Pamfilovová ve zprávě, kterou zveřejnila na svém webu, poukazuje na řadu skutečností, jež jsou v rozporu s ruským právním řádem. Především podle ní neexistuje jasná právní definice „statusu nežádoucí zahraniční nebo mezinárodní organizace na území Ruské federace".

Ombudsmanka se také pozastavuje nad tím, že zákon se ani nezabývá právním základem, z něhož by mělo vyjít rozhodnutí o tom, že daná organizace „ohrožuje základy ústavního zřízení Ruské federace, obranyschopnosti a bezpečnosti státu". Což jsou přitom podle právního předpisu důvody pro označení subjektu za nežádoucí.

Nemožnost odvolání

Zarážející je rovněž podle Pamfilovové to, že právní akt nepočítá s možností soudního odvolání proti rozhodnutí označujícímu organizaci za nežádoucí. „Tím je porušeno ústavní právo na soudní ochranu," zdůrazňuje ombudsmanka.

„Proto federální zákon… vyvolává vážné znepokojení obhájkyně pro lidská práva v Ruské federaci ohledně svého souladu s Ústavou Ruské federace," konstatuje Pamfilovová.

Podle kritizovaného právního předpisu může být za nežádoucí označena zahraniční nebo mezinárodní nevládní organizace „představující hrozbu pro základy ústavního zřízení RF, obranyschopnost země a bezpečnost státu". Rozhodovat o tom má generální prokurátor nebo jeho náměstci po dohodě s ministerstvem zahraničí.

Pranýř organizací

Podle ruských opozičních aktivistů je cílem nového zákona „odstřihnout" ruské nevládní skupiny od jejich zahraničních partnerů. Zákon dává státu nové nástroje postihu po nechvalně známém zákonu o „zahraničních agentech" z roku 2012. Ten pranýřuje organizace, které využívají zahraničních grantů, a vystavuje je ponižujícím byrokratickým procedurám.

Rusko začalo bránit nevládním a neziskovým organizacím v kontaktech se zahraničím od roku 2012, kdy se svého třetího mandátu v čele státu ujal Putin. Moskva tvrdí, že západní státy se snaží destabilizovat politický systém a zpochybnit tradiční hodnoty ruské společnosti založené na centralizované státní moci, mohutné armádě a pravoslavné víře.