Před dvaceti lety za časů Jugoslávie ale ještě existoval společný jazyk - srbochorvatština - se všemi regionálními zvláštnostmi. Dnes se ale jazyková situace změnila, v Srbsku se mluví srbsky a v sousedním Chorvatsku zase chorvatsky. A tak by to podle mnohých mělo také zůstat.

Děti by měly umět mateřskou řeč

Press cituje otce Djordje Popoviče, jehož čtyřletý syn například říká týdnu místo srbského sedmica chorvatsky tjedan. Popović prý není nacionalista, ale domnívá se, že jeho děti by se měly učit mateřskou řeč. Stále častější používání chorvatských slov srbskými dětmi kritizoval také jistý srbský profesor. Podle něj to někdy narůstá až do směšných podob, protože chorvatští lingvisté se prý snažili, aby na podivné slovní konstrukce přišli.

Za váznoucí překlad filmů mohou dodatečné náklady. Dabing stojí od osmi do patnácti eur za minutu (asi 200 až 370 korun), vysvětlil magazínu Aleksandar Popović z jedné dodavatelské společnosti. A srbské ministerstvo kultury podle APA považuje otázku překladu za "nekompetentní", proto se k ní nevyjádřilo. Chorvatský deník Jutarnji list článek o jazykovém problému uvedl titulkem "Srbsko v šoku". Celý spor pak vystihl obrázkem Bugse Bunnyho, který se se svým typickým drzým úsměvem ptá, zda jí chorvatskou mrkvu nebo srbskou šargarepu.

Váleční rivalové

Podle internetové encyklopedie Wikipedia považuje většina srbských jazykovědců srbštinu a chorvatštinu za jediný jazyk. Menšina se pak domnívá, že srbochorvatština existovala, ale postupem času se obě jazykové větvě oddělily. Chorvatští lingvisté naopak zastávají převážně názor, že srbochorvatština nikdy neexistovala, šlo prý jen o umělý politický výtvor. Vztahy mezi Srbskem a Chorvatskem se v posledních měsících značně zlepšily. Obě země přitom proti sobě během rozpadu Jugoslávie v první polovině devadesátých let stály jako váleční rivalové.