Rusko prožívá další vlnu emigrace, tentokráte zámožnějších Rusů. Důvodem je patrně ekonomická a politická nejistota v zemi před prezidentskými volbami v příštím roce.

"Říkáme tomu třetí vlna," říká Nuri Katz z konzultační firmy, která od počátku 90. let pomáhá usadit se v západní Evropě a za oceánem těm Rusům, kteří si asistenci mohou dovolit. První vlna se vzedmula při hroucení Sovětského svazu, druhá provázela krizi na konci 90. let.

"Zdá se, že celá generace Rusů ve věku od 25 do 45 let intenzivně uvažuje o útěku pryč, zvláště když pomyslí na vyhlídku, že stejní lidé zůstanou u moci dalších 12 let," řekl listu The Moscow Times ředitel nadnárodní společnosti, který si vzhledem k citlivosti otázky nepřál být jmenován.

Konzultačním firmám přibývají movití klienti, kteří si chystají zadní vrátka do ciziny pro případ, že by se věci ve vlasti zvrtly, a potřebují zvládnout západní pravidla. Kupříkladu rychlé získání americké "zelené karty" vyžaduje investici nejméně milionu dolarů, ještě dražší je povolení k pobytu v Británii. Kanada je nesmlouvavá při prokazování původu majetku, který u "nových Rusů" často pochází z divoké privatizace v 90. letech.

Bulharsko či Pobaltí sice slibují ruským investorům i oprávnění k dlouhodobému pobytu v Evropské unii, ale i zde se mohou vyskytnout úskalí. Bývalému moskevskému starostovi Juriji Lužkovovi nepomohlo ani jmění v Lotyšsku a naopak se dostal na seznam nežádoucích osob vinou své někdejší prostořekosti.

Zemi opustilo na 300 tisíc rodin

Přesná čísla o ruské emigraci nejsou k dispozici, ale statistický úřad se při loňském sčítání lidu nedopočítal 2,2 milionu Rusů oproti roku 2002. Hlavním viníkem je zřejmě vysoká úmrtnost ruských mužů a nízká porodnost. Ale úřady již dříve odhadly, že zemi opustilo asi 1,25 milionu Rusů, tedy na 300.000 rodin, a to čísla nejspíš nejsou úplná.

"Je to sice necelé jedno procento populace, ale lidi nelze počítat jako stádo po kusech. Neodcházejí metaři, ale inženýři, lékaři, vědci," napsal list Moskovskij komsomolec, podle kterého jde o přímý důsledek domácí politiky a poměrů v zemi.

"Podnikání v Rusku často vyžaduje formální i neformální podporu od federálních a místních úřadů," otevřeně přiznala přední zemědělská firma Rusagro a hrdě dodala, že je jen dobře, že za firmou stojí rodina vlivného senátora Vadima Moškoviče. Nešlo o "přeřeknutí", ale Rusagro se chystá vstoupit na londýnskou burzu a pravidla hry vyžadují upozornit investory na rizika. Podobně plynárenský gigant Gazprom upozorňoval kupce dluhopisů na zkorumpovanost ruských soudů či státní dráhy připustily, že často svévolné rozhodování úřadů a soudů lze ovlivnit úplatky.

Západní investoři mají na výběr, zda vyhlídka zisků zastíní rizika, Rusové se zase mohou rozhodnout, zda zůstanou či odejdou - a loňský "odtok" 38 miliard dolarů z Ruska do ciziny dávají pozorovatelé i do souvislosti s emigrací.

Zázemí na Západě

"Více než 400.000 Rusů si v posledních letech koupilo domy a byty v Británii, 250.000 ve Francii," konstatuje komentátorka rozhlasové stanice Echo Moskvy Julija Latyninová, podle níž si zázemí na Západě často vytvářejí i vládní úředníci.

Dmitrij Oreškin z opozičního listu Novaja gazeta se dopočítal už šesté emigrační vlny od roku 1917, kdy před bolševiky utekly dva miliony lidí. Další statisíce následovaly po skoncování s liberálnější politikou ve 20. letech, za druhé světové války či v éře Leonida Brežněva při vystěhovávání židů do Izraele. Po pádu komunismu přišly na řadu emigrace za lepším živobytím.

"Teď máme co do činění s lidmi, kteří v 90. letech vzhledem k mládí a vrozenému optimismu uvěřili, že opravdu přišla svoboda a Rusko se stane normální zemí. Putinovo desetiletí je přivedlo k vystřízlivění. Nemáš šanci, jestli nemáš tátu u KGB anebo nejsi u Gazpromu," usoudil Oreškin. Ale oproti minulosti vidí zásadní rozdíl - tito Rusové by se mohli vrátit, pokud i v Rusku začnou platit normální pravidla pro všechny a otevřou se možnosti pro uplatnění.