V nadcházejícím týdnu by americký autor detektivek Eugene „Guy“ Izzi oslavil sedmdesátiny, protože se narodil 23. března 1953. Na své nejznámější fotografii z roku 1990 trochu připomíná tehdy populární postavu amerického policajta Dempseyho ze seriálu Dempsey a Makepeaceová (respektive jeho představitele, herce Michaela Brandona): tvrďáka, jehož jen tak něco nerozhodí, s nemalou životní zkušeností, ale také ještě s velkou perspektivou před sebou.

V onom roce 1996 se zdálo, že tento dojem přesně odpovídá skutečnosti: Izzimu bylo 43 let, byl tedy v nejlepším mužském věku a současně na vrcholu kariéry. Autora detektivních románů Invaze, Král podvodníků, Zlí hoši nebo Osmá oběť oceňovali recenzenti a jeho knihám stoupaly prodeje. Uzavřel smlouvu s prestižním nakladatelstvím Bantam Books, díky níž měl naději zařadit se mezi takové velikány svého žánru, jako byl například Ed McBain, autor mimořádně úspěšných knih o fiktivním „87. revíru“, známých za socialismu i v Československu, nebo Elmore Leonard, autor románové předlohy slavného Tarantinova filmu Jackie Brownová.
Bohužel, zrovna první kniha, která Izzimu u Bantam Books vyšla (Klanová tajemství), se z hlediska prodejů i recenzí zařadila mezi ty slabší detektivkářovy kousky. Izzi měl dojem, že za to může špatný marketing nakladatelství, nakladatel zase, že nadějný autor zklamal očekávání. Spor mezi oběma stranami vyústil v neobvyklou dohodu, že spisovatel si může nechat vyplacenou zálohu, ale po příští tři roky bude publikovat pod pseudonymem.
Izzi tak následující tři romány podepsal jménem Nick Gaitano. Jeho vůbec nejúspěšnější knihou se stal Kriminalista. Ten ale vyšel až v roce 1998, dva roky po jeho smrti. A k jeho úspěchu zřejmě nemálo přispělo temné mystérium, jež tuto knihu obestíralo; její osmisetstránkový rukopis se totiž našel na místě činu, tedy v pracovně, pod jejímž oknem bylo nalezeno spisovatelovo oběšené tělo. A jedna z pasáží románu tuto ponurou smrt dokonce předvídala.
Mrtvola v neprůstřelné vestě
Už samotný objev spisovatelova těla byl podivný. Když policisté v onu předvánoční sobotu vytáhli v 11:50 ve větru se houpající tělo zpět do úředně otevřené (a původně zamčené) Izziho pracovny v pronajaté kancelářské místnosti číslo 1418, zjistili, že mrtvola má na sobě z nějakého důvodu navlečenu neprůstřelnou vestu. V kapsách měla 481 dolarů v hotovosti a dva mosazné boxery. Provaz, na němž umrlec původně visel, byl přivázán k ocelovému stolu a nedaleko ležela pistole.
„Policisté přijali zprvu hypotézu, že Izziho smrt vypadá na sebevraždu. Mimo záznam někteří z nich naznačovali, že mohlo jít o reklamní trik, který se zvrtnul. Izzi měl za sebou několik hubených let a ošklivý spor s vydavatelem, za pár měsíců mu měla vyjít kniha, z níž se měl stát jeho comeback. Kdo ví, vyvěsit se z okna ve 14. patře na provaze mohl být kousek, jenž měl pomoci prodejům,“ uvedl tehdy americký deník The New York Times.

Ne každému se ale tato teorie líbila. „Jestli pro to nemají důkaz, neměli to tvrdit. Je to zraňující. Jakoby nestačilo říct, že spáchal sebevraždu, budou ještě tvrdit, že se zabil omylem, když si chtěl získat publicitu. Je asi osm milionů způsobů, jak si udělat reklamu, aniž byste riskovali, že se při tom zabijete,“ reagoval tehdy jeden z nejbližších Izziho přátel, newyorský právník a rovněž autor úspěšných detektivek Andrew Vachss.
Jenže ani s tou sebevraždou to nebylo tak jednoznačné, jak by se na první pohled zdálo.
Možná ho zabili
Další Izziho známý, opět autor detektivních románů a také poručík chicagské policie Hugh Holton, se tehdy novinářům z New York Times svěřil, že v Izziho sebevraždu nevěří. Eugene podle něj nebyl typ chlapa, který by si sáhl na život, a nebyl ani člověkem, co by zemřel při reklamním triku – něco takového nebylo podle Holtona prostě v jeho stylu. Navíc Izzi po sobě zanechal dva dospívající syny, které měl upřímně rád a byl na ně hrdý. „Vždycky se s těmi kluky chlubil,“ prohlásilo hned několik jeho známých.
Holton i Vachss tak nakonec opatrně připustili, že nadějného spisovatele možná zlikvidovali nějací lidé z podsvětí, mezi něž se mohl připlést, když hledal námět pro svou příští knihu. Napovídaly tomu i nálezy z místa činu: proč měl Izzi na sobě neprůstřelnou vestu, ve své kanceláři pistoli a v kapse pár mosazných boxerů? Bál se o život?

Vyloučené to není: kromě boxerů se totiž v jeho kapsách našly i nejasné ručně psané poznámky o výhružných telefonátech. V novinách se objevily i zprávy, že krátce před smrtí přestěhoval svou rodinu do hotelu v centru města a sám přespával právě v kanceláři. Snažil se své blízké chránit před nebezpečím, jež mu hrozilo?
Některé spekulace naznačovaly, že Izzi zřejmě infiltroval ilegální polovojenskou skupinu v Indianě, o které chtěl psát, ale její členové přišli na jeho pravou identitu a začali mu vyhrožovat.
Na druhé straně, spisovatel byl kus chlapa. Měřil hodně přes metr osmdesát a vážil víc jak sto kilo, takže bylo těžké si představit, že by ho někdo v jeho kanceláři jen tak přemohl, uvázal mu smyčku kolem krku a vyhodil ho z okna, aniž by tím vyvolal pořádný rozruch. „Izzi byl tvrdý chlap. Byl ve formě, namakaný a uměl se prát,“ řekl redaktorům The New York Times chicagský spisovatel Bill Brashler.
Pitva prokázala, že Izzi zemřel skutečně v důsledku oběšení. Jeho tělo i obličej byly sice pomlácené, ale k těmto pohmožděninám došlo podle soudního lékaře pravděpodobně až poté, co se tělo zhouplo na provaze a narazilo opakovaně do zdi budovy.
Mohl mít deprese?
Hypotézu, že šlo přece jenom o sebevraždu, pak podpořila některá další svědectví Izziho přátel. Podle nich propadal v posledních letech bezmocnému vzteku, protože si bral příliš k srdci to, že miliony dětí žijí v chudobě a že vidí bující rasismus.
„Žiju intenzivním životem, který může kdykoli explodovat. Mám infarkt na pochodu. Ale je to prostě způsob, jak jsem se rozhodl žít. Nechci se dožít osmdesátky s tím, že mě někdo bude muset živit a přebalovat. To radši klidně odejdu svou vlastní cestou,“ řekl Izzi v roce 1994 týdeníku The Chicago Reader.

Byla to tedy sebevražda? Ale co ta vesta, co ty boxery v kapse a pistole v pracovně? A policie zjistila ještě jednu podivnost: když začala studovat rukopis Izziho rozepsaného románu, který po sobě zanechal, ukázalo se, že je v něm popsána i scéna, při níž je chicagský autor vyhozen z okna ve 14. patře uvázaný za krk na provaz. Také on měl mít u sebe mosazné boxery, a navrch palcát. Podle románu ho z okna vyhodili ozbrojenci z Indiany.
Mohl si Izzi tuto scénu zkoušet na vlastním těle, aby ji popsal co nejpřesvědčivěji? Nebo ho přece jenom z toho okna někdo vyhodil?
Úřad koronera nakonec rozhodl, že bude považovat Izziho smrt za sebevraždu. Spisovatelova rodina tento závěr přijala, ale všichni jeho přátelé ne. Smrt talentovaného autora detektivek zůstává i po více než čtvrt století znepokojivá a tajemná.