Před 25 lety, 3. března 1992, vyhlásil tehdejší parlament svazové jugoslávské republiky Bosny a Hercegoviny v Sarajevu samostatnost. Stalo se tak na základě referenda, které však bojkotovali bosenští Srbové. V Bosně a Hercegovině vypukl složitý etnický konflikt, především mezi Srby a Muslimy. Občanská válka trvala až do konce roku 1995, kdy byl v Paříži podepsán mír a vznikla etnicky rozdělená muslimsko-srbsko-chorvatská Bosna a Hercegovina. Nad mírovým procesem v zemi pak dohlížely světové organizace.

Jedním z těch, který významně ovlivňoval dění v této národnostně složité části jihovýchodní Evropy, byl současný ministr zahraničí Slovenské republiky Miroslav Lajčák. V letech 2007 až 2009 působil jako Vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu. Zeptali jsme se ho na jeho zkušenosti z působení v tomto problematickém regionu.

Funkci jste zastával v relativně klidném období Bosny a Hercegoviny. Vzpomínáte si na kritické momenty? Co se vám osobně podařilo vyřešit?
S nástupem do funkce jsem převzal také dva otevřené problémy: reformu policie a reformu ústavy státu. Asi nejkritičtějším momentem mého působení bylo, když v reakci na mé rozhodnutí posílit pravomoci ústředních institucí a omezit prostor na jejich bojkotování zareagovali srbští představitelé a tehdejší premiér Bosny a Hercegoviny podal na protest demisi. Tuto krizi jsem vyřešil a dosáhli jsme dohody i ohledně policejní reformy. Výsledkem toho byl podpis Stabilizační a asociační dohody, což považuji za svůj největší úspěch. Kromě toho si vysoce cením i skutečnosti, že jsem založil tradici pravidelných měsíčních neformálních setkání politických lídrů, která pomohla napravit jejich vzájemné vztahy a vytvořit atmosféru snazšího pochopení a vstřícnosti. Bohužel, po mém odchodu se už v této tradici nepokračovalo.

Čtěte také: Hrůzný nález v katolickém sirotčinci: hrob s ostatky mnoha dětí

V současnosti se objevuje otázka rozpadu mnohonárodnostní Bosny a Hercegoviny. Srbové ji považují za „přežitý projekt". Jak to vidíte vy?
Není to tak, že by Srbové považovali Bosnu a Hercegovinu za přežitý projekt. Pravda je, že se v tomto duchu vyjadřuje prezident Republiky srbské Milorad Dodik. Bosna a Hercegovina patří historicky jak současným Bosňanům, tak Srbům i Chorvatům a dalším lidem, kteří zde žijí. Je třeba najít způsob nastavení pravidel, aby se v ní mohli cítit jako doma. To je hlavní úloha bosenských politických lídrů jako představitelů nejpočetnějšího národa. Bohužel, také poslední válka a přetrvávající populismus spojený s nacionalismem všech stran vytvářejí prostředí ne příznivé pro hledání a dosažení kompromisů. Jsem přesvědčený, že Bosna a Hercegovina jako společný stát má budoucnost, ale je nutné přestat s politikou, kdy se jednotlivé národy vůči sobě vymezují.

Existuje model bezproblémového soužití národů v této části Evropy? Bez stálého připomínání vzájemných křivd?
O západním Balkánu se říká, že produkuje víc historie, než je schopen absorbovat. Pravda je, že Balkánci asi příliš hledí do minulosti, vybavují si okamžiky, kdy jim někdo ublížil a méně hledí do budoucnosti nebo na momenty, kdy oni ublížili druhým. Pro populistické politiky je potom jednoduché najít slovník, který jim před volbami lehce sbírá body a hlasy. Na místní úrovni se méně řeší vysoká politika a víc reálné problémy, a to úspěšně i ve smíšeném prostředí. Oblastí, která podle mě může být příkladem dlouhodobého soužití a spolupráce více národů, je srbská Vojvodina. Vojvodinské prostředí se formovalo po staletí, a ačkoli nebylo ušetřené od zločinů spojených s válkami a není uchráněné ani před problémy současné Evropy a světa, může být mnohým regionům příkladem.

Nenechte si ujít: Kancléřka Merkelová se 14. března ve Washingtonu sejde s Trumpem