James Buddington byl velrybář. Olej, kostice, maso a další suroviny z velryb a vorvaňů prodával v connecticutském přístavu New London, odkud putovaly do hlubin amerického kontinentu. Ráno 10. září 1855 se plavil u východního pobřeží Kanady, když na horizontu spatřil známý tvar. Okamžitě vydal posádce povel napnout plachty.

Období relativního tepla kolem nuly stupňů se chýlilo ke konci a arktické vody kolem Baffinova ostrova rychle mizely pod ledem. Zamrzlé moře znemožňovalo plavbu dále na sever a neúspěšný lov by znamenal pro posádkou hlad během dlouhých zimních měsíců.

Jenže černý objekt na hladině jakoby ležel, přičemž velryby se pravidelně ponořují, máchají ocasem a chrlí gejzíry vody. Velrybář zaostřil dalekohled a zjistil, že se nedívá na obřího kytovce. Spatřil zlomený stožár, nakloněný trup na přídi vlajku Královského námořnictva. Buddington se díval na unášenou a opuštěnou loď.

Záchranná mise neuspěla

Bitevník Její královské milosti HMS Resolute opustil Anglii o tři roky dříve. Neplavil se Atlantikem kvůli ochraně obchodních cest ani z válečných důvodů, jednalo se o záchrannou misi. Měl najít expedici sira Johna Franklina, vojáka, cestovala a objevovatele Arktidy i severní Kanady, která tehdy byla stále velmi mizerně prozkoumanou kolonií britského impéria.

Sir Franklin dostal od Královny Viktorie jasný úkol, najít Severozápadní cestu - čili novou mořskou trasu z Evropy do Asie přes Severní ledový oceán. Ovládnutí této alternativní trasy do Číny a Indie, které by umožnilo opustit časově náročnou a nebezpečnou cestu kolem afrického Mysu dobré naděje, by potvrdilo dominanci britského impéria na mořích a oceánech.

Jenže expedice se ztratila bez jakýchkoliv zpráv. HMS Resolute měl mimo jiné dát zoufalé lady Franklinové naději na návrat manžela a královně přinést další slávu. Zklamal ale obě ženy. Rok plachtil v mrazivých vodách, až nakonec uvízl mezi bloky ledu. Nepohyblivý vrak, pomalu se rozkládající v nelidských podmínkách polární krajiny. Mrtvý. Až s jarem ho ledová vrstva propustila.

Opuštěný plul východním směrem dalších 1800 kilometrů, když ho ve svém dalekohledu uviděl Buddington. Velrybář zaklel, protože si okamžitě uvědomil, že se do New Londona letos s kosticemi, olejem a ambrou nevrátí.

Na druhou stranu i on četl v amerických novinách spekulace o osudu sira Franklina a lodi, která ho měla zachránit. Nařídil posádce nastoupit na loď duchů a odtáhl ji do New Londonu. Noviny tehdy nepsali jen o siru Franklinovi a HMS Resolute, ale i o něm, o pouhém harpunáři.

„Toto je ten obyčejný Američan, který se vrátil s trofejí našeho bývalého nepřítele.“ Spojené státy v té době sice už měly s Británií běžné diplomatické vztahy a rozmíšky, přesto důkazů přátelství a gest dobré vůle není nikdy dost.

Kongres USA schválil kompletní opravu poškozeného bitevníku a jeho vrácení Britům. O rok později plavidlo vyrazilo na moře do své domoviny jako dar prezidenta a amerického národa královně Viktorii. Panovnice nemohla dar odmítnout. I když jí připomínal neúspěch otevření nové obchodní cesty, i když jí ho vraceli její bývalí poddaní.

„Základním principem diplomacie je ale vzájemnost,“ píše ve svém rozsáhlém textu o tomto významné stole polský deník Gazeta Wyborcza.

Když po dvaceti letech navráceného života HMS Resolute opouštěl službu v Královském námořnictvu, byl rozřezán na kusy. Z nich pak byl vyroben bohatě zdobený, dubový stůl. Z lodi Resolute se stal stůl Resolute, který se vydal na další cestu přes Atlantik. Královna věnovala tento kus nábytku, jak je napsáno na tabulce, „americkému prezidentovi a národu na památku jeho laskavosti a dobroty, která doprovázela návrat lodi.“ Za loď stůl.

Tlačítko na colu

Masivní stůl byl postaven do prezidentské pracovny v Bílém domě a je v ní už 141 let. To na něm prezident Woodrow Wilson podepsal vstup Spojený států do První a prezident Franklin D. Roosevelt do Druhé světové války, v obou případech zachraňujíc Brity před porážkou. John. F. Kennedy na něm podepsal zákon zakazující rasovou diskriminaci, Richard Nixon proklamaci, v níž se vzdával úřadu po aféře Watergate. A Donald Trump do něj nechal zabudovat červené tlačítko pro svoji dietní colu – Diet Coke Buttton.

Již několik týdnů sedává za stolem Resolute nový prezident. I Joe Biden na něm podepsal už několik závažných dokumentů, třeba ten o ukončení výstavby zdi mezi USA a Mexikem, zrušení vízových bariér pro muslimy či ten o opětovném přistoupení země k Pařížské klimatické dohodě. A odstranil červený čudlík.

Posádka zemřela mrazem a hladem

A jak dopadla posádka HMS Resolute a sir Franklin? Námořníci bitevník po jeho uvěznění v zamrzlém oceánu opustili, došli na pevninu a založili tábor. Po dvanácti měsících strávených v absolutní a nehostinné divočině je našla jiná záchranná loď. Členy expedice sira Franklina se zachránit nepodařilo. Až v roce 2014 byly v severní Kanadě nalezeny ledové hroby. Po analýze mumifikovaných ostatků vědci potvrdili, že se jedná o námořníky sira Franklina. Zemřeli mrazem, hladem a na nemoci. Sečné rány na kostech nabídly spekulaci, že ve skupině došlo ke kanibalismu. Proplout severozápadní cestou se podařilo teprve 60 let po Franklinově výpravě polárníkovi Roaldu Amundsenovi. 

Přitažený HMS Resolute vykoupil americký kongres za 40 tisíc dolarů, což na tehdejší poměry byly obrovské peníze. Jenže odměna nedostal James Buddington, ale majiteli lodi, na níž se velrybář jen plavil. Zachránce zůstal chudý, hned následující sezonu opět vyplul na lov.

A na závěr už jen, že anglické přídavné jméno „resolute“ lze přeložit jako odhodlaný, rozhodný či rezolutní, a je to dobré jméno pro loď i stůl nejmocnějších vládců světa.