Tasmánské ministerstvo přírodních zdrojů a životního prostředí potvrdilo, že na pláži Ocean Beach uvízlo hejno asi 230 zvířat. Odborníci jsou přesvědčení, že jde o kulohlavce černé. Úřady na místo okamžitě vyslaly záchranáře a odborníky, aby zvířatům pomohli. „Dnes ráno se soustředíme především na to, abychom se skutečně pustili do záchrany a dostali je na svobodu,“ sdělil ve čtvrtek Brendon Clark z tasmánské správy parků a divoké přírody. 

Ilustrační foto vlka arktického.
Číňané naklonovali prvního arktického vlka. Vychovává ho fenka bígla

Ještě ve středu podle odborníků žila asi polovina uvízlých kulohlavců. Přes noc se podle stanice CNN počet mrtvých zvířat vyšplhal až na 200. Přežívá už jen 35 jedinců. Některá zvířata uvízla také na písečné pláni v přístavu Macquarie.

Do záchrany se zapojily i lodě místní rybí farmy, které se snažily odtáhnout zbylé savce v moři dále od mělčiny. Vrčení a klapání jejich uvězněných druhů je ovšem lákalo zpátky ke břehu jako smrtící píseň sirén. „Jsme si vědomi toho, že někteří z nich se mohou dostat zpátky na souš, a proto je budeme sledovat,“ doplnil Clark.

Zásah při uvíznutí na mělčině v této oblasti je podle odborníků složitý. Úřady připouštějí, že možná budou potřebovat i pomoc veřejnosti. „Pokud se zjistí, že je potřeba pomoc lidí, požádáme je o to,“ prohlásilo ve středu ministerstvo. Zatím ale nejsou potřeba, informovala stanice CNN.

I přesto se místní obyvatelé snaží pomáhat tím, že uvízlé velryby zakrývají a polévají vodou, aby je udrželi co nejdéle naživu. „Kvůli vlnám jsou stále vyplavovány dál na pláž,“ pověděl deníku The New York Times Sam Gerrity, kapitán místní turistické lodi. „Nejméně pětadevadesát procent jich zemře,“ předvídal ve středu temnou budoucnost, která se přes noc téměř naplnila. Své předpoklady zakládá na svých zkušenostech při pomoci s dosavadním nejhorším uvíznutím velryb v Austrálii v roce 2020.

Společně s Gerritym byl na pláži i Tom Mountney s pěti kolegy ze společnosti Petuna aquaculture. Stejně jako kapitán byl i on záchranářem při uvíznutí před dvěma lety. „Je to až nereálná podívaná,“ řekl. „Vidíte na pláži asi dvě stovky velryb, z nichž snad jen polovina je naživu. Snažíme se je dostat na speciální deky, abychom je dali do pořádku. Ty největší váží dvě až tři tuny. Ostatní třídíme podle vážnosti stavu,“ vylíčil středeční záchranné akce.

Muže na Floridě téměř zabil aligátor. Ilustrační foto.
Muže na Floridě napadl aligátor. Děsivý útok zachytil letící dron

Počasí bylo podle Mountneyho klidné a některé z velryb bylo slyšet, jak vrčí a klapají. „Asi dvacet až třicet kulohlavců jsem také viděl uvízlé na písečném břehu v přístavu Macquarie. Někteří ještě plavali,“ prohlásil.

Tentokrát záchranu komplikovala nejenom mělčina, ale také nepředvídatelné počasí a vlny o výšce až 50 metrů.

K tragédii došlo přesně dva roky po nejhorším zaznamenaném uvíznutí velryb v Austrálii. Stalo se na stejném místě 21. září roku 2020. Na pláži tehdy našli kulohlavců 470. Týdenní záchranná akce vrátila do moře 111 živých velryb, přičemž úřady musely nakonec zlikvidovat více než 350 těl mrtvých zvířat.

Problém však představují také hromadné hroby, kterými se tyto situace řešily dříve. Z rozkládajících se těl může unikat olej, který je škodlivý pro okolní zvířata. Další tekutiny, které z těl vytékají, pak lákají tvory, jako jsou žraloci, a činí tak nedaleké pláže nebezpečné pro plavce.

Jak se jich tolik dostalo na břeh

Profesorka Karen Stockinová, která je odbornicí na uvíznutí velryb a delfínů, uvedla, že západní pobřeží Tasmánie je oblíbeným místem pobytu oceánských delfínů, jako jsou právě kulohlavci. A právě tito kytovci jsou známí svými hromadnými vyplaveními. „Existuje více důvodů, proč může dojít k uvíznutí. Jedním z nich je změna teploty vody, jako je tomu při La Niña nebo El Niño, kdy se zvířata přibližují k pobřeží více, než je obvyklé,“ vysvětlila.

To ovšem není jediná příčina, proč může k neštěstí dojít. Kulohlavci jsou podle jejích slov velmi sociální stvoření a pevně drží spolu. „Pokud je jeden z nich oslaben nebo se příliš přiblíží ke břehu, mohou ho následovat až stovky dalších jedinců,“ sdělila deníku The Guardian Stockinová.

Zdroj: Youtube

Se Stockinovou souhlasí i odbornice na podmořské savce Vanessa Pirottaová z univerzity v Macquarie. „Každé uvíznutí je jiné, ale protože jsou kulohlavci tak sociální tvorové, je to případ následování vůdce,“ objasnila. Vědci můžou na konci dne pouze odhadovat, co se mohlo ve skutečnosti stát. „Skutečný důvod zůstává tajemstvím,“ dodala.

Na těchto tragédiích vidí Pirottaová jediné pozitivum. „Informace, které můžeme z těchto uhynulých zvířat získat, přispějí vědě,“ prohlásila.

Zdroj: Youtube

Středečnímu incidentu předcházelo jiné uvíznutí kytovců jen o den dříve na ostrově King Island severně od Tasmánie. Zemřelo při něm nejméně 14 vorvaňů obrovských, které voda vyplavila na kamenitý břeh. K úternímu neštěstí se vyjádřil i odborník z pobřežního mořského výzkumného centra Olaf Meynecke. „Je velmi neobvyklé, aby uvízl takový počet vorvaňů. Jsou velmi inteligentní,“ vysvětlil. Dodal, že většinou se najdou jen uvízlí jedinci.