Vztahy mezi Řeky a Turky nebyly nikdy v historii idylické. Oba národy spolu po tisíc let soupeřily o dominantní vliv v oblasti Malé Asie, omývané Středozemním, Egejským, Marmarským i Černým mořem. Tento pradávný konflikt začal na přelomu 18. a 19. století nabírat dynamiku s tím, jak Osmanská říše, která ještě v 17. století děsila střední Evropu, začala slábnout. Osmanský stát se dostal do hluboké vnitřní krize, docházely mu peníze a jeho armáda, tvořící hlavní pilíř turecké moci, se rozpadala.

Řekové se emancipují

Souběžně s tím začalo sílit národní uvědomění Řeků a protiturecké osvobozenecké hnutí. To vyústilo před 200 lety v povstání, v jehož průběhu docházelo na obou stranách k bezuzdným masakrům – Řekové například vyvraždili v říjnu 1821 velkou část obyvatel města Tripolitsa, Turci zase v dubnu 1822 řecké obyvatelstvo ostrova Chios.

Ačkoli povstání neskončilo žádným jednoznačným výsledkem a ani ostatní křesťanské národy v oblasti je nijak výrazně nepodpořily, přece jenom přispělo k tomu, že byla v roce 1830 vyhlášena nezávislost nového řeckého státu.

Amy Johnsonová v kokpitu svého letadla 14. června 1930, po úspěšném přeletu z Anglie do Austrálie
Smrt slavné pilotky Amy Johnsonové provází spekulace. Jedna děsivější než druhá

V druhé polovině 19. století svedla Osmanská říše dvě války s Ruskem, jejichž důsledkem bylo osamostatnění Černé hory a Rumunska, další rozsáhlá území byla donucena postoupit Srbsku.

Ještě před první světovou válkou vyhlásilo samostatnost i Bulharsko a spolu s ostatními nově vytvořenými balkánskými státy založilo Balkánský svaz, který v letech 1912 a 1913 porazil Turky v první balkánské válce.

Po velké válce

Do světové války vstoupila rozpadající se Osmanská říše po boku Německa a centrálních mocností a jako taková se v roce 1918 ocitla mezi poraženými. Z předválečné rozlohy ztratila téměř 80 procent území. To, které jí zbývalo (Malá Asie), se dostalo pod sféry vlivu vítězných mocností.

Pacienti a personál 3. obecné nemocnice v britském Sheffieldu slaví v prosinci roku 1916 společně třetí válečné Vánoce
Vánoce během války a při epidemiích: strach, temnota, ale i radosti a soudržnost

Řecko se naopak zařadilo mezi vítěze a mnohá území si nárokovalo. Osmanská říše se prakticky rozpadla, na druhé straně však bylo její pokoření větší, než Turci dokázali snést. Pocit křivdy a útlaku vedl ke vzniku rozsáhlého tureckého nacionalistického hnutí v čele s uznávaným vojenským velitelem Mustafou Kemalem (pozdějším legendárním Atatürkem).

Když v květnu 1919 vstoupilo 13 tisíc řeckých vojáků s vydatnou podporou britského námořnictva do města Smyrna (dnešní Izmir), začal Kemal organizovat odbojové skupiny s cílem řecké oddíly zase vyhnat.

Bitva u İnönü

K první velké bitvě mezi Řeky a Turky došlo mezi 6. a 11. lednem 1921 poblíž İnönü v provincii Hüdavendigâr. Řekové pod vedením generála Anastasiose Papoulase zahájili začátkem ledna 1921 průzkum bojem a začali postupovat na město Eskišehir, ležící mezi Ankarou a Istanbulem. Dne 9. ledna 1921 Řekové zaútočili na turecké pozice nedaleko železniční stanice İnönü a boje pokračovaly až do tmy.

John Amery krátce po zajetí italskými partyzány v dubnu 1945. Muž zády ke kameře je kapitán Alan Whicker, který Ameryho zatkl
Říkali mu morální imbecil. Průkopník hybridní války ctil Hitlera, skončil špatně

Lépe vybavení Řekové využili mlhu, zatlačili Turky od železnice a obsadili dominantní kopec v oblasti, Turci však dostali posilu další divize. Řecké průzkumné oddíly nebyly dost početné na to, aby takové přesile čelily, proto se 11. ledna stáhly a okolí İnönü opět opustily.

Pro Turky sice nebylo toto vítězství nijak strategicky důležité, jejich sebevědomí však dostalo důkladnou injekci. Úspěch se podařilo zužitkovat i politicky, protože vítězné mocnosti začaly s Kemalovou vládou jednat. Tato jednání však nevedla k uspokojivému závěru a boje pokračovaly.

Spory trvají

Nejkontroverznější válečnou událostí se stalo vypálení řecké a arménské čtvrti Smyrny 13. září 1922 krátce poté, co toto město obsadili Turci. Spolu s požárem vypukly i pogromy proti netureckému obyvatelstvu. Celkový počet obětí se podle různých zdrojů nadržujících té či oné straně pohybuje od 10 tisíc až do 100 tisíc. Z města uprchla většina řecké a arménské populace.

O měsíc později bylo vyhlášeno příměří, konečná podoba mírové smlouvy se však rodila velmi těžce a nakonec byla podepsána až v červenci 1923 ve švýcarském městě Lausanne.

Sedící býk v náčelnické čelence na snímku z roku 1885
Masakr a střela zezadu. Smrt Sedícího býka předznamenala konec Siouxů

Turecko dosáhlo uznání svých hranic v rámci celé Malé Asie a získalo východní Thrákii. Na druhé straně se muselo zříci nároků na bývalá území Osmanské říše. Na základě smlouvy si Řecko a Turecko vzájemně vyměnily národnostní menšiny.

Řecko-turecká válka je dodnes v obou zemích velmi aktuální a živé téma. Turecký prezident Erdoğan například v prosinci roku 2017 v rozhovoru pro řecký deník Kathimerini prohlásil, že „by bylo oboustranně výhodné, pokud by se revidovala smlouva z Lausanne, konkrétně vzhledem k několika ostrovům“. Opakovaně také odmítl tureckou odpovědnost za požár Smyrny. Podle něj „zapálili Smyrnu sami řečtí vojáci, když prchali z Malé Asie“.