Ani 43 let po smrti obdivovaného i proklínaného diktátora Franciska Franka se Španělsko nezbavilo jeho kontroverzního odkazu. Ze španělských měst zmizela většina soch připomínajících frankistický režim, občané ani politici se však nemohou dohodnout: byla éra autoritativního vůdce (1939 až 1975) pokračováním středoevropského fašismu, nebo by měl být Francisco Franco oslavován jako hrdina za to, že zabránil rozpadu své země a převzetí moci komunisty?

Služba pozůstalým

Vnést do věci jasno se nyní pokouší španělský parlament. Ve středu oznámil, že v rámci širšího účtování s minulostí dojde i na vytvoření zvláštní komise, která se zaměří na nápravu křivd spáchaných na obětech frankistické zvůle.

Součástí rozsáhlého procesu má být mimo jiné kriminalizace organizací vyzdvihujících památku rozporuplného generála. Vláda se dále zavázala určit co nejpřesnější počet obětí španělské občanské války (1936 až 1939) a následné Frankovy éry. Především však chce exhumovat těla uložená v masových hrobech a řádně je pohřbít.

„Je nepřijatelné, aby lidé, kterým je teď devadesát, zoufale hledali cesty, jak dopřát důstojný poslední odpočinek svým blízkým, a aby jim v tom úřady neustále bránily,“ prohlásila ministryně spravedlnosti Dolores Delgadová. „Stejně tak není myslitelné, aby Španělsko bylo hned po Kambodži zemí s nejvyšším počtem zmizelých na světě.“

K pozůstalým po lidech zlikvidovaných represivním režimem patří i Juliana Sanchezová. Nenápadná důchodkyně usiluje už přes deset let o identifikaci ostatků svého otce, pohřbeného v masovém hrobě na hřbitově v Malaze na jihu Španělska.

Smrt básníka

Zkraje občanské války probíhaly v Malaze hromadné popravy oponentů diktátora Franka. Jedním ze zavražděných byl i básník Federico García Lorca. Muže včetně otce Sanchezové odsoudil vojenský soud a zastřelily nacionalistické jednotky.
Rozhodnutí španělského parlamentu zahrnuje požadavek na opětovné otevření těchto případů a zrušení či revizi tehdejších rozsudků.