Zasílání balíků ze západu na východ rozděleného Německa bylo jednou z cest, jak příbuzným a známým doručit západoněmecké marky a zboží, které v NDR vůbec nebylo, nebo bylo dostupné jen komunistickým elitám. V balících, které ve velkém přicházely zejména v předvánočním období, se často nacházely káva, kosmetika, cigarety, časopisy, čokolády a další sladkosti nebo třeba oblečení.

V obrovském množství případů se ale stalo, že obsah zásilek adresátům nepřišel kompletní, neboť si z něj příslušníci Stasi vybrali, co se jim hodilo. Tvrdou západoněmeckou měnu režim nutně potřeboval, protože se mu valut dlouhodobě nedostávalo. Ukradené zboží se zase prodávalo třeba v sídlišti Wandlitz nedaleko Berlína, kde bydlela smetánka východoněmeckého režimu.

Bezpečnost na prvním místě

Zásilky ze západu východoněmecká tajná policie podle Niehofa kontrolovala od roku 1967, systematicky a ve velkém s tím pak začala v roce 1972. I v NDR sice formálně existovalo poštovní tajemství, ale režim si s tím příliš hlavu nelámal. "Když to vyžadovala bezpečnost socialistického státu, bylo možné kontrolovat i zásilky," vysvětlil Niehof televizi MDR ustanovení, které Stasi pro kontrolu statisíce balíků ročně zneužívala.