Nejdůležitější místo Tchaj-wanu Pekarové neukázali. Čankajšek je tu dnes tabu

Je to nepochybně nejkrásnější místo v tchajwanské metropoli Tchaj-pej. Velká subtropická zahrada obkroužená bílou zdí, v níž jsou čtyři obří modrobílé brány. K tomu ještě dvě budovy, z nichž jednou je Národní divadlo, které představuje ukázku tradiční čínské architektury. A uprostřed všeho monumentální památník, k němuž se stoupá po širokém mramorovém schodišti.

Předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétě Pekarové Adamové sice bylo připraveno uvítání hodné hlavy světové velmoci, památník však během své pětidenní návštěvy uvidí jen z okna své limuzíny. Do programu oficiálních zahraničních návštěv se totiž toto místo už roky nedává.

Česká královna Markéta na Tchaj-wanu

Je to škoda. Kvůli pochopení historie, přítomnosti a možná i budoucnosti Tchaj-wanu by tam být mělo… 

Nejde totiž o nic menšího než o památník zakladatele moderního Tchaj-wanu a zároveň jeho prvního prezidenta - generalissima Čankajška. Politika, jehož představy o životě na Tchaj-wanu i o jeho budoucnosti byly velmi vzdálené tomu, jak dnes ostrov vypadá a kam směřuje. 

Česko v čele Evropy. Pavlův telefonát na Tchaj-wan se stal evropským tématem

Čankajšek považoval Tchaj-wan za „skutečnou Čínu“ a nikdy o něm neuvažoval jako o něčem od Číny odděleném čímkoli jiným než na pevnině vládnoucím komunistickým režimem. Po desítkách let Čankajškovy „bílé“ diktatury je dnes na Tchaj-wanu liberální demokratický režim. Podle všech měřítek dokonce jedna z nejsvobodnějších a nejlépe fungujících demokracií světa.

A k hodně temné a složité minulosti se moc nehlásí…

Čestná vojenská stráž u diktátora

V přeplněné Tchaj-peji je vzdušný a prostorný komplex Čankajškova památníku o rozloze 250 tisíc metrů čtverečních už sám o sobě luxusem a zázrakem. K tomu je i architektonicky mimořádný. Otevřen byl v roce 1980, tedy pět let po Čankajškově smrti. 

K několikametrové bronzové soše, kterou střeží čestná stráž v naleštěných ocelových přilbách, se stoupá kolem mramorové řeky se symbolem Tchaj-wanu. Přesněji po 88 schodech, které symbolizují věk, jehož se Čankajšek dožil. 

Nejdůležitější místo Tchaj-wanu Pekarové neukázali. Čankajšek je tu dnes tabuZdroj: Deník/Luboš Palata

Čankajšek ostrovu vládl jako diktátor. V zemi se tak od jeho nástupu k moci nekonaly parlamentní volby a po celou dobu bylo zavedeno stanné právo. To navíc formálně přežilo Čankajška o dvanáct let. Až v roce 1987 ho zrušil Čankajškův syn a nástupce Ťiang Ťing-kuo. Ten v polovině osmdesátých let začal režim po rozvolnění hospodářském uvolňovat i politicky. 

V roce 1986 povolil založení první opoziční strany Demokratické pokrokové strany (DPP) a také svobodný tisk.

Kvůli Putinovi musela Pekarová při cestě do Soulu obletět půlku světa

Po jeho smrti v roce 1988 přešel Tchaj-wan během několika let k úplné demokracii. Bilance diktátorského prozápadního režimu byla na evropské poměry šokující. Přesná čísla nejsou dodnes k dispozici, ale podle většiny odhadů bylo popraveno 45 tisíc lidí, počet vězněných dosahoval 200 tisíc. 

I proto v roce 2007 prezident Čchen Šuej-pien, který byl zvolen jako kandidát zmíněné opoziční prodemokratické DPP, komplex přejmenoval na Památník demokracie. Název Čankajškův memoriál nechal odstranit ze vstupní brány a areál pro veřejnost uzavřel. Jenže v roce 2008 ho v prezidentském křesle vystřídal Ma Jing-ťiou z Čankajškovy bývalé strany Kuomintang.

A vše se zase vrátilo do starých kolejí. Nápis byl obnoven a památník i osobní muzeum Čankajška v jeho přízemních prostorách se znovu otevřely. 

Uctívat diktátora je nenormální, říká ministr

V roce 2016 se však k moci znovu dostala Demokratická strana a prezidentkou země se stala Cchaj Jing-wen, která stojí v čele Tchaj-wanu dodnes. A přestože vedle výstavy o Čankajškovi je dnes v druhém křídle expozice o cestě Tchaj-wanu k demokracii, nad dalším osudem generalissimova památníku se dál vznáší otazník.

Především se debatuje o odstranění nadživotní Čankajškovy bronzové sochy. „Je nenormální uctívat autoritářského vůdce ve svobodné demokratické společnosti,“ uvedl pro rozhlasovou stanici Radio Taiwan International na konci února ministr kultury Š Če. 

Život v Jižní Koreji? Lidé pracují do úmoru. Nemají čas a chuť mít děti

Na jednání vlády však nedošlo k dohodě, zda a kdy by měla být Čankajškova socha odstraněna. Důvodem pro debatu bylo poslední roky rozsáhle připomínané výročí „Incidentu 228“, který začal 28. února 1947. Při potlačování sociálních a prodemokratických nepokojů zabily armádní síly několik desítek tisíc lidí a Čankajšek pak vládl desítky let pomocí stanného práva.

Ministr Če ale současně dodal, že není jednoduché změnit památník. I proto, že mohutná socha Čankajška je pevnou součástí celého obřího architektonického komplexu a je v něm navíc i Národní divadlo a další velmi oblíbená místa obyvatelů Tchaj-peje. „Čankajšek zůstává velmi kontroverzní postavou tchajwanské historie. Mnoho lidí požaduje, aby byl jeho památník nahrazen něčím, co neoslavuje autoritářství,“ uvádí však Radio Taiwan International.

Monumentální památník, k němuž se stoupá po širokém mramorovém schodištiZdroj: Deník/Luboš Palata

Mnoho Tchajwanců, kteří se v neděli procházeli parkem nebo se dívali na umělecké produkce na prostranství před Národním divadlem, ale nic takového neřešilo. „Čankajšek je problematický, ale je to základní kámen naší historie. Mně se ten památník a celý komplex libí a určitě bych ho zachoval,“ říká třicátník Ju, který učí svého malého syna jezdit na kole.

A protože Kuomintang nedávno přesvědčivě vyhrál obecní volby, není zřejmě ani dobrá doba pro to, aby se likvidací nebo přestavbou památníku zbytečně jitřily emoce. Markéta Pekarová Adamová tak bude možná moci památník vidět i při nějaké ze svých dalších návštěv Tchaj-wanu.