Životopis současného kyrgyzského prezidenta Sadyra Žaparova by se dal přirovnat k úderu bleskem. Prvních čtyřicet let dnes dvaapadesátileté hlavy středoasijské republiky nijak nenasvědčovalo jeho současné kariéře. Vystudoval právnickou fakultu, poté pracoval na nejrůznějších pozicích v rámci státní správy. Kvůli nesouhlasu s přístupem tehdejší nomenklatury k privatizaci státního těžebního průmyslu musel po roce 2010 ze země emigrovat, jeden čas pobýval i v Polsku. Po návratu domů zamířil okamžitě do vězení za organizaci demonstrací v hlavním kyrgyzském městě Biškeku. V roce 2017 bdsouzen byl na 11 let. Od tohoto okamžiku hvězda - do té doby na místní politické scéně téměř neznámého Žaparova - začala stoupat.

Během pobytu za mřížemi se stal hvězdou kyrgyzských sociální sítí. Neustále komentoval situaci v zemi, ostře kritizoval vládu, nabízel ale i cesty k nápravě. Samotné vězení pak přispělo k aureole hrdinského disidenta. Nakonec byl populárnější a měl větší důvěru než slabý a pasivní prezident Sooronabaj Žeenbekov. Následovala nečekaná svoboda a překvapivá a blesková kariéra.

Přestože je chudý Kyrgyzstán nejvíce demokratickou zemí z bývalých sovětských států střední Asie, je rovněž sužován pravidelnými revolucemi a převraty. Podle znalců místního prostředí za jeho nestabilitou stojí bída – průměrná mzda se zde pohybuje kolem 4500 korun - a klanová rivalita mezi severem a jihem země. Jen v letech 2005 až 2010 museli ze země uprchnout dva tehdejší prezidenti Askar Akajev a Kurmanbek Bakijev. Jeden z dalších Žaparovových předchůdců Almazbek Atambajev je stále vězněn.

Prezidentem díky revoltě

Nacionalistu Žaparova do prezidentského křesla vynesla jedna z pravidelných místních revolt. Biškek byl zcela paralyzován po parlamentních volbách na počátku loňského října. Demonstranti vinili státní aparát z volebních podvodů. Do 120členného parlamentu se totiž dostaly hned čtyři strany, které kontroloval prezident Žeenbekov. Pod tlakem ulice byl Žaparov propuštěn na svobodu. A aby toho nebylo málo, demonstranti prosadili i jeho jmenování premiérem země. Žaparovovi se velmi rychle podařilo přinutit Žeenbekova k rezignaci – povolil mu ale zůstat v zemi – a převzít všechny jeho pravomoci. A ovládnout všechny důležité instituce.

V narychlo uspořádaných lednových volbách se nehlasovalo pouze o novém prezidentovi. Zároveň se konalo i referendum o novém státoprávním uspořádání země.  Žaparov i jeho návrh na změnu ústavy prošel s 80procentní podporou. Kaňkou je ovšem velmi nízká volební účast kolem 30 procent. Nový prezident nyní musí do 1. června dokončit ústavní změny, poté se by se měly konat i volby parlamentní.

V referendu voliči posvětili Žaparovův záměr vrátit zemi zpět od parlamentního systému (který máme například u nás v Česku) k prezidentskému (který je například v Rusku). Tato transformace ale podle komentáře Rádia Svobodná Evropa (RFE) v zemi, jež je rozpolcena mezi jednotlivé klany a mafiánské organizace, jenom zvýší riziko vzniku dalších konfliktů. „Zkoušejí, že by nám vládl nějaký nový chán, ale to se jim nikdy nepodaří,“ uvedl pro RFE Abdul Segizbajev, jeden z 16 dalších účastníků volebního prezidentského klání.

Nazarbajev končí

I v sousedním Kazachstánu se předává moc. Dlouholetý vládce země Nursultan Nazarbajev má ale celý proces pevně v rukách. Kazachstánu vládl už v sovětských dobách, do prezidentského křesla usedl v roce 1989. Nyní krok po kroku předává svoji moc vybranému nástupci Kasymovi-Žomartovi Tokajevovi. Loni mu svěřil prezidentskou funkci, přičemž si ponechal některé důležité pravomoci, které mu zajišťují kontrolu nad státem. Teď v polovině ledna prezidentské seskupení Nur Otan, jejímž formálním vůdcem je Nazarbajev, získalo pohodlných 72 procent hlasů ve volbách do Mažilisu, tedy dolní komory parlamentu.