Kliknutím zvětšíteJe první červnový den roku 1943 dopoledne. Nad Biskajským zálivem se zhoršuje počasí, když si vzduchem proráží cestu dopravní letoun Douglas DC-3 s přezdívkou Ibis britské společnosti BOAC se sedmnácti lidmi na palubě. Čtyři muži v kokpitu - dva piloti, radista a palubní inženýr - jsou v nejvyšší pohotovosti. Spíše než špatné povětrnostní podmínky, které jsou pro danou oblast typické, k maximální pozornosti posádku letu BOAC 777 na pravidelné lince z portugalského Lisabonu do britského Bristolu vybízí „bouře“, která již čtvrtým rokem sužuje celý svět. Druhá světová válka.
Ještě před pár měsíci nechávaly nacistické stíhačky britské civilní letouny směřující do nebo z neutrálního Portugalska na pokoji. Jenže situace se změnila a nyní není v bezpečí nikdo. Dokonce i stroj, ve kterém sedmnáct osob onoho 1. června sedí, už má za sebou zkušenost s německým útokem, kdy hrdinný pilot zachránil cestující před smrtí jen díky odvážnému manévru. V prvních desítkách minut letu 777 to přesto vypadá, že tentokrát bude cesta klidná.
Pak ale v 10:54 hodin zachytává radista věže na cílovém letišti Whitchurch děsivou zprávu. „Pronásledují mě podivná letadla. Nasazuji nejvyšší rychlost… Jsme napadeni. Trupem procházejí střely. (…) Dělám, co můžu,“ hlásí zoufale pilot Ibisu. Nemá ale žádnou šanci. Jeho stroj se stává kořiští hned osmi plně vyzbrojených německých stíhacích bombardérů Junkers Ju 88. Rozstřílené a hořící dopravní letadlo se neovladatelně řítí k hladině Biskajského zálivu. Ještě chvíli se houpe na vlnách a pak mizí v hlubinách. Německé stroje krouží nad místem dopadu, nikdo se ale nevynořuje. Všichni cestující jsou mrtví.
Sestřelení letu BOAC 777 (někdy je uváděno označení BOAC 777A), které se odehrálo přesně před 80 lety, je dodnes považováno za jednu z největších záhad druhé světové války. Zatím nikdo totiž spolehlivě nepotvrdil, proč vlastně Němci na jednoznačně civilní letoun zaútočili. Když němečtí piloti celé desítky let po události prolomili mlčení, uvedli, že šlo jednoduše o omyl. Velká část lidí zabývajících se celým příběhem je ale dosud přesvědčená, že se jednalo o předem plánovaný atentát.
Winston Churchill v roce 1943 před Kongresem:
Podle některých měl být jeho cílem muž, který v letadle skutečně zahynul - slavný britský herec Leslie Howard, který nacistům už dlouho ležel v žaludku. Jenže pak je tady ještě druhá možnost. Nacistické tajné služby totiž údajně předpokládaly, že pasažérem letu BOAC 777 bude Winston Churchill, a sestřelení tak byl zpackaný atentát na tehdejšího britského premiéra. A to není všechno - někteří dokonce věří, že nacisty v přesvědčení o Churchillově cestě podporovaly britské tajné služby, čímž udělaly ze sedmnácti lidí na palubě sestřeleného stroje obětní beránky.
Špion vedle špiona
I když se po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 nebe nad Evropou postupně stalo bojištěm, stále zůstávalo několik letových tras, kde zůstala i civilní doprava. Mocnosti jedné i druhé bojující strany zpočátku respektovaly, že země jako Švýcarsko, Španělsko a Portugalsko si zachovaly neutralitu. Jak Němci, tak Britové, z nich nechali na svá území směřovat běžné komerční linky, které stíhači obou válčících zemí nechávali bez povšimnutí. „Také letouny na trase Lisabon - Whitchurch zůstávaly neobtěžované. Válka nad Biskajským zálivem na severním pobřeží Španělska se začala vyostřovat až v roce 1942 se zintenzivněním bojů o Atlantik a spojeneckých útoků na německé ponorky,“ konstatuje kniha Douglas DC-3: The Airliner that Revolutionised Air Transport.
Pokud by si ale někdo myslel, že se jinak válka leteckých tras civilních letounů z neutrálních zemí netýkala, je na velkém omylu. Letouny totiž cestovali prominenti obou válčících stran, v britském případě se pak jimi často do Spojeného království vraceli špioni či váleční zajatci, kterým se povedlo uprchnout do Španělska či Portugalska z nacistických lágrů. A tak bylo nasnadě, že každý pasažér byl pod drobnohledem tajných služeb. Lisabonské letiště se stalo doslova „druhým domovem“ nacistických i spojeneckých špionů.
„Bylo to jako Casablanca (slavný film z roku 1942, pozn. red.), ale dvacetinásobné,“ okomentoval třeba zaměstnanec BOAC působící na lisabonském letišti Harry Pusey.
Naplánovat atentát, až poletí někdo "nepohodlný", tak nemuselo být právě těžké. „Nacističtí agenti jistě měli k dispozici seznam cestujících,“ uvádí text britského listu Daily Mail. Let 777 dokonce zahrnoval hned několik pasažérů, kteří nacisty dráždili - tvář spojeneckého protinacistického odporu herce Leslieho Howarda, židovského obchodníka Wilfrida Israele, který z Německa při takzvaných Kindertransportech zachránil množství židovských dětí, jednoho ze šéfů britské ropní společnosti Shell-Mex and BP a zároveň prokazatelně britského tajného agenta Tyrrelle Mildmaye Shervingtona.
Britský herec Leslie Howard byl nejen úspěšným umělcem. Jako zarytý odpůrce nacismu se stal jednou z hlavních tváří britského protinacistického odporu a spojenecké propagandy. Zemřel při sestřelení komerčního letu BOAC 777A německými letouny v roce 1943
Jenže zpravodajcům se celá věc také mohla úplně vymknout z rukou. „Jedna z teorií uvádí, že Němci věřili, že je na palubě Winston Churchill,“ připomíná kniha Douglas DC-3: The Airliner that Revolutionised Air Transport.
Mimochodem, toto přesvědčení o zpackaném atentátu na Churchilla se začalo v médiích šířit okamžitě po sestřelení letounu.
„Britové považují porušení domluveného chování (ohledně neútočení na civilní letouny BOAC, pozn. red.) z minulého týdne za incident při nacistickém honu na Winstona Churchilla na cestě do Anglie ze Severní Ameriky a severní Afriky,“ psal dobový článek magazínu Time a podobně se vyjadřoval i dobový text listu The New York Times.
Je ale nutné poznamenat, že žádná z variant důvodů německého útoku na letoun Ibis nikdy nebyla stoprocentně potvrzena, a tak jde ve všech případech jen o dohady a tajemství trvá dál.
Zabít Churchilla
Co se týče možnosti, že skutečně šlo o útok na britského premiéra, podporuje ji podle textu The Assassination of Ahley Wilkes profesora Georgijské univerzity Donalda E. Wilkese z roku 1995 fakt, že Churchill se měl opravdu v podobném termínu přesouvat zpět ze zahraniční cesty do Velké Británie - a také že už v minulosti jako krytí jiné ze svých cest použil let v běžném civilním letounu. Ať už tak britské tajné služby nasadily matoucí zprávu, že využije právě let 777, nebo to Němci jen předpokládali, není jejich víra v Churchillovu cestu zcela nepravděpodobná.
Sám Churchill takovou možnost nikdy nevyloučil, ba v jistých momentech dokonce podporoval. „Brutalitě Němců odpovídala pouze hloupost jejich agentů. Je těžké pochopit, jak si někdo mohl představovat, že se všemi prostředky, které jsem měl k dispozici, jsem si měl zarezervovat let neozbrojeným letounem a bez doprovodu z Lisabonu odletět domů za bílého dne,“ uvedl v jedné ze svých pozdějších knih.
Britský premiér Winston Churchill dovedl Spojené království k vítězství ve 2. světové válce. Když Němci v roce 1943 sestřelily komerční let BOAC 777, podle některých teorii mělo jít o nepovedený atentát právě na něj
Víru v Churchillovu cestu také mohl podpořit omyl německých špionů v Lisabonu, kteří jako vždy sledovali pohyb cestujících. „Nervózní herec Leslie Howard na let nastoupil společně se svým korpulentnějším přítelem Arthurem Trefearem Chenhallem, který vzhledem připomínal Winstona Churchilla a který, stejně jako on, miloval kouření doutníků (toto byla mimochodem přetrvávající šeptanda, kterou podporoval sám premiér - že si němečtí agenti jednoduše spletli Churchilla s Chenhallem a tak naplánovali útok),“ shrnuje web Warfare History Network.
Herec Howard měl navíc zase vzhledem připomínat Churchillova bodyguarda.
Nejodvážnější teorie pak zacházejí tak daleko, že Howard a Chengall měli údajně vědět, koho budou připomínat, a dobrovolně se tak vydali na sebevražednou misi, aby se odvrátila pozornost od Churchillovy skutečné cesty - to už jsou ale spíše konspirace.
James Bond ze stříbrného plátna
Více lidí „vrtajících se“ v případu letu BOAC 777 je přesvědčeno o tom, že nacistům se atentát zdařil - podle druhé nejrozšířenější teorie totiž nemířil na Churchilla, ale na skutečného pasažéra, britského herce Leslieho Howarda.
Howard se v letech předtím stal miláčkem Hollywoodu, přičemž tuto jeho pozici stvrdila jeho asi nejslavnější role Ashleye Wilkese z oscarového snímku Jih proti Severu z roku 1939. Jenže Howard byl také Žid a tak když vypukla válka, veškeré své úsilí věnoval odporu proti Hitlerovu nacistickému Německu, čímž proti sobě popudil nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
„Howard nejenže začal šířít spojeneckou propagandu, navíc účinkoval ve filmech, které ve Spojeném království měly podržet morálku - například ve snímku Bedrník Smith, kde hrál postavu, která zachraňuje židovské uprchlíky před nacisty,“ uvádí Daily Mail.
Jeho smrt mohli ale nacisté chtít i proto, že možná byl britským agentem na tajné misi. Oficiálně totiž ve Španělsku a Portugalsku před osudovým letem promoval nový film, vše ale mohlo být i jinak. „Nemohlo to náhodou být jen krytí pro jeho skutečný úkol hodný Jamese Bonda?“ ptá se text listu Daily Mail.
Záhadný pasažér
Jakoby nebylo tajností kolem sestřelení letu BOAC 777 už dost, samostatnou a dodnes nevysvětlenou záhadu tvoří ještě jeden muž, který na poslední chvíli unikl smrti v sestřeleném letounu.
Doslova několik minut před startem letounu se totiž své cesty vzdal katolický kněz A. S. Holmes, čímž si zachránil život. A to za velmi podivných okolností.
„Když čekal na nástup, otec Holmes údajně obdržel naléhavou zprávu, aby okamžitě zatelefonoval buď na britskou ambasádu nebo do papežské kanceláře. A jelikož letoun na něj nemohl čekat, telefonující kněz proto jen sledoval, jak odlétá bez něj. Jenže po katastrofě záhadně nikdo z telefonní ústředny nebyl schopen ověřit, že kněz někomu skutečně telefonoval. Navíc jak ambasáda, tak papežská kancelář popřely, že by kdokoliv z těchto úřadů požadoval po Holmesovi, aby zavolal,“ upozorňuje web Warfare History Network. Komu, a jestli opravdu kněz volal, je tak nejasné.
Podle Wilkesova článku totiž Howard považoval danou cestu do neutrálních, ale s diktátorskými režimy sympatizujících, zemí za nebezpečnou, a přesvědčil jej k ní až vysoce postavený britský politik a pozdější britský premiér Anthony Eden. Prostřednictvím své bývalé milenky, která měla blízko k tehdejšímu španělskému vůdci Francovi, se měl Howard pokoušet přesvědčit ho, aby se jeho země nestala novým spojencem Německa.
Na druhou stranu, Howard a jeho přítel se prokazatelně rozhodli letět letem 777 až na poslední chvíli - v původním seznamu pasažérů ani nebyli. „Sedadla získali jen díky tomu, že aerolinka kvůli slavnému herci na poslední chvíli odepřela let malému synovi britského důstojníka Dereku Partridgeovi a jeho chůvě,“ podotýká web Warfare History Network. Němci by tak museli atentát na Howarda naplánovat opravdu za pět minut dvanáct.
Obyčejný omyl
Třetí nejpravděpodobnější možností důvodu konce letounu Ibis a jeho pasažérů ovšem stále zůstává i obyčejný omyl. Na něm trvali piloti zainteresovaných německých Junkersů Ju 88, kteří se ale až desítky let po události svěřili autorovi knihy Bloody Biscay: The History of V Gruppe/Kampfgeschwader 40. Podle pilota Herberta Hintzeho totiž německé stroje v oblasti vůbec neplnily úkol v podobě stíhání civilního letounu s určitou nepohodlnou osobou, ale pátraly po ponorkách. A na let BOAC 777 prý narazily úplnou náhodou, když byl kvůli špatnému počasí nad Biskajským zálivem původní úkol odvolán a jenom pro jistotu ještě zůstaly ve vzduchu.
Snímek z roku 1942 zachycený u příležitosti 500. letu společnosti BOAC na trase Lisabon-Bristol. Na snímku u levého motoru stojí i piloti, kteří v roce 1943 trasu absolvovali při letu BOAC 777. Do cíle ale nedoletěli, cestou je sestřelily německé letouny
„Zaznamenali jsme šedivou siluetu letounu z dálky dvou až tří tisíc metrů a nebylo možné vyhodnotit označení letounu, ale tvar stroje naznačoval, že je letadlo zjevně nepřátelské,“ řekl Hintze.
Němci proto letadlo obklíčili a začali pálit. V momentě, kdy jim došlo, že jde o civilní letoun, údajně s palbou přestali, už bylo ale příliš pozdě a tak jen sledovali, jak padá. O tom, že se v oblasti takový letoun bude vyskytovat, prý vůbec nevěděli.
Ani pro jejich tvrzení ale neexistují žádné zcela přesvědčivé důkazy a kritici vyjádření německých pilotů tvrdí, že se tak jen chtěli vyhnout soudu za válečný zločin. Zkáza letu BOAC 777 se tedy zřejmě už nikdy nevysvětlí. „Nemyslím si, ani po 80 letech, že se kdy dozvíme odpověď na tuto válečnou záhadu,“ konstatoval pro list The Daily Mail potomek jedné z obětí Ivan Sharp, který se bádání o sestřelení věnoval celých třicet let.
30
Dům a zahrada
Kondice
Kafe
iReceptář
Celebrity
TN.cz
