Šestašedesátiletý politik křesťanského bloku CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové a opozičních liberálů (FDP) získal potřebnou většinu ve sboru volitelů, který se schází jednou za pět let výhradně k volbě prezidenta. Členy Spolkového shromáždění jsou poslanci Spolkového sněmu a delegáti ze všech 16 německých zemí. Druhé funkční období Köhlerovi začne 1. července.

Köhler byl zvolen hned v prvním kole, když získal nejtěsnější absolutní většinu 613 hlasů volitelů Spolkového shromáždění.

Schwanová dostala 503 hlasů, což je o 11 méně, než papírově čítal tábor SPD a opozičních Zelených, kteří její kandidaturu rovněž podporovali. Předseda SPD Franz Müntefering šestašedesátileté berlínské rodačce poděkoval. „Jsme na Gesine Schwanovou hrdí,“ prohlásil.

Ohlasy politiků

Spokojenost s výsledkem voleb vyjádřila kancléřka Merkelová (CDU), předseda CSU a bavorský zemský premiér Horst Seehofer (CSU) i předseda FDP Guido Westerwelle. Jejich strany se přitom netají tím, že by spolu chtěly na spolkové úrovni vládnout po zářijových parlamentních volbách. „Každé volby mají svou vlastní dynamiku,“ poznamenala k výsledku Merkelová, která zatím vládne ve velké koalici s SPD.

Zdržení vyhlašování výsledků

Vyhlašování výsledků se poněkud protáhlo, když zdržení způsobil Köhler. Jeho opětné zvolení měl předseda Spolkového sněmu Norbert Lammert oznámit těsně po 14:00 SELČ, ale musel několik minut přešlapovat před historickou budovou Říšského sněmu, když čekal na limuzínu s populárním prezidentem. Ten si během hlasování z Říšského sněmu prostě někam „odskočil“.

Mezitím už v plenárním sále nastoupily parlamentní pracovnice s pukéty, jež předčasně prozrazovaly, že prezident byl zvolen už v prvním kole. Pak zase na chvíli zmizely v zákulisí.

„Pane předsedo, volbu přijímám,“ prohlásila bezprostředně po opožděném oznámení výsledku znovuzvolená hlava státu. V tajné volbě mohl bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu Köhler téměř s jistotou počítat s hlasy poslanců a delegátů stran, které jej nominovaly. Zjevně však získal i hlasy devíti z deseti volitelů uskupení Svobodní voliči (FW) z Bavorska.

Politoložka Schwanová měla od počátku obtížnější pozici. Ani všech 89 hlasů od postkomunistické strany Levice by jí potřebnou absolutní většinu nezajistilo. Levice přitom do boje poslala vlastního kandidáta Petera Sodanna, představitele policejního komisaře Bruna Ehrlichera z televizního seriálu Místo činu. Nakonec obdržel 91 hlasů.

Čtyři delegáty měly ve volebním shromáždění také krajně pravicové strany NPD a DVU, které však postavily vlastního kandidáta, písničkáře Franka Rennickeho. Ten dnes zjevně získal právě tyto čtyři hlasy.

Ne všichni členové Spolkového shromáždění jsou politici. Na dnešní volbě se tak podílely různé osobnosti jako například bývalý bavorský premiér Edmund Stoiber, předsedkyně Ústřední rady Židů v Německu Charlotte Knoblochová, prezident bundesligového fotbalového klubu VfB Stuttgart Erwin Staudt nebo trenér německé házenkářské reprezentace Heiner Brand.

Schwanová by se v případě zvolení stala první ženou v čele Německa. V roce 1979 už sice SPD nominovala bývalou předsedkyni Spolkového sněmu Annemarii Rengerovou, ta však neuspěla v souboji s kandidátem CDU Karlem Carstensem. Schwanová už před pěti lety prohrála rovněž s Köhlerem.

Sobotní pouze dvouapůlhodinové volby patřily k nejtěsnějším v dějinách spolkové republiky, i když ne nejnapínavějším. Dosud nejnapínavější volební drama se odehrálo v roce 1969. Kandidát SPD Gustav Heinemann zvítězil nad kandidátem CDU Gerhardem Schröderem, náhodným jmenovcem pozdějšího sociálnědemokra­tického kancléře, až ve třetím kole, když pro něj hlasovala přesně polovina volitelů.

Volby prezidenta se tradičně konají ve výroční den přijetí ústavy Spolkové republiky Německo z 23. května 1949. Základní zákon a SRN tak fakticky dnes slaví své 60. výročí vzniku. Německá ústava přiznává hlavě státu podobně omezené pravomoci, jakých užívá i český prezident.

Horst Köhler

Někdejší šéf Mezinárodního měnového fondu a současný německý prezident Horst Köhler patří k politikům, kteří se těší respektu a dobré pověsti i mimo svou mateřskou stranu. Také proto tento šestašedesátiletý ekonom vstupoval do letošních voleb z pozice favorita. A uspěl. Spolkové shromáždění Köhlerův pobyt v prezidentském paláci prodloužilo o dalších pět let.

Zatímco letos se Köhlerův vstup do boje o nejvyšší ústavní funkci očekával, v minulých volbách byla jeho kandidatura překvapením. Köhler nepatřil do skupiny profesionálních politiků, z níž se prezidenti obvykle rekrutují. Navíc ještě nedlouho před volbami stál v čele Mezinárodního měnového fondu a všeobecně se očekávalo, že tento prestižní post bude zastávat přinejmenším do konce svého funkčního období na jaře 2005.

Krok do nejistoty se však Köhlerovi vyplatil. V květnu 2004 ho německý parlament zvolil v pořadí devátým německým prezidentem od konce druhé světové války. Ačkoliv tehdy svou protikandidátku Gesine Schwanovou porazil hned v prvním kole, šlo o velmi těsné vítězství, protože Köhler získal jen o jediný hlas víc, než byla potřebná absolutní většina.

Prezidentského úřadu se Köhler ujal 1. července 2004. Vstup do funkce byl ale poznamenán sporem, který vyvolal na podzim 2004 svým výrokem, že ekonomické rozdíly mezi někdejším východním a západním Německem jsou přirozené a je třeba je akceptovat. Představitelé vládních i opozičních stran však tento názor odmítli s tím, že další vyrovnávání životní úrovně zůstává základním cílem programů všech stran.

Jako vystudovaný ekonom, který se většinu života pohyboval ve světě financí, se prezident Köhler k hospodářským záležitostem vyjadřoval poměrně často. Nejinak tomu bylo i letos v březnu, kdy si za ústřední téma svého každoročního projevu zvolil aktuální hospodářskou krizí. Ta podle Köhlerova mínění skýtá šanci, že státy pochopí nemožnost vytvářet si trvale výhody na úkor ostatních. Německý prezident ve své řeči zároveň apeloval na odpovědnost bohatých zemí za hledání východisek z krize a jejich solidaritu s chudými.

Horst Köhler se narodil 22. února 1943 v obci Skierbieszów v dnešním Polsku. V otázce místa jeho narození však panuje jistá pochybnost. V květnu 2004 totiž německý list Bild napsal, že prezident během své návštěvy v saském Markkleebergu (kde Köhlerova rodina kdysi žila) zjistil, že v matrice tamního kostela je jako místo jeho narození uveden rakouský Sankt Pölten.

Ekonomii vystudoval Köhler na univerzitě v Tübingenu, kde také od roku 1969 pracoval jako referent Institutu pro aplikovaný ekonomický výzkum. V roce 1976 vstoupil do služeb spolkového ministerstva hospodářství, odkud ale po pěti letech odešel dělat referenta do úřadu předsedy vlády spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko. V roce 1981 Köhler vstoupil do Křesťanskodemo­kratická unie Německa (CDU), jejímž členem je dosud.

V letech 1982 až 1993 zastával Köhler různé posty na spolkovém ministerstvu financí, včetně funkce náměstka ministra. Mimo jiné se podílel na přípravě měnové unie obou tehdejších německých států. V roce 1993 se Köhler stal předsedou Německého svazu spořitelen (DSGV) a od července 1998 do března 2000 stál v čele Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Hlavním ředitelem Mezinárodního měnového fondu byl Köhler od března 2000 do jara 2004, kdy na funkci rezignoval.

Horst Köhler je ženatý, s manželkou Evou Luisou má dvě děti.