Neštěstí vedlo ke zhoršení vztahů mezi Saúdskou Arábií a Íránem, který tragédii označil za důkaz „nekompetentnosti" Saúdů. Teherán nakonec své poutníky letos v září na hadždž neposlal.

Katastrofa se udála v údolí Míná, kde leží obří stanové město. Od Mekky je vzdáleno asi pět kilometrů. Smrtící tlačenice se strhla na křižovatce ulic 204 a 223, odkud poutníci mířili na most Džamarat. Na něm pak vykonávají tzv. rituál kamenování Satana.

Vše začalo asi v devět hodin ráno místního času. „Šli jsme k mostu Džamarat, když se poutníci najednou zastavili. Do několika minut se vytvořily vlny, jak lidé zezadu tlačili na ty vpředu. Propukla děsivá tlačenice, ženy hlasitě křičely, staří lidé padali na zem," popsal situaci jeden z poutníků.

„Lidé šplhali na hlavy druhých, aby se dostali do bezpečí. Někteří provolávali Alláhovo jméno, jiní plakali včetně dětí a kojenců. Poutníci padali na zem a prosili o pomoc, ale tu jim nikdo neposkytl. Zdálo se, že každý je tam jen sám za sebe," přiblížil neštěstí další svědek.

Ušlapání ve zmatku

Neštěstí se nepodařilo zabránit, ačkoli se podobné případy v minulosti již udály a ačkoli země investuje do bezpečnostních opatření značné sumy. Již v červenci 1990 zahynulo v tunelu v údolí Miná 1426 poutníků, kteří byli ušlapáni ve zmatku, jenž vznikl po výpadku ventilace. Dalších asi 700 lidí nepřežilo tlačenice v letech 1991–2005 (například 364 lidí bylo ušlapáno při podobné tragédii 12. ledna 2006).

Od té doby začala Saúdská Arábie zlepšovat infrastrukturu města a cest. Za více než 60 miliard dolarů zvětšila prostranství u Velké mešity, pořídila nehořlavé stany, které jsou vybaveny klimatizací, vybudovala širší přístupové cesty či dvojnásobně rozšířila kilometr dlouhý most Džamarat, z něhož poutníci vrhají oblázky.

Důvody tragédie dosud nejsou přesně známy, místní ministerstvo vnitra se kloní k tomu, že se jedna ze skupin nedržela pokynů a vyrazila mimo stanovený harmonogram. Podíl na katastrofě mohla mít prý i únava poutníků z vysokých teplot, které v ten den dosahovaly 42 °C.

Podle odhadů tvoří největší skupinu mrtvých Íránci (přes 450), které následují Malijci (přes 300), Nigerijci (na 280 obětí), Egypťané (asi 200), Bangladéšané (asi 150), Indonésané (130), Indové (120) či Kamerunci (110).

V reakci na tragédii některé země vyzvaly, aby organizace pouti přešla na mezinárodní instituce, protože Saúdská Arábie nedokáže poutníkům zajistit bezpečnost.