A vítězem by se podle stejných průzkumů měla navíc stát Skotská národní strana (SNP) Alexe Salmonda, která do roku 2010 slíbila referendum o odtržení Skotska od Spojeného království. Pokud se tento scénář stane realitou, začne pravděpodobný příští britský premiér a nynější ministr financí Gordon Brown letos v létě vládnout zatížen paradoxním břemenem.

Bude prvním Skotem v dějinách, který se stane ministerským předsedou vlády Jejího Veličenstva. Zároveň ale ztratí politickou základnu ve své vlasti a bude se muset maximálně soustředit na to, aby se pokusil Skotsko v unii vůbec udržet. To vše navíc za situace, kdy k případnému vítězství SNP pomůže politika, jejímž je Brown jedním z architektů - v roce 1999 zavedená rozsáhlá samospráva Skotska a obnovení samostatného skotského parlamentu.

Za mimořádně ironické se považuje, že pokud SNP zvítězí, nebude to v první řadě kvůli slibu samostatnosti. Salmond musel zásadně změnit politiku své strany, aby se vůbec mohl stát věrohodným protivníkem labouristů. K těmto změnám patřilo to, že podmínil samostatnost referendem a odsunul splnění tohoto slibu až na konec svého případného prvního funkčního období. Skotští voliči tedy mohou mít dojem, že hlasem pro SNP nehlasují automaticky pro samostatnost, která zatím ani nemá převažující podporu, ale že odevzdávají protestní hlas. A v tom je nepochybně také hlavní příčina růstu popularity SNP.

Ve Skotsku totiž neexistuje žádná jiná politická strana, která by v očích voličů byla věrohodnou opozicí. Konzervativci na severu Británie ztratili zcela postavení a vliv. Liberální demokraté nyní vládnou v koalici s labouristy. Pokud tedy volič chce vyslovit nespokojenost s nynější vládou, může si vybrat buď zcela bezvýznamné strany nebo SNP. I když ta vykazuje vedení v průzkumech soustavně po řadu měsíců, není její vítězství zcela jisté.

Historické srovnání ukazuje, že SNP vedla před volbami často, ale pak se její vedení vždy vypařilo a většinou byly její volební výsledky blízké katastrofě. Navíc i nejnovější průzkumy registrují hodně dosud nerozhodnutých voličů, o které právě nyní začíná boj ve volebních programech a v konkrétních akcích - labouristická skotská vláda už slíbila například snížení daní pro důchodce, kteří bývají vždy velmi aktivní volební silou.

Volební kampaň se nutně soustřeďuje na nezávislost a používané argumenty nejsou překvapivé pro někoho, kdo sledoval vývoj v Československu těsně před 1. lednem 1993, kdy z něj vznikly dva samostatné státy. Pozoruhodné možná je, že téma odtržení Skotska není nijak žhavé v Anglii. Anglická média si sice povšimla, že SNP míří do vlády, ale žádnou vzrušenou debatu z hlediska budoucnosti země to v nich zatím nevyvolalo - spíše se uvažuje o dopadu na Browna a labouristy.

Ve Skotsku se ale mezi politiky a ekonomy debatuje živě. Hovoří se o "penězovodu" z Londýna do Skotska, v jehož rámci každý Skot dostává na různých veřejných platbách o 1500 liber více než každý Angličan. Salmond argumentuje ropou - protože její ložiska jsou severně od Británie, jsou podle něj skotská. Podle ekonomických odborníků spotřebovává Skotsko celkem asi o deset procent více, než produkuje, a to by byl také zhruba rozsah deficitu, který by bylo třeba zvládnout.

Na druhé straně pohled na Evropskou unii 27 zemí, z nichž mnoho je menších než pětimilionové Skotsko slouží jako argument, že lze možná čekat dočasné potíže, ale nikoli katastrofu. I tak průzkumy znovu a znovu potvrzují, že jen menšina Skotů je ochotna se osamostatnit. A žádný růst nenastal ani poté, co herec Sean Connery vzkázal z Baham, že by se do nezávislého Skotska vrátil. Connery se ze Skotska přestěhoval nejprve do Anglie, pak do Španělska a nyní na Bahamy, takže ve své vlasti nežije už 50 let.

Nejnovější průzkumy z právě uplynulého víkendu ukazují, že priority skotských voličů se točí kolem školství a vzdělání (na prvním místě), nemocnic a zdravotnictví, boje proti zločinnosti. Největší odpor je proti mýtu pro motoristy. Nezávislost se pohybuje někde uprostřed. Tyto priority ovšem neznamenají automaticky výhodu pro labouristy a nevýhodu pro SNP. Labouristická vláda ve Skotsku měla téměř desetiletí, aby ukázala, co umí. Mnoho voličů se zjevně domnívá, že nedokázala dost, a tak jsou připraveni přepřahat.

Pokud se analytikům daří správně přepočítávat v poměrně komplikovaném skotském volebním systému pravděpodobné hlasy na křesla, pak se SNP ani v případě nejoptimističtějších předpovědí nepodaří dosáhnout absolutní většiny a bude muset hledat spojence. A v tom případě bude její separatistická politika výraznou obtíží, protože nezíská žádnou z dalších hlavních skotských stran a bude se muset opírat o jednotlivé poslance malých seskupení.