Kliknutím zvětšítePřiznal vše. Policistům detailně popsal, jak vraždil, co dělal s těly obětí i jak se zbavoval ostatků. Jedna důležitá otázka ale přesto dodnes zůstává nezodpovězená. „Doufal jsem, že to mi řeknete vy,“ reagoval britský sériový vrah Dennis Nilsen na dotaz, co ho vlastně vedlo k tomu, aby zabil minimálně šest lidí. Jeho vražedné běsnění skončilo v únoru před 40 lety.
Bývalý voják a policista - podle policejních záznamů až do odhalení vražd v podstatě zcela bezproblémový Skot - si oběti vybíral z řad bezdomovců a homosexuálů. Poté, co je pod falešnou záminkou nalákal k sobě domů, mladé muže uškrtil a/nebo utopil. Co ovšem po zveřejnění jeho případu děsilo lidi nejvíc, byl způsob, jak Nilsen nakládal s mrtvolami. Těla si totiž doma nechával celé týdny po vraždách - koupal je, převlékal, uspokojoval se nad nimi. Když už se mrtvoly začaly příliš výrazně rozkládat, ostatky většinou rozřezal, a postupně vyhazoval do odpadu nebo splachoval.
Sám později tvrdil, že se dokázal zamilovat pouze do mrtvých. „Pohled na ně [moje oběti] mi přinesl hořkou sladkost a dočasný klid a naplnění," vyznal se Nilsen už ve vězení v jednom ze svých deníků.
O jeho řádění vzniklo několik dokumentů. Z těch novějších například loňská série BBC The Nilsen Files, zaměřená na vyšetřování Nilsenových zločinů a vysvětlení, proč hrůzného vraha odhalila v podstatě až náhoda. Nilsenovu příběhu se věnovala také streamovací platforma Netflix, která nabídla předplatitelům dokument Paměti vraha: Případ Nilsen, vycházející z nahrávek jeho vzpomínek z vězení.
Upoutávka na dokument Netflixu Paměti vraha: Případ Nilsen
Procházky na pobřeží
Dennis Andrew Nilsen se narodil v roce 1945 rodičům Elizabeth Duthie Whyteové a Olavu Magnusi Moksheimovi, který si později změnil příjmení na Nilsen. Jeho otec byl norským vojákem, jenž ale z rodné země uprchnul po nacistické okupaci. Manželství rodičů příštího vraha bylo problémové a po třech letech po Dennisově narození se rozpadlo.
Nilsen pak žil se svou matkou a sourozenci u prarodičů na skotském pobřeží. Sám později řekl, že měl na toto období hezké vzpomínky. Jeho prarodiče se o své vnuky dobře starali a Dennis si zvláště rozuměl s dědečkem, který byl pro něj nejbližší osobou (i když později prarodiče popsal jako chladné). Nejraději ze všeho měl procházky u moře, při kterých ho děda často nosil na ramenou. „Byly velmi dlouhé. Chodili jsme podél přístavu přes široký úsek pláže, až k písečným dunám, které se tyčí třicet stop za pláží,“ řekl.
Jenže když mu bylo šest let, jeho děda zemřel na infarkt na moři (pracoval jako námořník). Nilsen se pak stal tichým a zamlklým dítětem, které místo her nejraději samo chodilo k přístavu pozorovat rybářské lodě. Nejvíce si pak rozuměl s mladší sestrou, zatímco žárlil na staršího bratra.
Jejich vztahy se ještě zhoršily v době dospívání. Nilsen si totiž uvědomil, že je gay, svoji orientaci přitom tajil. „Styděl se za ni a byl z toho zmatený,“ přibližuje server Wales Online. Jenže pak se jednou začal mazlit se spícím bratrem. Tomu došlo, že je jeho mladší sourozenec nejspíše homosexuál, a začal se mu proto vysmívat. Na veřejnosti ho posměšně nazýval holkou.
Jinak ale Nilsen nijak nevyčníval z řady. Neměl problémy ve škole, ani se zákonem. Navenek byl zcela obyčejným, tichým klukem. Sám ale později na nahrávkách řekl, že zdání vyvolalo pouze to, že ho nikdo pořádně nevnímal. „Byl jsem problematický chlapec. A nikdo si toho nevšiml,“ řekl.
Příkladný voják
Když se jeho matka znovu provdala, Nilsena začal venkovský život jeho rodiny nudit. Už jako čtrnáctiletý se proto stal armádním kadetem. Ve výcviku se okamžitě zařadil mezi nejlepší. I sám později popsal toto období jako nejkrásnější roky života. I nadále ale musel tajit svoji sexuální orientaci. Popisoval například, že se nikdy nesprchoval s ostatními, aby si nikdo nevšiml, že ho přitahují muži.
Při nasazení v západním Německu se ale poprvé rozvinuly jeho sexuální fantazie, které pak uplatňoval při vraždách. Poté, co se ve volnu chodil s kolegy opíjet, totiž zjistil, že se mu líbí, když jsou objekty jeho představ zcela bezvládné. „Jednou se i s kamarádem opili do bezvědomí, Nilsen se vzbudil jako první, a zaujalo ho ještě stále bezvládné kolegovo tělo. Přestože se mezi nimi nic nestalo, u Nilsena tento zážitek vyvolal sérii fantazií o sexu s mladým mužem - buď v bezvědomí, nebo mrtvým,“ píše server Wales Online.
Po nasazení v Adenu v Jemenu, kde jeho jednotka utrpěla několik ztrát, si navíc uvědomil, že ve svých fantaziích rád vzpomíná na mrtvá těla zabitých vojáků. Jeho představy podpořil i obraz Vor Medúzy, na němž stařec drží bezvládné tělo nahého mrtvého muže. Často pak dle svých slov masturboval před zrcadlem, přičemž si představoval, že souloží s mrtvolou.
Obraz Vor Medúzy, který inspiroval sexuální fantazie sériového vraha Dennise Nilsena
O panictví sice přišel s prostitutkou, s čímž se rychle pochlubil ostatním vojákům, aby vzbudil dojem heterosexuálního muže, tento zážitek ale ohodnotil jako depresivní.
Jinak úspěšnou vojenskou kariéru přerušila jeho dovolená v roce 1972. Tehdy se na krátký čas vrátil domů k rodině. Když ale se starším bratrem a jeho ženou sledoval dokument o homosexuálech, který jeho příbuzní odsoudili, a on se postavil za práva gayů, jeho bratr prozradil matce své podezření, že je Dennis gay. Mladý muž s ním pak už nikdy nepromluvil a i s matkou téměř přerušil všechny kontakty.
Tichý a osamělý
Jeho život pak postupně začal jít z kopce. Nikdo si toho ale nevšiml. Po dovolené a roztržce s příbuznými odešel od armády a stal se policistou. Přestože se mu i u policie dařilo, chybělo mu kamarádství a sounáležitost, jakou zažíval u vojska. Po večerech se začal opíjet a chodil do gay klubů, nedařilo se mu ale mít trvalejší vztah.
Nakonec odešel i od policie. Krátce pracoval pro bezpečnostní službu, až skončil jako úředník. Pracoval v centru pro nezaměstnané, kde si ho kolegové zapamatovali jako tichého, spolehlivého zaměstnance, který neměl problém pracovat přesčas. Nikoho z nich ani nenapadlo, že pod vyrovnanou maskou samotářského kolegy dříme chladnokrevný vrah.
V roce 1978, poté, co se mu rozpadlo dalších několik vztahů a sžírala ho osamělost, zabil Nilsen svou první oběť. Čtrnáctiletého Stephena Holmese k sobě nalákal potom, co se potkali v místním baru, kde se dospívající hoch neúspěšně pokusil koupit alkohol. Nilsen ho pozval do svého tehdejšího bytu na 195 Melrose Avenue v Londýně. Tam se oba opili. Když se ráno Nilsen probudil, spícího Holmese uškrtil.
Jeho tělo si nechal, několikrát nad ním masturboval, a když se začalo rozkládat, ukryl ho doma pod podlahu, kde leželo osm měsíců, než ho pohřbil v zahradě domu. „Vydal jsem se cestou smrti,“ řekl později Nilsen o první vraždě, po které se u něj naplno rozvinula touha zabíjet.
Hrátky s mrtvými těly
Hned při první vraždě zjistil, že ho fascinuje manipulovat s mrtvým tělem. „Uklidil jsem ho do jeho nové postele - pod prkna podlahy… O týden později mě napadlo, jestli se jeho tělo vůbec změnilo, nebo se začalo rozkládat. Vyprostil jsem ho a vytáhl na podlahu. Jeho kůže byla velmi špinavá. Svlékl jsem se donaha a odnesl jsem ho do koupelny a umyl. Jeho kůže byla bledě bílá. Jeho končetiny byly uvolněnější, než když jsem ho tam položil,“ zaznamenal si už ve vězení vzpomínky na první vraždu.
Podobně se proto začal chovat i k dalším svým obětem. „Vybíral si je z řad bezdomovců, kluků, co utekli z domova, nebo gayů,“ připomíná BBC. Všechny potkával většinou v místních barech či na ulici a pod různými záminkami je nalákal k sobě domů. Nejdříve mladé muže (z nichž některým ještě nebylo ani osmnáct) uškrtil, případně utopil v koupelně, poté si různě "hrál" s jejich mrtvými těly. Myl je, převlékal, fotil, a masturboval nad nimi.
Mrtvoly uschovával doma pod podlahou. „Po čase ale začaly nesnesitelně zapáchat, navíc přitahovaly množství hmyzu. A tak všechna těla vzal, a spálil u sebe na zahradě. Naskládal na ně pneumatiky, aby pach hořícího lidského masa překryl pachem tavících se pneumatik,“ píše server Wales Online. Z ohniště pak vybral rozeznatelné kosti a ty rozdrtil. Před spálením těla většinou rozřezal, některé části (například vnitřnosti či ruce) vařil.
Přestože motiv počátku vraždění nikdy nevysvětlil, ve svých denících z vězení později přiznal, že k mrtvým tělům dokázal cítit silné emoce. „Zdálo se nezbytné, aby byli mrtví, abych mohl vyjádřit ty pocity,“ napsal s tím, že pouze k mrtvolám dokázal pocítit to, co kdysi cítil ke svému předčasně zesnulému dědovi. Vzpomínka na jeho mrtvé tělo, které viděl před pohřbem, byla podle něj velmi živoucí.
Hrůzný nález v ucpaném odpadu
Vzhledem k tomu, že po lidech, které Nilsen zavraždil, se mnohdy nikdo nesháněl, vrahovi policie ani zdaleka nebyla na stopě. Kdoví, kolik lidí by ještě zabil, kdyby ho neprozradila náhoda. V lednu 1983 spáchal Nilsen další vraždu, jejíž obětí byl dvacetiletý Stephen Sinclair. V té době už bydlel na nové adrese 23 Cranley Gardens. Jeho původní bydliště se totiž pronajímatel rozhodl zrenovovat. Nilsen před stěhováním spálil všechny zbývající ostatky.
Nové bydlení načas přerušilo jeho vražedné řádění, protože nemělo dvůr, kde by mohl nepozorovaně pálit ostatky. Po čase se už ale nedokázal přemáhat, a začal znovu zabíjet. „Přál jsem si, abych mohl přestat, ale nedokázal jsem to. Neměl jsem žádné jiné vzrušení ani potěšení,“ vysvětloval později, proč vraždil dál.
Scénář byl i u pozdějších obětí zcela stejný - mladé muže pod záminkou nalákal k sobě domů, kde je uškrtil a pak se bavil s jejich těly - koupal je, převlékal, fotil v různých polohách, či s nimi spal.
Ulice Cranley Gardens v severním Londýně, kde žil a vraždil sériový vrah Dennis Nilsen. Právě v jednom z těchto domů ucpal odpad částmi mrtvých těl svých obětí, což vedlo k jeho odhalení
Jenže když se začaly rozkládat, už neměl kde je pálit. A tak nově rozřezané části těl skladoval v pytlech schovaných ve skříních. Několik částí Sinclairova těla se ovšem rozhodl spláchnout do záchodu. A právě díky tomuto rozhodnutí se ho nakonec podařilo odhalit.
Sám Nilsen měsíc po vraždě ohlásil majiteli domu, že se mu ucpal odpad. „I další sousedé si v té době už stěžovali na problémy s potrubím a zápach,“ uvádí web BBC. Nikdo z nich zřejmě netušil, jak hrůzný pohled čeká na přivolané údržbáře.
Když totiž instalatér Michael Cattran v únoru před 40 lety rozebral potrubí, zjistil, že se v něm nachází podivná hmota a drobné kosti. Nejdříve to ohlásil svému nadřízenému a dokonce o tom mluvil i s nájemníky, včetně Nilsena, rozhodl se ale, že s ohlášením na policii ještě počká. V jednu chvíli přesto Nilsen dokonce zaslechl instalatérovo podezření, že by mohlo jít o lidské ostatky. „Mně se spíš zdá, že někdo spláchl do záchodu své smažené kuře,“ prohlásil vrah.
I když navenek působil klidně, když dalšího dne Cattran i se šéfem dorazili zpět do bytového domu na Cranley Gardens, všimli si, že zásobník odpadu někdo v noci vyčistil. Sice už neměli před očima důkaz, utvrdilo je to ale v podezření, že se v daném domě děje něco strašlivého. A když pak v potrubí přeci jen našli další masitou hmotu a několik kostí, které připomínaly části lidské ruky, už neváhali a přivolali policisty.
Ti už šli najisto - bylo totiž jasné, že potrubí vede z Nilsenova bytu. Ještě toho večera skončil Nilsen v poutech. Vyšetřovatelé v jeho bytě objevili rozkládající se mrtvolu pod podlahou a další kousky lidských těl ve schovaných pytlích. Vrah se už ani nepokoušel zapírat. „Je to dlouhý příběh, který začal už velmi dávno. Řeknu vám všechno. Ale ne tady. Na policejní stanici,“ řekl Nilsen detektivům.
Když se ho pak zeptali, o kolika obětech bude řeč, Nilsenova odpověď jim zcela vyrazila dech. „Patnáct nebo šestnáct, od roku 1978,“ prohlásil z okénka policejního auta.
Vrah skončil za mřížemi, otázky zůstávají
Při následujících výsleších Nilsen s policisty ochotně spolupracoval a podrobně popsal všechny vraždy. Dlouhou dobu trval na tom, že zabil šestnáct lidí, až v 90. letech se nechal slyšet, že obětí bylo pouze dvanáct.
Za mřížemi nakonec skončil za šest vražd - ostatky těchto mužů se povedlo identifikovat. Vyšetřovatele ovšem zklamalo, že po Nilsenově přiznání a odsouzení byl jeho případ uzavřen. Dodnes se tak nepodařilo zjistit, kolik lidí ve skutečnosti zabil, ani totožnost několika obětí. U některých zabitých, které Nilsen popsal, totiž neznal jejich jména. Vrah zemřel ve vězení v roce 2018.
Oběti Dennise Nilsena (seznam na základě Nilsenových výpovědí)
1978
• 14letý Stephen Dean Holmes, Nilsen jej zabil v prosinci 1978, poté, co jej nalákal k sobě do bytu pod záminkou společného pití alkoholu, který dospívající mladík právě sháněl. Tělo Nilsen osm měsíců skladoval pod podlahou a poté spálil.
1979
• 23letý Kenneth James Ockenden, Nilsen jej zabil v prosinci 1979. K sobě do bytu jej nalákal na večeři a společné popíjení alkoholu (Ockenden byl turista).
1980
• 16letý Martyn Brandon Duffey, Nilsen jej zabil v květnu 1980. Duffey byl na útěku z domova a Nilsen mu nabídl přespání. Jeho tělo skladoval doma pod podlahou.
• 26letý William David Sutherland, Nilsen jej zabil v srpnu 1980. Sutherland se příležitostně živil jako prostitut, tak se dostal i do Nilsenova bytu.
• Neidentifikovaný muž, Nilsen jej zabil v září 1980. Vrah jej popsal při prvotních výsleších jako irského dělníka. Později tvrdil, že si tuto vraždu vymyslel.
• Neidentifikovaný muž, Nilsen jej zabil v říjnu 1980, popsal ho jako člověka s filipínskými, mexickými či romskými kořeny.
• Neidentifikovaný muž, Nilsen jej zabil v listopadu 1980, popsal jej jako bezdomovce, kterého k sobě domů nalákal na přespání.
• Neidentifikovaný muž, Nilsen jej zabil v listopadu nebo prosinci 1980, popsal jej jako dlouhovlasého hippie. Tělo rozřezal a skoro rok schovával doma pod podlahou, než jej spálil. Později Nilsen uvedl, že i tuto vraždu si vymyslel.
1981
• Neidentifikovaný muž, Nilsen jej zabil v lednu 1981, popsal jej jako blonďáka.
• Neidentifikovaný muž, Nilsen jej zabil v únoru 1981, popsal jej jako štíhlého a tmavovlasého.
• Neidentifikovaný muž, Nilsen jej zabil v dubnu 1981, popsal jej jako svalovce s tetováním. K sobě domů ho nalákal na večeři a alkohol. S tělem údajně jednu noc spal ve své posteli. Později Nilsen uvedl, že si tuto vraždu vymyslel.
• 23letý Malcolm Stanley Barlow, Nilsen jej zabil v září 1981. Šlo o poslední oběť, kterou zabil na své původní adrese na Melrose Avenue. Barlow byl bezdomovec.
1982
• 23letý John Peter Howlett, Nilsen jej zabil v březnu 1982, už ve svém novém bydlišti. Nilsen tuto oběť utopil ve vaně, tělo rozřezal, část ostatků spláchl do záchodu.
• 27 letý Archibald Graham Allen, 27, Nilsen jej zabil v září 1982. I části těla této oběti Nilsen spláchl do záchodu.
1983
• 20letý Stephen Neil Sinclair, Nilsen jej zabil v lednu 1983. Sinclair byl drogově závislý, Nilsen jej po seznámení na ulici pozval k sobě na alkohol. I části jeho těla spláchl, čímž ucpal odpad v domě, kde bydlel, což nakonec vedlo k odhalení jeho řádění.
Zdroj: Wikipedia
18
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
