"Židé, kteří se snažili uniknout nacistickému pronásledování v Evropě, museli projít dlouhým přistěhovaleckým procesem. Ochota přijímat židovské uprchlíky byla jen malá," uvádí nová společná studie muzea Dům Anny Frankové v Amsterdamu a Amerického muzea holocaustu ve Washingtonu. Informuje o tom agentura DPA.

Studie byla vydána přesně 76 let poté, co se musel nizozemský bankovní úředník židovského původu Otto Frank uchýlit spolu se svou ženou a dvěma dcerami v Amsterdamu do improvizovaného úkrytu v zadním traktu jednoho z domů. Dokládá, jak se na osudu nešťastné rodiny podepsaly náhodné okolnosti i tehdejší americká restritivní politika, pokud jde o přistěhovalce z Evropy.

Náhoda zaúřadovala hned při první žádosti Frankových o americké vízum, protože americký konzulát v Rotterdamu, kam si ji podali, zasáhly bomby. Jejich dokumentace se přitom ztratila, takže Frankovi museli podat žádost znovu. To už jim ale Spojené státy vízum odepřely.

Rodina proto vymyslela nouzový plán, že se pokusí dostat do USA přes Kubu. Mezitím ale došlo k útoku Japonců na Pearl Harbor a ke vstupu Spojených států do války, což mělo za následek přerušení transatlantické lodní dopravy. Plán se proto už nepodařilo Frankovým realizovat.

Anna Franková zemřela v roce 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen, v té době jí bylo patnáct let. Deník, který psala během skrývání Frankových v amsterdamském domě, se stal jedním z nejznámějších svědectví o holocaustu.V roce 1947 jej vydal její otec Otto, jemuž se podařilo pobyt v koncentračním táboře přežít. Deník byl přeložen do více než šedesáti jazyků a prodalo se ho přes 30 milionů kusů. Dodnes patří mezi nejčtenější knihy na světě.