Když se člověk podívá na sérii snímků Samanthy Smithové, například na ty, které zachytili fotografové sovětské státní tiskové agentury TASS a jež jsou dnes, paradoxně, dohledatelné na stránkách Rádia Svobodná Evropa, může ho snadno napadnout, že tahle dívenka byla pro roli „vyslankyně dobré vůle“ snad přímo předurčená. Dojemně drobná, půvabná, s tváří dětské filmové hvězdy a se zářivým odzbrojujícím úsměvem. Každý hledač dětských hereckých talentů by ji přinejmenším pozval ke kamerovým zkouškám.

„Samantha zářila jako oslnivý paprsek slunce v době, kdy vztahy mezi našimi dvěma zeměmi byly potemnělé,“ vystihl to v roce 1985 naprosto přesně nový generální tajemník Ústředního výboru sovětské komunistické strany (ÚV KSSS) Michail Gorbačov. Svá slova však bohužel musel napsat do kondolenčního dopisu, který posílal Samanthině matce Jane Smithové.

Americký prezident Ronald Reagan během projevu k Národní asociaci evangelikálů dne 8. března 1983, v jehož průběhu označil Sovětský svaz za říši zla
Sovětský svaz je říše zla, prohlásil před 40 lety Reagan. A vyvolal bouři

Malá průkopnice sbližování Východu a Západu zahynula spolu se svým otcem a šesti dalšími lidmi 25. srpna 1985 při tragické havárii malého dopravního letadla poblíž Auburnu v americkém státě Maine. Nikdo z těch, kdo byli na palubě, neštěstí nepřežil.

„Měla byste vědět, že miliony matek, otců i dětí v Rusku sdílejí tuto tragickou ztrátu. Nejlepší by bylo, kdybychom pokračovali v tom, co začalo s dobrou vůlí, přátelstvím a láskou,“ napsal Gorbačov Samanthině matce. Soustrastný dopis jí poslal i Ronald Reagan, který se stal americkým prezidentem v roce 1981.

O necelý čtvrtrok později, v listopadu 1985, se Reagan sešel s Gorbačovem na historické schůzce v Ženevě, tradičním místě mírových konferencí. Oběma mužům se tam opravdu podařilo navázat vzájemný přátelský vztah, který ve výsledku pomohl na dlouhá léta ukončit studenou válku. Ale prvním, kdo prolomil ledy, byla právě desetiletá americká školačka, nad jejímž osudem truchlil snad celý svět.

Bude válka? zeptala se v dopise

Sama Samantha novinářům jednou řekla, že všechno začalo, když se zeptala své mámy, jestli bude válka. Maminka jí v odpovědi ukázala článek o studené válce, který tehdy vyšel v časopisu Time. Bylo v něm i jméno tehdejšího nového generálního tajemníka ÚV KSSS Jurije Andropova, bývalého mnohaletého šéfa sovětské tajné služby KGB, jmenovaného do nejvyšší sovětské politické funkce v listopadu 1982.

A tak desetiletá žačka páté třídy základní školy z Manchesteru ve státě Maine usedla za stůl a v prosinci 1982 napsala Andropovovi osobní dopis, který se změnil v pozoruhodnou mezinárodní diplomatickou výzvu.

Ronalda Reagana zasáhla odražená střela, která trefila nejdříve limuzínu. Kromě něj byli při střelbě zraněni tiskový mluvčí James Brady, agent tajné služby Timothy McCarthy a policista Thomas Delahanty
Aby zaujal herečku, střílel na prezidenta. Reagana zkusil zabít chorobný ctitel

„Vážený pane Andropove, jmenuji se Samantha Smithová. Je mi deset roků. Blahopřeji vám k novému zaměstnání. Obávám se, že mezi Ruskem a Spojenými státy dojde k jaderné válce. Budete hlasovat pro válku? Pokud ne, prosím, řekněte mi, jak chcete dopomoci k tomu, aby žádná válka nebyla. Nemusíte na tuto otázku odpovědět, ale chtěla bych vědět, proč chcete dobýt celý svět, nebo přinejmenším naši zemi. Bůh stvořil Zemi, abychom na ni žili společně v míru a ne ve válce. S pozdravem Samantha Smithová.“

Nejprve na své psaní žádnou odpověď nedostala. Jenže pak přišel 8. březen roku 1983 a americký prezident Ronald Reagan přednesl na sjezdu americké Národní asociace evangelikálů na Floridě projev, kde označil Sovětský svaz za „říši zla“. „Vyzývám vás, abyste se ve svých debatách o návrzích na zmrazení jaderných zbraní vyvarovali pokušení pýchy, pokušení nad všechno se bezstarostně povznést, pokušení označovat obě strany za stejné viníky, ignorovat historická fakta a agresivní záměry říše zla jen proto, abyste pak mohli závody ve zbrojení nazvat jednoduše obrovským nedorozuměním, a tím se vyvázat z boje mezi správným a špatným a mezi dobrem a zlem,“ prohlásil Reagan.

Sovětská poštovní pětikopějková známka z roku 1985 s portrétem Samanthy SmithovéSovětská poštovní pětikopějková známka z roku 1985 s portrétem Samanthy SmithovéZdroj: Wikimedia Commons, Andrej Sdobnikov, volné dílo

Krátce poté, 23. března 1983, oznámily Spojené státy spuštění svého raketového obranného programu, přezdívaného poeticky „Hvězdné války“ podle známého filmu George Lucase (k filmu odkazovala ostatně i rétorika Reaganova projevu).

Andropov odepisuje školačce

A už v dubnu 1983 zveřejnil Samanthin dopis sovětský deník Pravda. Podle odborníka na ruské dějiny Matthiase Neumanna z Východoanglické univerzity to nebyla v žádném případě náhoda. „Sověti si jen těžko mohli dovolit návrat k závodům ve zbrojení. Věřili, že zveřejnění dopisu jim umožní odpískat to, co považovali za americkou a imperialistickou propagandu, a zaujmout vyšší morální pozici. V sovětském pohledu na snahy o dosažení světového míru byl agresor v Bílém domě,“ uvedl Neumann pro deník The Independent.

O povaze sovětského režimu nicméně trochu vypovídá, že Samanthino psaní sice vyšlo v Pravdě, ale sama odesílatelka nedostala žádnou odpověď. Dozvěděla se ale, že její dopis byl v Sovětském svazu zveřejněn, a tak napsala nový, který tentokrát adresovala sovětskému velvyslanci ve Spojených státech. Dotazovala se v něm, proč jí Andropov neodepsal. „Myslela jsem, že kladu správné otázky a že by nemělo záležet na tom, že je mi teprve deset.“

Houfnice M110 americké armády skladovaná před transportem v roce 1984. Její varianty měly sloužit k odpalu neutronové bomby W79
Říkali jim smrtící paprsek. Neutronové bomby měly být esem USA, plán ztroskotal

Asi po týdnu obdržela z velvyslanectví zprávu, že dopis pro ni je na cestě – a dne 25. dubna 1983 konečně dorazil. Sovětský vůdce odpovídal desetileté americké školačce osobně, jeho odpověď však znamenala cosi jako diplomatickou reakci na Reaganův projev.

„Andropov, který v roce 1982 nahradil dlouholetého sovětského vůdce Leonida Brežněva, zaujal ve svém souboji s Reaganem, známým jako ‚Velký komunikátor‘, lidový, téměř dědečkovský přístup, neslučující se s negativní představou, kterou o Sovětech měla většina Američanů,“ uvedl na konto tohoto dopisu web History.

Co všechno tedy Andropov (či autoři jeho projevů) Samanthě vlastně napsal? (Originály obou dopisů si lze prohlédnout na stránkách Samantha Smith.)

„Zdá se mi – soudě podle tvého dopisu – že jsi odvážná a čestná dívka, jako Becky, přítelkyně Toma Sawyera ve slavné knize tvého krajana Marka Twaina. V naší zemi je tato kniha známá a milují ji všechny holky a kluci. Píšeš, že máš obavy z toho, že by mohlo mezi našimi zeměmi dojít k jaderné válce. Ptáš se také, zda děláme něco, aby válka nevypukla. Tvoje otázka patří k těm nejdůležitějším otázkám, které si může myslící člověk klást. Odpovím ti čestně a upřímně,“ začal svou odpověď sovětský vůdce.

Od roku 1967 do roku 1982 stál Jurij Andropov v čele obávané sovětské tajné státní policie KGBOd roku 1967 do roku 1982 stál Jurij Andropov v čele obávané sovětské tajné státní policie KGBZdroj: Wikimedia Commons, Eduard Pesov, RIA Novosti archive, CC BY-SA 3.0

Na Samanthinu otázku, proč chce Sovětský svaz vést válku proti světu nebo alespoň proti Spojeným státům, odpověděl: „Nic takového nechceme. Nikdo v naší zemi – ani dělníci, rolníci, spisovatelé ani lékaři, ani dospělí, ani děti, ani členové vlády – si nepřeje ani velké, ani ‚malé‘ války. Chceme mír – tohle je to, čím se zabýváme: pěstováním pšenice, stavěním a vymýšlením, psaním knih a létáním do vesmíru. Chceme mír pro sebe a pro všechny národy planety. Pro naše děti i pro tebe, Samantho.“

Pak přišlo pozvání. „Zvu tě, pokud ti to rodiče dovolí, přijet do naší země, nejlépe letos v létě. Dozvíš se víc o naší zemi, setkáš se se svými vrstevníky, navštívíš mezinárodní dětský tábor Artěk u moře. A přesvědčíš se sama: v Sovětském svazu jsou všichni pro mír a přátelství mezi národy.“

Cesta za železnou oponu

Samantha Andropovovu nabídku přijala. Její cesta byla po všech stránkách (včetně propagandistické) na obou stranách pečlivě připravována a nasměrována opravdu do léta, kdy měly děti na obou stranách světa letní prázdniny.

V červenci 1983 dorazila Samantha letadlem sovětské letecké společnosti Aeroflot do Moskvy, kde ji hned na letišti uvítala skrumáž reportérů z řady zemí, kteří ji pak doprovázeli i do slavného hotelu Sovětskaja, kde byla ubytována. Moc si ho ale neužila, protože ji čekaly dva týdny prohlídek nejvýznamnějších kulturních a historických památek Moskvy a Leningradu.

Americký prezident Gerald Ford a sovětský vůdce Leonid Brežněv při setkání v roce 1974.
Smrt Brežněva: Dožíval jako pouhá loutka, s pohřbem se dodnes pojí trapný moment

Středobodem jejího sovětského turné se však opravdu stala podle Andropovova přání delší návštěva dětského tábora Artěk na Krymském poloostrově, nazývaného také Mezinárodní tábor míru.

Tento tábor byl založen v roce 1925 a původně byl zamýšlen jako zotavovna pro nemocné děti. V následujících letech se však stal hlavním nástrojem sovětské propagandy cílené na děti: hostil často děti ze zahraničí (zejména z ostatních zemí socialistického bloku), které pocházely z kádrově vhodných rodin a jež také o možnost navštívit Artěk různě soutěžily. Tábor měl vytvářet obraz šťastné, téměř utopické země. Fotky rozesmáté Samanthy obklopené v Artěku sovětskými pionýry pak měly zcela očividně prezentovat Sovětský svaz jako otevřenou a vstřícnou zemi, která neusiluje o jadernou válku, ale o světový mír.

Po oteplení záhy přituhlo

Toho si přirozeně všimla i americká média, která na tuto propagandu zaútočila. V jednom případě se s tím svezla i samotná Samantha, kterou jedny americké noviny označily za „pěšáka v propagandistické válce“.

Hlavní zamýšlený triumf však Sovětům ušel: oproti původním předpokladům se Samantha nikdy osobně nesetkala s Jurijem Andropovem, který tak nemohl sehrát roli chápavého a milujícího dědečka dětí po celém světě. Později se ukázalo, že byl v té době už vážně nemocný a až do své smrti v únoru následujícího roku neopustil nemocnici.

Cesta americké školačky sice vedla k určitému oteplení sovětsko-amerických vztahů a v pozdější době skutečně mohla být i styčným bodem, nad nímž našli společnou řeč Reagan s Gorbačovem, ale v roce 1983 ještě žádnou zásadní změnu politické situace nepřinesla. Obrazně řečeno, po oteplení záhy přituhlo.

Íránská ropná plošina Rostam hoří poté, co ji ostřelovaly čtyři torpédoborce amerického námořnictva během operace Nimble Archer
Operace Nimble Archer: Odveta USA byla mohutná, šlo o akci jako z akčního filmu

Krátce po Samanthině návratu do Spojených států, dne 1. září 1983, sestřelili Sověti civilní letoun Boeing 747 korejských aerolinek s 269 lidmi na palubě, který se dostal v důsledku chybné navigace nad sovětské území.

O tři a půl týdne později se celý svět ocitl na samém okraji jaderné války, když systém protivzdušné obrany Sovětského svazu spustil falešnou zprávu o tom, že proti Sovětskému svazu byl zahájen jaderný útok. Katastrofě tehdy zabránil rozvážný přístup operačního důstojníka sovětské protijaderné radarové základny Stanislava Petrova, který signál ohlašující jaderné rakety ve vzduchu rychle analyzoval a došel ke správnému závěru, že jde o omyl – systém ve skutečnosti zachytil a signalizoval jen odraz slunečního paprsku z vrstvy vysoké oblačnosti.

A aby toho nebylo málo, těsně po tomto incidentu následoval ještě jeden: v listopadu 1983 se uskutečnilo vojenské cvičení NATO Able Archer 83, nechvalně proslulé tím, že ho sovětské velení vyhodnotilo jako skutečný útok. Cvičení mělo totiž za cíl ukázat, jak moc se mohou lodě NATO přiblížit ke strategickým vojenským základnám Sovětského svazu – a Sovětský svaz je začal považovat za zástěrku, která zakrývá reálné přípravy na jaderný útok.

Sovětská letadla tak byla naložena skutečnými, nikoli cvičnými bombami a pod arktický led vypluly jaderné ponorky s ostrým arzenálem. Sovětské jaderné rakety byly uvedeny do stavu nejvyšší pohotovosti. „Incident představoval vedle kubánské krize nejnebezpečnější okamžik jaderné války,“ uvedl The Independent.

Jízda prezidentské kolony, vezoucí Leonida Brežněva a amerického prezidenta Geralda Forda během summitu ve Vladivostoku v roce 1974. Podobně vypadala jízda o pět let dříve, kdy na Brežněvův ZiL začal střílet atentátník. Sovětský vůdce ale ve voze nebyl
Zabiju Brežněva. Pomstít invazi do ČSSR se v roce 1969 rozhodl ruský atentátník

Napětí trvalo ještě další dva roky, protože sovětští vůdci umírali dříve, než s nimi Reagan mohl vstoupit do jednání – po smrti Andropova v únoru 1984 nastoupil k moci ultrakonzervativní, ale už v době Andropovova nástupu těžce nemocný Konstantin Černěnko, který zemřel 10. března 1985 po pouhém roce stráveném v nejvyšší funkci.

Teprve poté se dostal k moci Michail Gorbačov, jenž přistoupil k politice postupného otevírání se Sovětského svazu světu a k transformaci sovětské společnosti pod hesly perestrojka a glasnosť.

Nešťastný osud

V roce 1985 se na stránky světového tisku znovu vrátilo také Samanthino jméno, bohužel za už zmíněných tragických okolností.

Dívka v tom roce získala roli po boku herce Roberta Wagnera v televizním seriálu Lime Street, vysílaném stanicí ABC, a 25. srpna se ve společnosti svého otce vracela malým letadlem pro příměstskou dopravu Beechcraft 99 z natáčení jednoho z dílů. 

Alej Samanthy Smithové v ArtěkuAlej Samanthy Smithové v ArtěkuZdroj: Wikimedia Commons, Dimitrij Zolotarev, CC BY-SA 3.0

Při pokusu o přistání na regionálním letišti Lewiston-Auburn v Auburnu zavadilo letadlo o stromy rostoucí asi 1 200 metrů od kraje přistávací dráhy a zřítilo se. Zahynuli všichni lidé na palubě, šest cestujících i dvoučlenná posádka.

Smrt populární vyslankyně dobré vůle vyvolala řadu spekulací a v Sovětském svazu se hodně mluvilo o možném komplotu s cílem Samanthu zavraždit. Oficiální zpráva z vyšetřování nehody, která byla zveřejněna, však žádné spiknutí neodhalila. Podle ní stála za katastrofou nezkušenost obou pilotů, noční déšť, který zhoršil viditelnost v místě přistání, a nešťastná náhoda, že právě v té době došlo k poruše pozemního radaru.

Referenční fotografie CIA sovětské balistické rakety středního doletu na Rudém náměstí v Moskvě
Den, kdy světu zahrozila jaderná válka. Karibská krize mohla skončit katastrofou

Samanthina pohřbu se zúčastnilo asi tisíc lidí včetně Roberta Wagnera a Vladimira Kulagina ze sovětského velvyslanectví ve Washingtonu, D.C., kteří přečetli citovanou osobní kondolenci Michaila Gorbačova. V Sovětském svazu byla oplakávána jako bojovnice za mír.

Gorbačov ji přežil bezmála o 40 let. Zemřel loni koncem srpna ve věku 91 let, přičemž krátce před svou smrtí vyjádřil podle svého blízkého přítele, ruského novináře Alexeje Venediktova, zděšení nad tím, jak Vladimir Putin ničí jeho životní dílo a vede Rusko směrem k autoritářství a vojenské agresi. Po cestě, ze které chtěla Sovětský svaz svést desetiletá americká školačka.