Částečně je to taktika a částečně bezradnost celé ruské společnosti, která neví, co má si událostech ze 7. a 8. listopadu 1917 vlastně myslet. Jak uvedl proputinovský poslanec Vjačeslav Nikonov, znamenala VŘSR pro Rusko jednu z největších tragédií.

„Ještě chvíli předtím patřila naše země k největším mocnostem a měla šanci, že ve válce do pár měsíců zvítězí. A než rok 1917 skončil, už to žádná velmoc nebyla. Stali jsme se absolutně neschopnými."

Kromě akcí komunistů proto nenajdeme v plánech vrcholných představitelů Ruska na letošní rok žádnou výraznější připomínku stého výročí „deseti dnů, které otřásly světem“. Vůdce bolševiků V. I. Lenina považuje nynější hlava státu za destruktivní sílu, která rozbila impérium.

„Položil atomovou bombu pod budovu, jež se nazývá Rusko, a ta se pak rozpadla,“ prohlásil prezident před rokem, v den 92. výročí Leninovy smrti. Vedení komunistické strany, druhé nejsilnější v ruském parlamentu, na tento výrok ihned reagovalo slovy, že Putin přes všechny řeči „staví na základech, které položil Vladimír Iljič“.

Ještě zajímavější než Putinův opatrný postoj k říjnové revoluci – charakterizovaný slovy spisovatelky Jeleny Čižovové „spícího psa není radno budit“ – je lehkost, s jakou dokáže využít bolševické ideologie i dědictví svrženého carského režimu.

Britský deník Independent ho považuje za „novodobého cara, který z Ruska znovu udělá velkou říši“. Sám Putin hovoří o potřebě navázat na slávu dynastie Romanovců. Ale o úzkém vztahu posledních carů k západnímu stylu a kultuře Putin zarytě mlčí.

Ve městě Perm na Urale, kde byl v červnu 1917 zavražděn bolševiky velkokníže Michail, bratr cara Mikuláše II., odstranili z pamětní desky i z expozice místního muzea jméno jeho pobočníka Nicholase Johnsona, jenž v Permu zahynul s ním. Důvod? Ač petrohradský rodák, měl Johnson anglické příjmení.

Podle Genadije Žirkova z petrohradské univerzity je Putinovo koketování s carismem čistě povrchní a účelové. Snaží se přesvědčit zbytek světa, že není postkomunistickým vůdcem. „Evropa byla vůči Rusku vždy velmi podezřívavá. Příklonem k autokracii chce Putin tyto hlasy uklidnit.“

A veřejnost? Podle průzkumů veřejného mínění občany moderního Ruska rok 1917 ani to, co mu předcházelo či co následovalo, příliš nezajímá. Proto si může Kreml vybírat z historie jen ty události a symboly, které se mu „hodí do krámu“.

Leninův odkaz se Putin rozhodl okázale ignorovat, ale pokračování kultu Leninova nástupce Stalina dává tiše zelenou. „Stalinova démonizace nahrává těm, kdo na nás chtějí útočit,“ prohlásil nedávno v rozhovoru s americkým režisérem Oliverem Stonem. Zároveň však odmítá odstranit z mauzolea na Rudém náměstí Leninovu mrtvolu a sochy Vladimíra Iljiče se dál tyčí na mnoha náměstích.

Mrtvý Lenin: pohřbít, nebo na něm vydělávat?

Letošní sté výročí říjnové revoluce v Rusku mohlo být příležitostí, jak definitivně zahrabat pod zem jednu mrtvou legendu. Pak do toho ale vstoupil Vladimir Putin: „Dokud budu prezidentem, zůstane Lenin ve svém mauzoleu,“ prohlásil o nabalzamovaném těle bolševického vůdce.

Zatímco nacionalisté chtějí očistit Rudé náměstí v Moskvě od „hrobu zločince“, současný vládce Kremlu se chová jako chytrá horákyně. Na jednu stranu se okatě distancuje od všeho, co připomíná bolševický teror v první éře po svržení cara. Lenina viní z toho, že jeho učení vedlo k zániku někdejší Ruské říše a v konečném výsledku i k rozpadu Sovětského Svazu.

Když však dojde na hojně propíranou otázku, zda by se rozpadající se tělo Vladimíra Iljiče nemělo jednou provždy pohřbít, oficiální stanovisko Kremlu zní: „Leninův pohřeb se nezvažuje.“

Dva roky starý průzkum sociologického střediska Levada ukázal, že 36 procent dotázaných považuje Lenina za člověka, který „pro Rusko udělal více dobrého či špatného“.

Z jiných průzkumů veřejného mínění, prováděných za posledních 25 let, však zároveň vyplývá, že by ho většina Rusů ráda viděla pod zemí. A letošní analýza Všeruského centra pro výzkum veřejného mínění (VCIOM) přináší jasný vzkaz: jen 18 procent Rusů si přeje dále vystavovat Leninovo tělo.

Ruská ortodoxní církev myšlenku zrušení mauzolea, které je už řadu let jen morbidní atrakcí pro turisty, podporuje. Leninův památník jí nikdy nepřirostl k srdci. Moskevský biskup Hilarion Alfejev dokonce prohlásil, že si Lenin jako „socialista, ateista a heretik“ ani nezaslouží křesťanský pohřeb, natož aby ho oslavovali.