Když se v roce 1992 britský princ Charles s tehdejší chotí Dianou vypravili na cestu po Indii, nutnou zastávkou v programu bylo mauzoleum Tádž Mahal. Návštěvu jednoho z divů světa absolvovala jen Diana a její fotka z ní obletěla svět. Na snímku sedí na lavičce před krásným objektem zcela sama, opuštěná. Média okamžitě začala mluvit o tom, jak moc fotka symbolizuje rozpadávající se manželství populárního páru. Byl to veliký paradox. Tádž Mahal je totiž symbolem lásky tak velké, že překonala i smrt. Žena, kvůli níž dechberoucí stavba vznikla, zemřela před 390 lety.

Sňatek podle hvězd

Arjumand Banu Begum se narodila koncem 16. století do rodiny významného perského šlechtice. Postavení jejího otce zaručilo, že byla vybrána jako manželka princi Mughalské říše, Churrámovi. Nikdo tehdy netušil, že z domluveného sňatku vzejde jeden z nejikoničtějších vztahů historie. „Zasnoubili se v roce 1607, sňatek jim ale byl povolený až o pět let později. Brali se v době, kterou jim jako vhodnou pro šťastné manželství určili astrologové,“ píše encyklopedie Britannica.

V době sňatku s Arjumand už princ jednu ženu měl. „Vzal si ji v době zasnoubení s Arjumand, ta se tak stala jeho druhou ženou,“ uvádí Britannica.

Později přibyly ještě další chotě, zdroje se ale shodují v tom, že manželství s nimi bylo opravdu pouhou politikou a princ k nim nikdy nepociťoval hlubší vztah. Svoji druhou manželku miloval tak moc, že dokonce porušoval zažitá pravidla. S ostatními ženami sice poslušně zplodil potomka, po splnění této povinnosti ale u nich svá manželská práva už dále neuplatňoval.

Ta pravá a jediná

Už po svatebních oslavách bylo princi jasné, že v Arjumand nalezl lásku svého života. „Vnímal ji jako vyvolenou mezi všemi ostatními ženami, co se týče vzhledu i charakteru,“ stojí na oficiálních stránkách Tádž Mahalu. Manželství bylo šťastné po všech stránkách. Princ a jeho druhá choť si vyhovovali nejen povahově. Panovala mezi nimi i fyzická vášeň, z níž vzešlo čtrnáct společných potomků. Ani neustálé těhotenství Arjumand nezabránilo, aby manžela doprovázela při jeho cestách po zemi. Museli si být neustále nablízku.

V roce 1628 převzal Churrám moc nad Mughalskou říší, získal titul císaře a jméno Šáhdžahán. Změna přinesla Arjumand nejen titul císařovny, ale i nové jméno, které znělo Mumtáz Mahal. To dokonale vyjádřilo postavení Arjumand v Šáhdžahánově životě. Mumtáz Mahal totiž znamená Vyvolená v paláci, někdy se překládá i jako Nejvyšší v paláci či Perla paláce.

Obdiv ale nevzbuzovala jen u svého chotě, stala se také inspirací pro umělce. „Už za jejího života oslavovali básníci její krásu, ladnost a charakter,“ píše se na stránkách monumentu.

Mumtáz Mahal proslula i svou dobročinností, věnovala se pomoci těm nejchudším. S manželem byli také významnými mecenáši umění a architektury.

Láska i po smrti

Pouhé tři roky poté, co Šáhdžahán začal vládnout říši, ale romantická pohádka skončila. V roce 1631 opět těhotná Mumtáz Mahal doprovázela manžela na vojenskou výpravu. „Ve městě Búrhanpúr přivedla na svět čtrnácté dítě. Krátce po porodu ale zemřela na silné krvácení,“ uvádí Britannica.

Zármutek Šáhdžahána nad ztrátou milované ženy byl obrovský. Po jejím skonu údajně zešedivěl a vyhlásil dvouletý státní smutek. Svůj cit k Mumtáz Mahal se rozhodl vyjádřit také stavbou jedinečného mauzolea.

V lednu 1632 nechal manželčino tělo vyzvednout z hrobu v Búrhanpúru a přemístil jej do Ágry, kde tehdy začala hrobka vznikat. „Ještě za života se Mumtáz Mahal věnovala v Ágře rozvoji tamních zahrad. Možná to tak byla právě její náklonnost k tomuto místu, jež stojí za konečnou podobou památníku.

Císař ke stavbě monumentálního objektu obklopeného minarety, zahradami a mešitou povolal nejlepší umělce své doby. Ti se opravdu činili. Navrhli stavbu, která proslula nejen svojí architekturou, ale i dechberoucí výzdobou. Práce trvaly dlouhých dvaadvacet let a podílelo se na nich dvacet tisíc dělníků.

Císař Šáhdžahán zemřel třináct let po dokončení ohromného díla. Jeho ostatky odpočívají v hrobce hned vedle milované ženy.

Které další stavby vznikly ve jménu lásky:

Boldtův zámek
Na řece svatého Vavřince v americkém státě New York se nachází oblast nazvaná Tisíc ostrovů. Jeden z nich nese jméno Heart (Srdce). A právě zde začala vznikat v roce 1900 stavba s romantickým příběhem. „Milionář George Boldt, majitel světoznámého newyorského hotelu Waldorf Astoria, se rozhodl vybudovat zámek jako důkaz lásky pro svojí drahou ženu Louise," píše se na oficiálních stránkách zámku.

Na stavbě monumentální budovy se šesti patry, 120 místnostmi, a zahradami v italském stylu se dnem i nocí činilo tři sta dělníků. Pod jejich rukami se postupně rodilo ohromující dílo. Po čtyřech letech ale Boldt náhle zavolal a přikázal okamžitě zastavit všechny práce. Jeho milovaná Louise nečekaně zemřela. „Žalem zlomený Boldt si nedokázal představit zámek bez přítomnosti své milované. Na ostrov se už nikdy nevrátil a ponechal rozestavěný objekt napospas počasí," uvádí se na webu zámku. Až v roce 1977 se našel kupec a chátrající stavbu zrekonstruoval. Nyní je z ní turistická atrakce.

Vlaštovčí hnízdo
Na Krymu, na pobřeží Černého moře, se nachází zámek, který jakoby z oka vypadl panským sídlům zobrazovaným v pohádkách. Krásný je nejen vzhled, ale i jeho jméno. Pyšní se totiž názvem Vlaštovčí hnízdo. I za jeho vybudováním stojí láska, ne ovšem v takovém smyslu, jako u Tádž Mahalu. Spíš než jako důkaz lásky konkrétní ženě se totiž stavitel rozhodoval vybudovat místo, kde láska utěšeně pokvete. „V roce 1912 nechal objekt vystavět německý šlechtic. O původu stavby se toho mnoho neví, místní legenda ale praví, že šlechtic místo objevil v době líbánek a rozhodl se, že je ideální pro stavbu romantického zámku," uvádí server Architectural Digest.

Zámek Thornewood
Pro lásku a rodinu cokoliv. I přemístit stavbu z jednoho světadílu na druhý. Tak se dá ve stručnosti charakterizovat vznik jednoho ze soukromých zámků v americkém Washingtonu D.C. Objekt Thornewood nechal zbudovat začátkem 20. století pro svoji rodinu, a zejména milovanou manželku Annu, milionář Chester Thorne. „V roce 1907 Thorne koupil čtyři sta let starou alžbětinskou usedlost v Anglii. Stavbu nechal rozebrat a po kus po kousku poslal na lodích do Ameriky. Tam části nechal vestavět do vznikajícího zámku," uvádí se na webu usedlosti.

Na rozdíl od jiných staveb, jejichž vznik kromě lásky lemovala také tragédie, v případě Thornewoodu nastal i happy end. Do domu se milionář nastěhoval s milovanou ženou i dcerou. O jejich pohodlí se staralo čtyřicet služebných a osmadvacet zahradníků. Usedlost si užívali až do smrti.

Kellieho zámek
Před přibližně sto lety se Skot William Kellie Smith přestěhoval i s milovanou těhotnou manželkou Agnes do Malajzie. Jejich sňatek byl šťastný a manželství radostné. Agnes se ale nesmírně stýskalo po domově. Její milující manžel se rozhodl, že to jen tak nenechá, a tak vznikla další budova, vybudovaná ve jménu lásky. „Pro svojí milovanou začal v Malajzii stavět pravý skotský zámek," uvádí server Archute.

Bohužel, ani tuto stavbu neobešel smutný konec. Wiliiam Kellie Smith se dostavění sídla nedožil, zemřel na zápal plic ještě před jeho dokončením. Později stavbu odkoupila vláda, a i když není v nejlepším stavu, dodnes stojí.

Malý Trianon
Za stavbou z lásky a pro její vychutnávání určenou lidé nemusí cestovat jen do vzdálených částí světa. Jedna taková se totiž nachází i ve Francii. Konkrétně v zahradách momunentálního Versailles. Takzvaný Malý Trianon, nechal ve druhé polovině 18. století navrhnout a postavit tehdejší král Francie Ludvík XV. pro svojí milenku, slavnou Madame de Pompadour. Ta se ale jeho dokončení nedožila. Pohodlí domu si tak užívala králova další milenka, Madame du Barry. Po nástupu Ludvíka XVI. na trůn se majitelkou Malého Trianonu stala Marie Antoinetta.