Je to každodenní obrázek z ulic hlavního tchajwanského města Tchaj-pej. Před auta prokličkují desítky a někdy i stovky malých skútrů a jen co padne zelená, vyrazí bleskovou rychlostí kupředu. Není to ovšem žádná zábava pro potěšení, módní trend ani způsob, jak se rychleji dostat do práce. I když možná právě těmto motocyklistům vděčí dvouapůlmilionová Tchaj-pej za to, že tu nevznikají katastrofální zácpy, jako například v jihokorejském Soulu.

Důvodem, proč tito lidé jezdí na skútrech a často na nich vozí i malé děti, případně i s manželkou, je to, že na auto prostě nemají. A to přesto, že podle hrubého národního produktu na hlavu je Tchaj-wan o dost bohatší než Česká republika a srovnatelný s Jižní Koreou. Jenže nůžky mezi bohatými a chudými tu jsou výrazně rozevřenější než v Evropě. Ti, co nepatří k bohatším částem společnosti, tu jsou o dost chudší.

Tchaj-wan byl ještě v sedmdesátých letech chudý, vládla tu tvrdá diktatura a desítky let tu bylo stanné právo. Ekonomický úspěch, který přišel v osmdesátých letech, byl vykoupen tvrdou a špatně placenou dřinou ve zdejších továrnách.

Příliš se to nemění ani dnes. Rozdíly mezi dobře placenými vysokoškoláky ze žádaných oborů a lidmi pracujícími v továrnách nebo zemědělství jsou obrovské a nemění se příliš k lepšímu. Ale i lidé na dobrých místech musí počítat s vysokým pracovním tempem, množstvím automatických přesčasů a tvrdou hierarchií. Tchajwanské životní krédo „Tvrdě pracuj a šetři“ přes změnu myšlení části mladé generace stále vede.

Čínská Amerika

K tomu je tu americký systém placeného univerzitního vzdělání a většiny zdravotní péče. Před několika lety jsem navštívil ústav „čínské medicíny“, který nabízel na nemoci různé bylinky nebo přípravky ze zvířat. „Lidé naše přípravky velice rádi kupují také proto, že jsou výrazně levnější než klasické léky,“ řekl mi tehdy jeden pracovník ústavu.

Vysoké pracovní tempo, dlouhá pracovní doba, tlak na kvalitní vzdělání, drahé bydlení, to vše má podle tchajwanského sociologa Jamese C. T. Xueje za výsledek, že růst tchajwanské populace se zastavil. S rostoucím věkem dožití a pokračujícím rozpadem tradičních velkých čínských rodin u nejmladší generace je pro Tchaj-wan možná ještě větší výzva než hrozby Pekingu.