Kliknutím zvětšítePo desetiletí byla symbolem útisku a ovládání v Rusku. Zejména pro ty, kteří si troufli postavit se státní moci. Tak popisuje věznici Lefortovo ve svém profilu deník The Washington Post. Na soud v nechvalně známé instituci od března čeká i americký novinář Evan Gershkovich. Ruští vyšetřovatelé ho viní ze špionáže. On, Bílý dům i Wall Street Journal (WSJ), pro který novinář pracuje, obvinění důrazně odmítají. I Gershkovichův list přinesl obsáhlý materiál o nejtvrdší moskevské vazební věznici.
Deset měsíců prožil v roce 2018 v Lefortovu ruský novinář Ivan Rudnikov. „Je to zmrazené místo. Jakmile sem dorazíte, už nejste osoba s právy,“ vzpomínal Rudnikov pro WSJ.
Hned u vchodu na něj přitom dýchla sovětská éra. Na zdi poblíž mramorem vykládaného vchodu tam totiž visí nástěnka s fotkami uniformovaných dozorců, kteří se vyznamenali ve službě.
„Zadržení jsou po příchodu odvedeni na příjem, kde stojí v kovové kleci, musí se svléknout a jsou prohledáni. Potom odevzdají svoje věci. V šest ráno je každý den budí mlácení do dveří. Kdykoliv mohou být zavoláni na mnohahodinové výslechy, to je pak odvedou do druhého patra přilehlé budovy, kde je řada očíslovaných výslechových místností,“ popsal list první zážitky zatčených.
Čtyřpatrová budova se žlutou fasádou je postavená ve tvaru písmene K. Ti, kdo jí prošli, popisují věznici jako zařízení postavené s cílem naplnit člověka strachem, pocitem izolace a beznaděje. A také jako místo, kde se čas zastavil v sovětské éře.
Podlahy jsou ochozené, zdi jsou natřené hustou olejovou barvou a visí na nich portréty Felixe Džeržinského, zakladatele sovětského bezpečnostního aparátu. Ve vzduchu se vznáší pach prachu a starých papírů. V chodbách před celami tlumí všechny kroky staré, ochozené koberce.
Uvnitř světle žluté budovy z 19. století je vězňům zakázáno vídat se nebo mluvit s jakýmkoli jiným zadrženým než s tím, který jim byl přidělen.
„Nejsou tady pro krásu nebo pro potěchu očí vězňů, ale k tomu, aby nic nerušilo hrobové ticho. To je tak tísnivé, až vám z něj zvoní v uších,“ cituje The Washington Post ruského diplomata Valentina Mojsejeva. V Lefortovu kvůli obvinění ze špionáže strávil od roku 1998 tři a půl roku. Své zkušenosti popsal v pamětech Jak jsem byl jihokorejským špionem.
Čisté, až z něj jde hůza
Bohaté zkušenosti s ruskými věznicemi získal také veterán americké námořní pěchoty Trevor Reed. Ruské soudy ho poslaly na devět let do vězení za údajné napadení ruského důstojníka. Reed obvinění odmítal, v ruských vězeních prožil tři roky. V Lefortovu strávil loni několik dní. WSJ řekl, že to byla nejzlověstnější ze šesti věznic, kterými v Rusku prošel. Listu svěřil i jeden výmluvný detail.
„Pan Reed řekl, že ruské věznice jsou tak plné graffiti, že v nich sotva našel místo, kam by sám na betonovou zeď vyryl slova U.S. Marine Corps a Do p*dele s Vladimirem Putinem. Ale Lefortovo bylo podle něj tak čisté, až z toho šla hrůza,“ zaznamenal list.
Vězni v Lefortovu žijí v téměř totožných celách, každá má kolem osmi metrů čtverečních. „Malá zamřížovaná okna vpouští omezené množství denního světla a lze je otevřít pomocí speciální páky, což vězňům umožňuje vidět kousek oblohy. Toaleta neposkytuje skoro žádné soukromí. Od nejbližšího lůžka v cele ji odděluje jen kachlíkovaná zděná přepážka. V cele je také umyvadlo, skříňka a lednička pro ukládání potravin. Stůl a židle jsou připevněné k podlaze. Je tam i televize, naladěné jsou jen státní kanály. Mojsejev ve svých pamětech napsal, že v době, kdy seděl v Lefortovu někdo z dozorců nahlížel do cely špehýrkou každé dvě nebo tři minuty. Zadržovaní své cely opouštějí jen na vycházky, výslechy, zdravotní prohlídky nebo soudní slyšení,“ popisuje život ve věznici The Washington Post.
Advokáti, zástupci monitorujících organizací a nedávní vězni listu řekli, že o fyzickém násilí jen četli v záznamech ze sovětské éry, sami nic takového nezažili. Vězeňskou trýzeň v Lefortovu charakterizuje psychologický nátlak. „Zavedený režim a chování personálu v Lefortovu vás potlačují. Od první minuty vám dávají jasně vědět, že jste nic, že jste tam sami a zcela vydaní věznici na milost a že jediná cesta ven vede jen přes naprosté podrobení se systému, který tam panuje,“ napsal Mojsejev.
Ruský disident a spisovatel Eduard Limonov ve svých pamětech popsal, jak jsou vězni eskortováni ze svých cel do jedné z výslechových místnosti za zvuku zlověstného kovového cvakání. Dozorci luskají prsty nebo používají speciální kovové cvakačky, aby upozornili všechny kolem, že jim mají jít z cesty. Limonov napsal, že se vězni z jedné eskorty nesmí při průchodu věznicí navzájem vidět.
Evan Gershkovich byl v Rusku zadržen po obvinění ze špionáže. Na snímku ho policie eskortuje od soudu.
Výkonný sekretář moskevského Výboru pro veřejný dohled, státem podporovaného uskupení pro kontrolu věznic, Alexej Melnikov pro WSJ řekl, že od devadesátých let prošlo Lefortovo vylepšeními.
„V podstatě je to jedna z nejlepších vazebních věznic ve východní Evropě,“ tvrdil Melnikov, který se sám označil za stoupence Putinovy vlády. Navštívil i zadržovaného Gershkoviche.
Věznice dostala jméno po Françoisi Le Fortovi, francouzském šlechtici pocházejícím ze Ženevy a poradci cara Petra Velikého. Je tak zahalena tajemstvím, že ani není jasné, kdy přesně byla otevřena. Ještě první bolševici se jí chlubili jako vzorovým vězením, brzy se ale stala místem stalinského mučení a poprav, shrnuje WSJ historii věznice. „Teprve v polovině třicátých let si naplno získává svou pověst místa hrůzy, “ uvedl pro list britský historik Giles Udy, který se specializuje na sovětský vězeňský systém.
V suterénu Stalinova tajná policie ve třicátých letech popravila nikdy nespočítané množství obětí čistek. „K přehlušení střelby používali traktorové motory,“ napsala v roce 1967 ve svých vzpomínkách na gulag sovětská spisovatelka Eugenie Ginzburgová. Bývalí vězni tvrdí, že za Putinovy vlády používali příslušníci FSB tyto sklepní místnosti jako střelnici.
Zadržovací zařízení, ve kterém se nachází dlouhý seznam vysoce postavených osob, je navrženo bezpečnostní službou FSB tak, aby udržovalo zadržené osoby v téměř úplné samotě.
Podle Rudnikova dozorci dokonce i vězňům hrdě ukazují místa spojená se stalinským terorem. „Když jeden z nich eskortoval Rudnikova, zastavil se, aby mu ukázal jakousi zasedací místnost a vysvětlil mu, že tam během čistek Lavrentij Berija, Stalinův nejdéle sloužící šéf bezpečnostních složek, po nocích vyslýchal vysoké vojenské činitele zatčené během čistek. Tvrdil mu, že Berijův duch se tam za nocí dodnes vrací. V roce 2018 vězeňská stráž tutéž místnosti použila ke sčítání hlasů v prezidentských volbách, ve kterých byl Putin 77 procenty hlasů zvolen do čtvrtého volebního období,“ píše WSJ.
31
Dům a zahrada
Kafe
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
