Mezi hlavní zahraniční partnery Pchjongjangu patří především Rusko a Čína, do které Kimův režim dovážel miliony tun uhlí ročně. Zmíněné sankce však těmto obchodům postupně učinily přítrž. Ještě v roce 2016 přitom exportovala Severní Korea do Číny přes dvacet milionů tun, o rok později dodávky podle údajů Pekingu klesly na 4,83 milionu tun, v období mezi loňským lednem a březnem nebylo dodáno žádné uhlí. A protože těžba tohoto nerostu i přes jisté výkyvy nadále pokračovala, začalo se Severokorejcům uhlí hromadit doslova pod nohami.

„Můj známý v provincii Severní Hamgjong mi řekl, že… v roce 2018 měli energii na 14 až 15 hodin denně oproti sedmi až osmi hodinám v roce 2017,“ sdělil agentuře Reuters Kim Joung-hui, jeden ze severokorejských uprchlíků, jenž nyní pracuje coby ekonom Soulem ovládané Korejské rozvojové banky.

Kim Čong-un a Mun Če-in
Navštívím Soul, potvrdil Kim Čong-un. Příští rok chce více summitů

Dříve se na uhlí čekalo dva měsíce

Na základě čísel jihokorejské vlády má nyní Pchjongjang 4,5 milionu tun antracitu, což je uhlí vyšší kvality, přičemž právě to je za běžných okolností vyváženo za hranice státu. Jak velkými celkovými zásobami této suroviny Severní Korea skutečně disponuje, se však přesně neví. Dle statistik společnosti British Petrol měla v roce 2015 k dispozici na 600 milionů tun hnědého uhlí, zatímco podle Soulu to bylo jen něco málo přes 20 milionů tun.

Ať už je toto číslo ve skutečnosti jakkoliv veliké, jedna věc je jistá – ačkoliv se to na první pohled může zdát poněkud nepravděpodobné, realita je taková, že právě díky uvaleným sankcím odpadl místním obyvatelům jeden každoročně velký problém. Nyní se již nemusí bát, kde seženou uhlí, které je zahřeje.

Severokorejský vůdce Kim Čong-un
Denuklearizace nebude, dokud USA neodstraní jadernou hrozbu, tvrdí KLDR

„Lidé si museli uhlí zamluvit okolo dvou měsíců dříve, než zapínali bojlery v důsledku chladného počasí. Ale díky zredukovanému exportu uhlí v loňském roce už není těžké si jej koupit. Sankce jsou drsné, ale Severokorejci si můžou koupit uhlí, kdykoliv chtějí, pokud na to mají peníze,“ cituje Reuters neznámý zdroj, který má kontakty na obyvatele žijící v Pchjongjangu.

Elektrárny z dob Sovětského svazu

Produkci více než padesáti procent veškeré elektrické energie v zemi zajišťuje sedm uhelných elektráren a jedna naftová. Většina z nich přitom podle jihokorejských dat byla postavena inženýry z tehdejšího Sovětského svazu.

Jak připomíná web 38north.org věnující se severokorejské problematice, od roku 2015 Kimův režim usilovně pracuje na modernizaci, respektive přestavbě své naftové elektrárny na elektrárnu uhelnou. Vedle toho stihl zdokonalit svůj největší elektrárenský komplex a zároveň postavit i jednu novou hydroelektrárnu.

Kim Čong-un a Donald Trump na historickém summitu v Singapuru.
Kim je připraven na setkání s Trumpem. Varuje však před dalšími sankcemi

Nejdřív mocná armáda, až poté vlastní lid

O rozhodnutí zaměřit svoji pozornost na nastartování tamní ekonomiky severokorejský vůdce Kim Čong-un informoval během loňského roku poté, co veřejně prohlásil, že jeho armáda již dosáhla vytyčeného cíle v oblasti jaderných zbraní.

Plány na oživení hospodářství jedné z nejchudších zemí světa nicméně dostaly hned vzápětí závažné rány. A můžou za to právě Kimovy vojenské ambice. V důsledku série nukleárních testů, které Severní Korea během uplynulých let na svém území uskutečnila, totiž Organizace spojených národů (OSN) v čele s USA zpřísnila již tak velice rozsáhlé sankce, jež na tento komunistický režim byly uvaleny už dříve. Tím Severní Koreu de facto „odstřihla“ od jakékoliv možnosti angažovat se v rámci mezinárodního obchodu.

Zda se pomocí zmíněné "uhelné strategie" skutečně podaří této komunistické zemi nastartovat svoji zbídačenou ekonomiku, proto zůstává otázkou. Již nyní ale, zdá se, nastalá situace jednoho prozatímního vítěze má, a sice místní obyvatelstvo, kterému právě díky tvrdým sankcím ze strany OSN je teplo a ve svých domovech může svítit o poznání déle než v letech minulých.

KLDR a test raket.
Kvůli novým sankcím může proces denuklearizace navždy skončit, hrozí KLDR