodnotící podmínky léčby rakoviny u dvou milionů pacientů v 31 zemích světa se objevila v časopisu Lancet Oncology.

Šance na prodloužení života o pět let je největší u Američanů, Kanaďanů, Francouzů a Japonců.

Na druhém konci 31členného seznamu států se ocitlo Alžírsko jako jediná zastoupená africká země.

Procentuální křivky, jež u zúčastněných zemí celého světa zaznamenávají počet lidí žijících další pětiletí od diagnózy, se geograficky velmi liší. Tyto rozdíly jsou závislé také na konkrétním typu rakoviny.

Zatímco v USA žije minimálně pět let s rakovinou prsu 83 procent pacientů a 91,9 procenta s rakovinou prostaty, Japonsko vede v poměru lidí se zhoubným bujením v tlustém střevu (63 procent) a konečníku (58,2 procenta) u mužů. Ve Francii to je při stejném typu nádoru 60,1 procenta (tlusté střevo) a 63,9 procenta (konečník) žen.

Že poměr pacientů s touto pětiletou lhůtou stoupá v závislosti na kvalitě lékařské péče a léčby, není překvapivé. Financování zdravotnictví je podle studie faktorem, který míru přežití ovlivňuje zcela zásadním způsobem.

Američané vydávají na zdraví přes 13 procent hrubého národního produktu, Kanada, Austrálie a další státy s vysokým poměrem pacientů žijících ještě pět let od zjištění nemoci mezi 9 až 10 procenty.

Velká Británie je na tom hůře, na zdravotnictví vydává jen sedm procent HDP a pět let po diagnóze zde žije 69,7 procenta pacientů s rakovinou prsu, přes 40 procent lidí s nádorem v tlustém střevu a konečníku (mužů i žen) a 51,1 procenta pacientů s rakovinou prostaty.

Podobná je situace i v Polsku, Slovinsku, Brazílii a Estonsku, kde je tento poměr o polovinu nižší než u států z horní části tabulky.

Alžírsko financuje své zdravotnictví jen 4 procenty HDP a v seznamu se umístilo na poslední příčce.

Podle profesora Michela Colemana, který vedl mezinárodní tým sta vědců, se náklady vynaložené na léčbu rakoviny netýkají jen léčby samotné, ale i rozvoje nových a účinnějších technologií, jako jsou například CT skenery.