Muž, který ukradl atomovou bombu. Takový titul přisoudila nenápadnému muži klukovského vzezření stejnojmenná kniha spisovatele Normana Mosse z roku 1987.

Klaus Fuchs, německý fyzik a od roku 1932 i přesvědčený komunista, byl před 70 lety, dne 1. března 1950, odsouzen britským soudem v procesu trvajícím jen půldruhé hodiny na 14 let do vězení. Naplnil se tak osud zřejmě nejvýznamnějšího sovětského špiona v éře atomového soupeření dvou světových velmocí. Špiona, který profesionálním vyzvědačem vůbec nebyl a jako jeden z mála sloužil druhé straně zřejmě z upřímného idealismu.

"Spojení s Rusy jsem navázal přes dalšího člena komunistické strany. Od té doby jsem byl v neustálém kontaktu s osobami, které jsem vůbec neznal, jenom jsem věděl, že všechny informace, jež jim poskytnu, předají ruským úřadům," cituje Mossova kniha prohlášení, které Fuchs učinil na ministerstvu války v Londýně začátkem roku 1950 po svém zatčení. Jak se stalo, že právě tento muž vydal Sovětům nejstřeženější americké tajemství?

Proti fašismu

Emil Julius Klaus Fuchs, jak znělo jeho celé jméno, se narodil 29. prosince 1911 v německé vesnici Rüsselsheim v někdejším Hesenském velkovévodství jako třetí ze čtyř dětí luteránského faráře Emila Fuchse a jeho manželky Elsy.

Rodina se později přestěhovala do durynského Eisenachu, kde Fuchs absolvoval gymnázium. Během studií byl on i jeho sourozenci častým terčem šikany, protože spolužáci na ně kvůli nepopulárním levicovým názorům jejich otce pokřikovali "rudá liška" (Fuchs je německý výraz pro lišku). "Otec jednal vždycky podle toho, co pokládal za správné. Pořád nám říkal, abychom šli svou vlastní cestou, i kdyby s ní nesouhlasil," prohlásil později Fuchs před vyšetřovateli britského ministerstva války.

Jeho otec byl od roku 1912 členem německé sociální demokracie a jeho příklad byl zřejmě určující i pro Klause, jenž se stal členem studentské odnože této strany už v 19 letech, tedy v roce 1930. Současně začal studovat fyziku na univerzitě v Lipsku. V ulicích tohoto severoněmeckého přístavního města se často účastnil pouličních rvaček mezi levicí a pravicí a jako zapálený demokrat bojoval proti Hitlerovým oddílům SA, které stále častěji vyvolávaly nepokoje.

V pouličních rvačkách hledal možná odreagování od zásadní citové rány vyvolané rodinnou tragédií - jeho matka Elsa, která trpěla dědičnými depresemi, si v říjnu 1931 vzala život tím, že vypila kyselinu chlorovodíkovou.

Mimořádná zaujatost politickým děním dovedla mladého Fuchse až do řad německého komunistického hnutí. Německá sociální demokracie podpořila v březnových prezidentských volbách v roce 1932 stávajícího prezidenta Paula von Hindenburga, aby nevyhrál kandidát neustále sílící NSDAP Adolf Hitler. Fuchs se ale rozhodl dát své schopnosti a výmluvnost k dispozici kandidátovi komunistické strany Německa Ernstu Thälmannovi, za což byl z SPD okamžitě vyloučen. Ještě v témže roce vstoupil ke komunistům.

Když se v roce 1933 stal Hitler říšským kancléřem, přestala být půda v Německu pro zapáleného komunistu Fuchse bezpečná (už dříve ho při pokusu rozbít jednu schůzi NSDAP její přívrženci zmlátili a hodili do řeky). Pět měsíců se schovával po bytech svých přátel, nakonec však koncem září 1933 emigroval přes Francii do Velké Británie, kde se stal výzkumným asistentem Nevilla Motta, profesora fyziky na univerzitě v Bristolu. Později získal doktorát přírodních věd na Edinburské univerzitě.

Utíkali do Československa

Všichni příslušníci jeho rodiny zatím čelili v Německu stále ostřejšímu pronásledování ze strany nacistických úřadů. Jeho otec byl propuštěn z práce a strávil měsíc ve vazbě kvůli účasti na protivládních demonstracích. Navrch se rozhádal s luteránskou církví, která podpořila NSDAP, a přešel ke kvakerům.

Klausova sestra Elisabeth byla spolu se svým manželem, komunistou Kittowskim, odsouzena na 18 měsíců a uvězněna (soud ale nakonec oba manžele ještě před Vánoci 1933 propustil).

Ve vězení skončil i jeho bratr Gerhard, jehož i s jeho ženou zatkla kvůli politickým aktivitám policie v roce 1934. Oba manželé strávili za mřížemi dva roky.

Po propuštění si celá čtveřice, Gerhard, Karin, Elisabeth i Kittowski, otevřela v Berlíně autopůjčovnu. Byla to však jen zástěrka pro pašování pronásledovaných lidí, Židů a opozičních politiků, z Německa, k čemuž sloužila speciálně upravená "půjčovaná" auta. Ještě v témže roce se ke spiklencům přidala i poslední Klausova sestra Kristel, která však brzy emigrovala do Spojených států.

V roce 1936 nacisté odhalili pravý účel berlínské autopůjčovny a provedli na všechny její společníky zátah. Kristel už byla pryč, Gerhardovi s Karin se podařilo uprchnout do Československa, takže v síti nakonec uvízli jen Kittowski a Elisabeth. Elisabeth úřady nakonec propustily, ale Kittowski dostal u soudu šest let. Později se mu podařilo utéct z vězení a emigroval také do Československa, ale Elisabeth, postižená zřejmě zátěží rodinné anamnézy, už nedokázala situaci zvládat a v srpnu 1939 spáchala sebevraždu vyskočením z vlaku. Zůstal po ní malý syn, kterého vychovával patriarcha rodiny Kamil Fuchs.

Špionem ve službách Ruska

Po vypuknutí války mezi Británií a Německem skončil mladý fyzik Fuchs jako Němec dočasně v internaci v kanadském Québeku, ale díky intervenci své sestry, v té době už americké občanky, se mohl už na vánoce roku 1940 do Británie vrátit. V květnu 1941 ho Rudolf Peierls z Birminghamské univezity přizval k projektu vývoje britské atomové bomby, nazvanému Tube Alloys. 

Oba vědci pracovali pod závazkem mlčenlivosti zejména na separaci izotopů uranu. Nikdo však netušil, že Fuchs, ten obrýlený studentík s tváří věčného mladíka a kalkulačkou v mozku, je nadále v kontaktu se členy německé komunistické strany a jejich prostřednictvím i se sovětskou tajnou službou - a že je odhodlán všechny informace o tom, na čem dělá, předat Sovětům.

"V té době jsem ruské politice plně důvěřoval a věřil jsem, že západní spojenci nechali Rusko a Německo úmyslně bojovat mezi sebou až k smrti. Nijak jsem tedy neváhal s předáváním všech informací, které jsem měl k dispozici, byť jsem se občas zkoušel soustředit hlavně na ty, jež se týkaly výsledků mé vlastní práce," popsal později po svém dopadení svou motivaci anglickým vyšetřovatelům.

V roce 1943 byl Fuchs pozván do Spojených států na Kolumbijskou univerzitu v New Yorku a stal se členem vývojového týmu projektu Manhattan. Od roku 1944 pracoval přímo v Los Alamos, kde se začaly rodit bomby, které o rok později srovnaly se zemí Hirošimu a Nagasaki. Podílel se zde především na vyřešení problému imploze - a nadále předával všechny informace NKVD, která ho tentokrát kontaktovala prostřednictvím svého kurýra Harryho Golda.

"Fuchs s našimi lidmi očividně pracoval už dřív a ví přesně, co dělá… S největší pravděpodobností je velmi geniální, když má ve svém věku (vypadá asi na 30)  takovou pozici… Je členem britské mise v USA a pracuje pod přímou kontrolou americké armády, je to matematický fyzik… Jeho práce se týká hlavně separace izotopů," stálo v jednom z hlášení, které o něm špionský kurýr zpracoval.

Přes Harryho Golda se informace dostávaly k sovětskému rozvědčíkovi v New Yorku Semjonu Semjonovovi, přezdívanému "Twain". Semjonov sice za "řízení" Fuchse plně zodpovídal, ale sám se s ním raději nestýkal, bylo to bezpečnější. 

Díky Fuchsovi Rusové bombu okopírovali

Sovětská vláda se nejdřív stavěla k atomové zbrani skepticky, ale zprávy ruských špiónů o americkém jaderném programu to rychle změnily. Když navíc USA svrhly první dvě atomové bomby na Japonsko a dokázaly, že svět vstoupil do jaderné éry, nabraly sovětské přípravy na obrátkách. 

Dne 20. srpna 1945 byl vytvořen Zvláštní výbor pro řešení jaderných problémů, do jehož čela byl jmenován šéf Stalinovy tajné služby NKVD Lavrentij Berija. Výbor podléhal přímo politbyru komustické strany a soustředil ve svých rukou veškerý výzkum i výrobu související s nukleární fyzikou. Sovětský svaz ztrojnásobil výdaje na vědu, zvýšil platy vědcům a atomovému projektu začaly sloužit nejen vědecké ústavy, ale především bezpečnostní složky – včetně nejméně 300 tisíc vězňů z pracovních táborů, kteří dobývali uran.

Jaderný tým také dostal díky Berijově podpoře k dispozici všechny studie, které NKVD poskytl Fuchs. "Dozvěděli jsme se například, že nejvhodnějším materiálem je plutonium, byť se hodí i uran 235. Fuchs nám také do detailů popsal systém detonátorů. Bylo rozhodnuto nic vlastního nevymýšlet a řídit se získanými informacemi," popsal špionovu úlohu osobně hlavní konstruktér první sovětské jaderné pumy, fyzik Jurij Chariton.

Nebylo tak v žádném případě náhodou, že tato puma, pojmenovaná jako "První záblesk", byla v podstatě dvojníkem "Tlusťocha", tedy americké jaderné bomby Fat Man, která byla svržena na Nagasaki.

Spolupráci ukončil sám, ale pozdě

Po výbuších atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki byla mise anglických fyziků v USA ukončena a Fuchs se vrátil zpátky do Anglie. Začal pracovat jako šéf oddělení pro teoretickou fyziku střediska pro jaderný výzkum v Harwellu. A jeho názorová ukotvenost, která jej před časem dovedla k tajné spolupráci se Sověty, vedla nyní k opačnému výsledku - že spolupráci se Stalinovou říší ukončil.

"Dospěl jsem k bodu, kdy už jsem nemohl schvalovat politiku sovětské vlády a komunistické strany," zdůvodnil Fuchs po svém zatčení, proč začátkem roku 1949 přestal pro Sověty pracovat. Rozpínavost komunistické říše, ohrožení svrchovanosti Norska, Řecka, Turecka a dalších zemí, komunistický puč v Československu v únoru 1948 - to všechno se v idealistickém "vyzvědači" nasčítalo a on už nechtěl dál tomuto systému sloužit.

Bohužel to bylo pro všechny strany pozdě. Všechny nejdůležitější informace už do té doby Sovětskému svazu předal a svou svobodu také nezachránil. V létě 1949 američtí kryptoanalytici rozluštili ze zadržených depeší sovětskou šifru a odhalili Fuchsovu identitu, a jeho samotného pak v lednu 1950 rozpovídali agenti britské tajné služby MI5. Bylo důležité, aby se přiznal sám, protože Sověti se neměli dozvědět, že Američané znají jejich šifrovací kód - samotné depeše tedy nesměly k soudu jako důkaz.

"Byl to Jekyll a Hyde"

Britský prokurátor označil Fuchse při prvním soudním jednání za oživlý příklad duality proslavený nesmrtelným dílem anglické literatury - románem Jekyll a Hyde. 

"Jako Jekyll byl běžným občanem, jenž svůj velkolepý mozek dává do služeb vědy. Jako Hyde zradil svou přísahu věrnosti, svůj slib záruky a přátelství svých druhů," uvedl prokurátor.

Podle spisovatele Mosse však Fuchs nikdy nebyl zrádcem v pravém smyslu slova, protože byl při svém konání veden svým svědomím. "Je zvláštní, že tento muž, který byl tak důležitým špionem, nebyl na rozdíl od Kima Philbyho a mnoha dalších nikdy špionem profesionálem. Profesí byl vědec a velmi dobrý. Špionem se stal jednoduše proto, že byl atomovým fyzikem v době, kdy byl vývoj atomové fyziky nejdůležitějším děním na světě," řekl Moss deníku The New York Times.

Protože Fuchs v době války neprozradil vojenské tajemství nepříteli, ale spojenci, nemohl dostat trest smrti. Soud jej nakonec poslal na 14 let do káznice. Po devíti letech byl za vzorné chování propuštěn a odletěl do tehdejší NDR, tedy Německé demokratické republiky, patřící do sovětského bloku, kde stále ještě žil jeho pětaosmdesátiletý otec. V témže roce se oženil se svou někdejší studentskou láskou Margaritou Keilsonovou. Zemřel v lednu 1988 a byl pochován s vojenskými poctami.