K první tendenci Chipman uvedl jako příklad nejmenovanou teroristickou organizaci na Blízkém východě, která podle něj těží z podpory íránského státu při vývoji improvizovaných výbušných zařízení, jako jsou miny nebo podomácku vyrobené pumy.

Írán bývá často podezírán zejména z podpory libanonského fundamentalistického hnutí Hizballáh.

Mezi novými technologiemi, které přicházejí z civilního i vojenského sektoru, figurují zejména bezpilotní letouny, ale také prostředky ohrožující kybernetickou bezpečnost a kybernetické zbraně, které umožňují destabilizaci dané země.

Podle Chipmana měly západní státy v uplynulých dvou desetiletích v oblasti nových technologií jasnou převahu nad ostatními zeměmi i nestátními aktéry. Dnes se ale tento technologický náskok zmenšuje, konstatoval šéf IISS.

Druhá tendence spočívá v rozhodnutí Ruska a Číny modernizovat své ozbrojené síly, což podle Chipmana činí nejistou současnou rovnováhu sil v Evropě a "načrtává budoucí rovnováhu v Asii". Chipman podtrhl, že Čína se soustřeďuje na "námořní rozměr své obranné politiky" a upřednostňuje investice do lodí a ponorek.

Naproti tomu financování ozbrojených sil a vyzbrojování v Evropě zaostává, přičemž pouze čtyři z 26 evropských členů NATO (Řecko, Polsko, Británie a Estonsko) dodržují cíl vynakládat na obranu alespoň dvě procenta HDP; zbylých 22 zemí na stejný účel dává v průměru 1,1 procenta HDP.

Obranný rozpočet Ruska loni zaznamenal dvouciferný nárůst a Asie na obranu každoročně vynakládá téměř o 100 miliard dolarů (téměř 2,4 bilionu korun) více než evropští členové NATO, uvedl institut.

Spojené státy podle Chipmana vnímají, že Rusko představuje rostoucí hrozbu, zvláště vůči pobaltským státům a zemím východní Evropy, což se projevuje plánem Pentagonu posílit americkou přítomnost v Evropě. Jako důkaz uvedl Chipman návrh rozpočtu USA pro příští fiskální rok, který dnes představil prezident Barack Obama. Ten počítá se čtyřnásobnými výdaji (3,4 miliardy dolarů) v tomto regionu.

Na Blízkém východě zrušení sankcí vůči Íránu na základě loňské mezinárodní jaderné dohody umožňuje této zemi modernizovat svou výzbroj, jejíž značná část pochází ještě ze 70. let minulého století, připomíná dále IISS. Možné znovuvyzbrojení Teheránu by rovněž mohlo změnit rovnováhu sil v regionu, což by mohlo vést k užší spolupráci mezi zeměmi kolem Perského zálivu na základě vojenských vazeb, které jsou nyní patrné v Jemenu, píše se ve zprávě.

Loňský rok byl poměrně pozitivní, pokud jde o omezení šíření zbraní hromadného ničení, zejména díky podpisu dohody s Íránem, soudí Chipman. Podle něj panuje shoda v tom, že dohoda umožnila o deset až 15 let oddálit okamžik, kdy by Íránci mohli získat jadernou zbraň.