Zatímco před několika lety žáci a studenti trávili v knihovnách a studovnách nekonečné hodiny, aby vytvořili byť jen menší seminární práci, nyní stačí zabrousit na správné internetové stránky a "dílo" je hotové během několika desítek minut. Těmto praktikám se ale lze bránit.

Organizace Jisc, která se zabývá potíráním plagiátorství, tvrdí, že pravidelně podvádí zhruba čtvrtina vysokoškolských studentů. Nejméně jednou jich však různých průzkumů podvádělo až 90 procent. Tato čísla se navíc rok od roku zvyšují a internetové stránky jako www.cheathouse.com, www.schoolsucks.com či české www.seminarky.cz se těší rostoucí oblibě.

S rozvojem plagiátorství se však rozvíjejí i způsoby, jak se mu bránit; nejrůznější programy, které případné opisování odhalí, se v EU pomalu stávají standardem.

Zřejmě nejrozšířenější "zbraní" pro boj s podváděním na školách nejen v Evropské unii, ale i v USA, je program Turnitin, který vytvořila společnost iParadigms. V současnosti ho používá téměř deset milionů škol v 90 zemích světa. Jeho fungování je přitom jednoduché. Program obsahuje desítky milionů prací, které porovnává se studentskými výtvory, články na internetu a dalšími zdroji. Jeho databáze se navíc velmi rychle rozrůstá a tak je stále méně pravděpodobné, že školní podvod zůstane neodhalen.

Turnitin však není jediným způsobem, jak se podvodům bránit. Existují i další programy, některé z nich jsou přitom čistě evropské. Několik stovek škol v unii využívá například program Urkund. Ten se těší oblibě především ve Švédsku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Finsku, Norsku a v Dánsku. Jeho fungování je velmi podobné systému Turnitin. Každou studentskou práci porovná s dalšími studentskými pracemi, s internetovými stránkami či s časopisy.

Porovnávání obsahu ale není jedinou účinnou zbraní. Některé metody, které evropské školy rovněž využívají, jsou postaveny na psychologii. Speciální program vybere z právě hodnocené práce určitou pasáž, z níž vymaže zhruba každé páté slovo. Autor pak musí chybějící slova doplnit. Firmy, které podobné programy vyvíjejí, tvrdí, že pokud je autorem práce skutečně student, chybějící slova doplní zpět bez problémů a správně. Pokud ne, neuspěje a počítač jeho podvod odhalí.

Problémem zůstává, že zatímco studenti přijdou ke svému zfalšovanému výtvoru většinou zadarmo či za malý poplatek, školy musí za programy na odhalení plagiátů většinou platit podstatně vyšší částky. Roční licence Turnitinu pro jednu univerzitu stojí v přepočtu necelých 20.000 korun, škola však musí zaplatit i takzvaný servisní poplatek za každého žáka, který se pohybuje v přepočtu kolem 20 korun.

Odhalování podvodů pomocí počítačových programů má však i své kritiky. Programy totiž pracují s databázemi. Nejen, že se některým kritikům nelíbí, že může shromažďovat údaje o studentech, někteří studenti se dokonce rozčilují nad tím, že podobný software porušuje autorská práva, která se prý vztahují i na studentské práce.