Padesátiletá Kerstin Krumbholzová sedí v obývacím pokoji jejich rodinného domu v okolí Lipska a říká: „Takhle vypadá peklo." Na stole rozprostřela novinové články o neonacistech, letáky, plakáty – všechno dokumenty o každodenním teroru pravicových extremistů v Sasku. „Lidé ve městě nemají představu o tom, co se na venkově děje," tvrdí.

Krumbholzová se před 19 lety odstěhovala z Lipska 40 kilometrů jihovýchodně do Geithainu. Chtěla, aby její děti vyrůstaly v bezpečí. Bez kriminality, bez drog, daleko od nástrah velkoměsta. Lutz Krumbholz pracuje jako kominík, Kerstin Krumbholzová dělá v podniku účetnictví. Společně se starají o výchovu dětí.

Pravicový extremismus znala Kerstin Krumbholzová jenom ze zpráv: když někde v Německu hořel dům pro azylanty nebo když se strana NPD dostala do zemského parlamentu. S jejím působením neměl co do činění – až do doby, kdy jí neonacisté těžce zranili syna a málem ho zabili.

Pravicový radikál přepadl tehdy patnáctiletého pankáče Floriana v květnu 2010 na benzince. Prorazil mu lebku. Florian od té doby žije s platinovou destičkou v hlavě a z Geithainu se odstěhoval. Jeho matka se až do útoku nezajímala o politiku. Nyní prochází neonacistická internetová fóra a blogy, jezdí na demonstrace a založila Iniciativu za otevřený Geithain. Kerstin Krumbholzová si vytkla životní úkol bojovat proti neonacistům. Na saském venkově je to beznadějný boj.

Šikanují provozovatele pizzerie

V obecním domě v Geithainu se scházejí členové iniciativy. Kerstin Krumbholzová pozvala Mohammada Sayala, provozovatele pizzerie Bollywood, která byla víkend předtím přepadena. Sayal vypráví, jak ho neonacisté od otevření restaurace před pěti měsíci šikanují. První noc mu vytloukli všechna okna. V květnu stáli znovu před jeho provozem, bylo jich deset, měli kukly a nože. Hodili mu kámen do okna a řvali: „Zasranej cizinče, my tě dostaneme. Pokud odtud nezmizíš, zabijeme tě." O týden později před pizzerií explodovala nálož.

Geithain byl ještě krátce po pádu komunismu okresním městem, v regionu se dolovalo uhlí. Dnes tu žije pouhých 6000 lidí. Náměstí je opravené, ale ulice jsou prázdné. Kdo je mladý a shání práci, stěhuje se do Lipska nebo rovnou na Západ. Zavedené strany se stáhly, zatímco pravicoví extremisté se rozšiřují, zejména od roku 2009, kdy se do městské rady za NPD dostal neonacista Manuel Tripp.

Třiadvacetiletý student práv vystupuje jako ten, který se stará o lidi. Prostřednictví svých internetových stránek je pro občany neustále k dosažení. Tweetuje o jednáních městské rady, vydává lokální noviny, v nichž píše o nedostatku lékařů na východě Německa nebo o místních střeleckých slavnostech; zasazuje se o zoologickou zahradu, s kamarády organizuje fotbalové turnaje a podzimní tábor, při kterém účastníci ve vojenských uniformách putují krajem kolem Lipska. Když ale veřejně hovoří, hraničí jeho věty s porušováním ústavy.

Na střední škole v Geithainu platí pravicoví radikálové za „správňáky", za rebely. Mladé, kteří neonacismus odmítají, na školním dvoře zdraví „Heil Hitler" nebo „Vypadni, cizáku". Na školních výletech si některá děvčata malují krémem na opalování na kůži hákové kříže.

Zastrašování a pronásledování

Kdo se této ideologii postaví, je zastrašován a pronásledován. Po jednom čtení novináře Güntera Wallraffa, proslaveného svými reportážemi o rasismu v Německu, vykřikovali neonacisté na ulici před obecním domem „Wallraff do Afriky" a vyhrožovali starostovi a zástupcům Levice. Farář se otevřeným dopisem postavil proti pravicovému extremismu. Druhý den byly zdi jeho kostela pomalované graffiti.

Neonacisté zveřejňují fotografie, jména a adresy nepřátel na internetu. Ve vzkazu geithainské odbočce strany Levice její zástupce upozornili, že musí počítat s „výchovnými opatřeními, návštěvami doma a poničenými auty". Také útok na Floriana Krumbholze neonacisté oznámili na internetu. V jednom videu vyzvali k násilí vůči němu: „Rudí mají jméno, rudí mají adresy. Vystupte proti nim a ukažte jim sílu." Několik týdnů před činem, na Velký pátek 2010, popsali neonacisté garáž Krumbholzových nápisy „Rudá fronto, zdechni" a „Floriane, my tě dostaneme".

Lidé, kteří se v Sasku angažují proti pravicovému radikalismu, si stěžují na nedostatek podpory. Kerstin Krumbholzová jen s obtížemi získává spolubojovníky, v současnosti jich je v iniciativě jen osm. Když chtěla loni uspořádat slavnost proti pravicovému radikalismu, nenašla v Geithainu ani jednoho pekaře, který by jí chtěl prodat koláče.

Po sezení její iniciativy stojí na ulici před obecním domem a třesoucí se rukou si zapaluje cigaretu. Stále ji pronásledují vzpomínky na útok na jejího syna. Dodnes s ní o tom žádný z jejích sousedů nemluvil. Žádný projev soucitu, žádné vyjádření lítosti. Obyvatelé Geithainu dělají, jakoby k útoku vůbec nedošlo. Krumbholzová si utře slzy z tváří. „Musí nejdřív umřít lidé, aby se tu něco změnilo?" ptá se.