Kliknutím zvětšítePřivolaní policisté prohlížející tělo Anny Arevalové (v různých pramenech je její jméno zmiňováno v různých podobách) se zaměřili zejména na vstřely v jejím těle, protože s podobnou zbraní se setkali už před nedávnem. Balistici jim jejich domněnku brzy potvrdili – žena byla zastřelena stejnou zbraní, jaká pálila na dvanáctiletou dívku z Oaklandu v Kalifornii. I ona byla 8. listopadu téhož roku přepadena v bytě svých rodičů.
Okolnosti přepadení této dívky byly doslova otřesné. Dívku přímo v bytě přepadl neznámý vetřelec, s pistolí v ruce ji donutil, aby mu vydala rodinnou šperkovnici, pak ji svázal, ústa jí ucpal roubíkem, přes hlavu jí přetáhl povlak na polštář a brutálně ji znásilnil. Když skončil, přitiskl jí polštář k obličeji a dvakrát ji přes něj zblízka střelil, jednou do hlavy a jednou do krku. Když spáchal tento zločin, zmizel, přesvědčený, že děvče je po smrti.
Dívka ale brutální útok přežila. Přestože krvácela z rány na hlavě i na krku, dokázala se po nějaké době sama rozvázat a přivolat policii. Ta našla vyrabovaný dům a všimla si také toho, že chybí zástěna u okna ložnice, kudy se vrah dostal dovnitř.
Černý útočník
Jak přepadená dívka, tak sousedi Anny Arevalové popisovali útočníka (v případě Arevalové muže, jenž byl z útoku podezřelý, protože sousedé ho viděli odcházet z jejího domu) jako mladého černocha. V bytě Arevalové se navíc našly neznámé otisky prstů, jež neodpovídaly žádnému členu rodiny.
Kriminalisté tak získali první stopy, ale než je stačili pořádně vyhodnotit a prověřit, udeřil neznámý fantom znovu. Dne 24. ledna 1985 dostala policie na tísňovou linku oznámení o tom, že na historické promenádě Francise Breta Harteho v západním Oaklandu se střílí. Když tam dorazila hlídka, uviděla v místním kosmetickém salonu ležet na zemi zraněnou ženu, ale dveře i okna byly chráněny mřížemi. Vchod nakonec otevřeli násilím hasiči a uvnitř byly objeveny dvě oběti – v obou případech šlo o pětatřicetileté ženy.
Oběť, která ležela na zemi v tratolišti krve, se jmenovala Vicky J. Russová a i přes vážné zranění a silné krvácení ještě žila. V zadní části obchodu pak našli policisté ve skříni mrtvé tělo další oběti, Russové kolegyně Marylin Mooreové.
Podle výpovědi Russové, zaznamenané například Michaelem Newtonem z Encyklopedie moderních sériových vrahů, byl pachatelem černoch, který je obě přepadl s pistolí v ruce v době, kdy v obchodě nikdo nebyl, a požadoval peníze. Snažily se mu vysvětlit, že tam momentálně žádné peníze nemají, ale pachatel namísto jakékoli diskuse začal rovnou střílet. Mooreovou zabil a Russovou těžce zranil. Poté z obchodu uprchl v její vlastní dodávce.
Policisté okamžitě poslali zprávu o autu všem hlídkám v širokém okolí a zhruba po 45 minutách dostali hlášení, že podobná dodávka byla spatřena kousek od ulice Adeline Street v západním Oaklandu. Řidič si policejního vozu všiml, takže zajel na parkoviště a začal utíkat. Policisté ho pronásledovali. Pomáhal jim i policejní vrtulník s reflektorem, navzdory tomu se ale neznámému podařilo zmizet a ukrýt v nové bytové zástavbě čtvrti Acorn.
O týden později, 31. ledna, došlo ke třetí vraždě, a opět přímo v domě oběti. Tentokrát se vrahovým terčem poprvé stala seniorka, dvaašedesátiletá Doris Wong Leeová, kterou vrah opět zastřelil z malorážové zbraně střelou zblízka. K vraždě došlo zřejmě v situaci, když vykrádal její dům.
„Vrah nechal tělo zakryté dekou a ukradl její auto,“ popsal obvyklý pachatelův modus operandi web Serial Dispatches (doslova Sériové zásilky, zde ve smyslu sériové vraždy, pozn. red.).
Máme ho
K zásadnímu průlomu ve vyšetřování případu došlo 3. února 1985, kdy na policii zavolal informátor, podle nějž měl být vrahem Anthony Rene Wimberly, třiadvacetiletý recidivista, který byl krátce předtím, v září 1984, na podmínku propuštěn ze státní věznice San Quentin.
Sériový vrah Anthony Rene Wimberly
Policisté začali toto jméno okamžitě prověřovat. Wimberlyho otisky prstů se shodovaly s otisky zajištěnými v bytě Arevalové. Také dvanáctiletá dívka, jež přežila jen tak tak první vražedný útok, ukázala mezi předloženými fotografiemi bez váhání na Wimberlyho tvář. A do třetice ho identifikoval dokonce i jeden z policistů, který ho pronásledoval.
Vyšetřovatelé tedy věděli dost. Šest dní po vraždě Leeové byl nebezpečný zabiják konečně zatčen. Státní zástupci proti němu vznesli obvinění ze spáchání tří vražd, dvou pokusů o vraždu a řady dalších zločinů, včetně brutálního znásilnění nezletilé. Oznámili také, že budou požadovat trest smrti.
Znepokojivých otázek bylo ovšem mnoho. Proč tento muž začal tak záhy po svém podmínečném propuštění vraždit? Proč si při tom počínal tak strašně brutálně? A proč si jeho sklonů nikdo nevšiml a byl vůbec propuštěn?
Na cestě zločinu
Anthony Rene Wimberly se narodil 26. října 1962 do rodiny Raye Leeho, zaměstnance společnosti Pacific Gas and Electric Company z Antiochie, a nezaměstnané Gwendolyn Williamsové. Vztah mezi Leem a Williamsovou ale nevydržel a už rok po synově narození se Anthonyho matka provdala za A. D. Wimberlyho z Oaklandu.
Také tentokrát se ale oba rozvedli, když byl Anthony malý. Jeho matka se poté začala často stěhovat za prací, střídala příležitostná místa v pečovatelských domech v Tacomě, Washingtonu a Minnesotě, a do Oaklandu se vrátila, až když chlapci bylo devět let.
Zatčen za napadení byl Wimberly poprvé už v roce 1976, tedy v době, kdy mu bylo teprve 14 let. A rychle se ukázalo, že je zřejmě nepolepšitelný. „Skončil na devět měsíců ve skupinovém domově (terapeutickém zařízení pro mladistvé, pozn. red.). V roce 1977 byl zatčen za loupež. Strávil 11 měsíců v zařízení pro mládež Stockton California a v roce 1978 byl podmínečně propuštěn. Do šesti měsíců porušil podmínku tím, že spáchal loupež. Byl vzat znovu do vazby a dne 23. ledna 1980 byl znovu podmínečně propuštěn,“ popsal peripetie Wimberlyho mládí web Serial Dispatches.
Čtvrtého listopadu 1980 se Wimberly dostal poprvé ke střelné zbrani, když se vloupal do domu k dvanáctiletému chlapci. Toho přivázal k židli, vyraboval domácnost a utekl s brokovnicí jeho rodičů právě ve chvíli, kdy se vracela chlapcova matka.
V červnu 1981 poprvé ukradl auto – Lincoln Continental. Ten se mu stal záhy osudným, protože ho použil při jedné ze svých vloupaček, vůz byl ovšem hlášen jako kradený. Policisté si ho všimli, a přistihli tak Wimberlyho přímo při činu. V září 1981 tak byl odsouzen ke třem letům vězení, ale už koncem května 1983 byl opět podmínečně propuštěn. Na svobodě dlouho nepobyl, protože už v září byl zatčen znovu, a opět za krádež auta. O rok později se opět dostává podmínečně na svobodu…
Doživotí bez šance na podmínku
Soud začal v červnu 1989, ale rozsudek byl nakonec vynesen až o pět let později. Wimberly se poměrně rychle přiznal k vraždě Arevalové i Moorové a ke znásilnění dvanáctileté dívky, ale popíral zabití Leeové. Podle jeho verze ji měli zabít jiní dva muži a on měl vstoupit do domu ve chvíli, kdy už bylo po všem. Později však svou výpověď změnil a začal tvrdit, že přiznání z něj vynutila policie bitím. Také tvrdil, že se doznával z obavy o svou matku, protože mu prý vyhrožovali, že z ní udělají spoluvinici jeho zločinů.
Právě v jeho vztahu k matce byl zřejmě důvod jeho předchozích podmínečných propuštění a víry, že se chytí normálního života. Jakkoli totiž Wimberly uměl být k cizím lidem (a zvláště ženám) brutální, k matce měl zřejmě hezký vztah a z vězení se k ní obvykle vracel. Žena o jeho děsivých činech zřejmě opravdu nevěděla, a ani přes jeho citovou vazbu k ní ho nedokázala ovlivnit dostatečně na to, aby přestal sám od sebe.
Hned tři poroty po sobě nedokázaly vyslovit jasný verdikt o vině, zřejmě zejména proto, že rozhodnutí „vinen“ znamenalo podle požadavků žaloby trest smrti. Teprve čtvrtá se vyslovila jednoznačně, a to dost možná kvůli tomu, že žaloba ustoupila a navrhla pachateli doživotí bez možnosti předčasného propuštění. Dnes šedesátiletý Wimberly zůstává nadále za mřížemi.
22
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
