Legendární western Divoká banda, možná nejslavnější film Sama Peckinpaha, se točil v Mexiku a po uvedení do kin v roce 1969 šokoval diváky realisticky zobrazenou brutalitou, bořící mýty o lupičích – džentlmenech na Divokém západě i o americko-mexické válce. Jen málokdo však tušil, že s dokončením filmu úzce souvisí i jeden brutální akt skutečný – smrt hollywoodského veterána vedlejších rolí Alberta Dekkera, celým jménem Thomase Alberta Ecke Van Dekkera, který zemřel krátce do dotočení svých scén a jeho smrt dodnes vzbuzuje otázky.

Mrtvola ve vaně

Když dvaašedesátiletý Dekker dokončil natáčení, odjel z Mexika a krátce poté „zmizel“. Neozval se ani přátelům, ani své manželce, herečce Esther Gueriniové, s níž žil v manželství 25 let a měli spolu dvě děti.

Na tom ale ještě nemuselo být nutně nic divného, protože v roce 1968 už jejich vztah vyprchal: oba manželé žili odděleně a jejich manželství směřovalo k rozvodu. Herec však nedal žádnou zprávu ani své nové přítelkyni Jeraldine Saundersové, a to už překvapivé bylo. Po návratu z Mexika se s ní totiž sešel, a když od ní odcházel domů, slíbil jí, že jí na druhý den zavolá. Jenže se neozval, a to nikdy dříve neudělal.

Americký detektivkář Eugene Izzi odešel ze světa podivnou a nikdy nevysvětlenou smrtí
Záhada Eugena Izziho: Spisovatele našli viset z okna, smrt předpověděl v knize

Saundersová postupně obvolala několik Dekkerových přátel i známých, ale u všech se dočkala jen krčení rameny. Nikdo nevěděl, kde umělec je ani čím se zabývá.

Hercova přítelkyně proto nakonec přesvědčila správce budovy, v níž Albert Dekker bydlel, aby otevřel zamčené dveře jeho bytu a spolu s ní se podíval, zda herec náhodou neutrpěl doma nějakou nehodu či zda nezkolaboval a nepotřebuje pomoc. Do bytu oba vstoupili právě před 55 lety, 5. května 1968. A ukázalo se, že je to bohužel ještě mnohem, mnohem horší.

Dekker na první pohled nikde nebyl, ale dveře do koupelny byly podle listu Los Angeles Times zavřeny zevnitř na bezpečnostní řetízek. Bylo tedy zřejmé, že někdo je uvnitř. Správce domu dveře násilím otevřel a Saundersová nahlédla přes jeho rameno. „Bylo to tak hrozné, že jsem okamžitě omdlela,“ vzpomínala Saundersová o jedenáct let později, v roce 1979, v časopise Los Angeles Herald-Examiner.

Členka MI5 na fotografii z pláže. Nevinně působící snímek byl součástí rozsáhlé zpravodajské operace Mincemeat,. Jeho účelem bylo dodat větší věrohodnost údajným utajovaným dokumentům, k nimž byl přiložen.
Operace Mincemeat: Mrtvole dali plány invaze. Tak autor Bonda oklamal nacisty

Dekkerovo tělo klečelo ve vaně a bylo úplně nahé. To ale nebylo to nejpodivnější. „Muž měl zápěstí sevřená v poutech za zády, kolem krku měl utaženou provazovou smyčku a přes oči šátek. V jeho ústech byla koule zajištěná drátem obtočeným kolem týla, která se často používá k sadomasochistickým sexuálním hrátkám. Kolem jeho hrudi, krku a pasu bylo utaženo několik kožených popruhů a na hrudi, břiše a na penisu měl rtěnkou namalováno několik vulgárních kreseb a slova jako otrok nebo bič,“ popsaly zmíněný výjev americké noviny World Today News.

Kromě všech těchto atributů byla na mrtvém těle ještě jedna podivná věc, která budila pozornost: Dekker měl v každé paži zapíchnutou injekční jehlu.

Byl tam ještě někdo?

Spoutané ruce, a jak se záhy ukázalo, i nohy nasvědčovaly zprvu tomu, že v koupelně musel být ještě někdo, kdo Alberta Dekkera svázal a potom zřejmě zabil, nebo ho zanechal v takovém stavu, že se herec udusil. Jenže policie nenašla v celém bytě žádný důkaz o vloupání nebo o tom, že by se umělec bránil nějakému útoku. Ani na dveřích do bytu či do koupelny se nenašly jiné stopy po násilném vniknutí než ty, které tam zanechal správce. Vyšetřovatelé proto zpočátku předpokládali, že Dekker si svou smrt přivodil sám.

Losangeleský koroner Thomas Noguchi ale nenašel pro vědomou sebevraždu žádný důkaz. Nikdo z Dekkerových přátel nevěděl nic o tom, že by herec podléhal nějaké depresi nebo náhlé změně nálady, pravda však také byla, že ho v posledních týdnech před jeho smrtí moc nevídali. Nezdálo se však pravděpodobné, že by člověk, který chce odejít ze světa sebevraždou, stál o to, aby se jeho tělo našlo v takovém stavu, jako bylo Dekkerovo.

Baronesa Eloise von Wagner Bosquetová se svými milenci
Záhada rakouské dobrodružky: Před 90 lety navštívila nudistický ráj, pak zmizela

Noguchi proto nakonec jako příčinu smrti navrhl „autoerotickou asfyxii“, tedy v podstatě to, že se herec náhodou udusil při provozování autoerotické praktiky, při níž se sám spoutal a zkoušel se přiškrtit – stejná praktika se stala o čtyřicet let později, 3. června 2009, osudnou jinému slavnému americkému herci, legendě akčních karate filmů Davidu Carradinovi alias Billovi z kultovních filmů Quentina Tarantina Kill Bill a Kill Bill 2.

Dekkerova přítelkyně Saundersová se však s koronerovým závěrem nikdy plně neztotožnila. Podle ní musel být v bytě určitě ještě někdo jiný, a to nejen proto, že spoutání hercových rukou za zády a jejich připoutání k chodidlům (na způsob zvaný „do kozelce“) nasvědčovalo tomu, že při jeho znehybňování někdo minimálně asistoval.

Zleva Albert Dekker, Jane Wyattová a Victor Jory ve filmu The Kansan z roku 1943Zleva Albert Dekker, Jane Wyattová a Victor Jory ve filmu The Kansan z roku 1943Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, Harry Sherman Productions, volné dílo

Podle Saundersové totiž v bytě chybělo několik věcí, jež tam při její poslední návštěvě určitě byly: například drahé kamerové vybavení a zejména 70 tisíc dolarů v hotovosti, které chtěl pár využít na koupi domu.

Charismatický a talentovaný, i když na plátně většinou upozaďovaný herec záporných vedlejších rolí tak odešel ze světa způsobem, který by se sám mohl stát tématem nějakého temného a strašidelného snímku, jaké Dekker shodou okolností za svého života často točil. Dalo by se v jeho životě najít vodítko k jeho smrti?

Ve filmu začal u tvůrce Frankensteina

Brooklynský rodák Albert Dekker se narodil 20. prosince 1905 a po absolvování Bowdoinské školy v Brunswicku se přestěhoval do Cincinnati, kde se přidal k místní herecké společnosti a začal hrát v tamějším divadle. Jako výrazný mužný typ rychle zaujal diváky i divadelní režiséry a ještě téhož roku debutoval na Broadwayi v původním obsazení tehdy nové hry amerického dramatika Eugena O'Neilla Milionový Marco.

Během následujících 10 let se stal uznávaným divadelním hercem a byl obsazen do celé řady inscenací.

Svou první větší roli v hollywoodském filmu získal v roce 1937, šlo o romantickou komedii The Great Garrick (Velký Garrick), která byla trochu překvapivým zářezem v kinematografii uznávaného hororového režiséra Jamese Whalea, autora dodnes slavných průkopnických filmových adaptací Frankensteina s nepřekonatelným Borisem Karloffem nebo Neviditelného muže.

V roce 1970 řidič sněžného pluhu narazil na velmi zvláštní objev. Na vrcholu horského průsmyku Independence Pass nalezl mužské tělo, které bylo oblečené do mikiny a khaki kalhot. Až do dnešní doby se nevědělo, že ostatky patří patří slavnému lyžaři
Slavný lyžař Smith zmizel před 54 lety, teď případ ožil. Tělo bylo léta na očích

Dekkerova role ve Whaleově komedii neměla velký rozsah a přišla navíc v době, kdy slavný režisér největších hitů první poloviny 30. let začínal ztrácet svůj věhlas (jeho snímek Cesta zpět z téhož roku nechalo studio kvůli sporům s režisérem úmyslně propadnout), přesto však poskytla herci dostatečný odrazový můstek k další práci.

V roce 1939 si zahrál trestance organizujícího útěk z francouzského vězení ve filmu Strange Cargo s hvězdnými kolegy Clarkem Gablem a Joan Crawfordovou a o rok později byl obsazen do hlavní a své nejslavnější role ve filmu Doktor Kyklop. V tomto dobrodružném sci-fi snímku z roku 1940 (s tehdy omamujícími triky) ztvárnil postavu šíleného vědce doktora Thorkela, který ve své laboratoři ukryté v džungli zmenšuje všechny nevítané návštěvníky do miniaturní velikosti a oni musejí hledat cestu, jak mu uniknout.

Albert Dekker ve filmu Kiss Me Deadly:

Zdroj: Youtube

Až do poloviny 40. let se pak Dekker objevil v mnoha filmech, kde byl důstojným sparring partnerem celé řady nejslavnějších osobností této hollywoodské éry, včetně Marlene Dietrichové, Caryho Granta nebo Ginger Rogersové. U nás je z tohoto období zřejmě nejznámější netradiční western Stará Oklahoma z roku 1943, kde ztvárnil protihráče Johna Waynea: ten hrál kovboje usilujícího o získání práv na těžbu ropy a o srdce krásné učitelky, Dekker ropného magnáta, jenž se chce nežádoucího soka zbavit.

Politik jdoucí proti McCarthymu

Kromě herectví se Dekker živě zajímal i o politiku. V roce 1944 kandidoval v kalifornském hlavním městě Sacramento ve volbách do tamějšího parlamentu, vyhrál a po dva roky zastupoval v Sacramentu 57. obvod.

Po dokončení svého volebního období se vrátil k herecké práci ve filmu i na divadle a znovu vystupoval i na Broadwayi, kde získal hlavní roli Willyho Lomana ve slavné hře Smrt obchodního cestujícího. Od roku 1949 se začal také objevovat v nově vznikajícím médiu, a sice v televizi, jež si raketovým tempem dobývala popularitu.

Zřejmě nejslavnější rolí Alberta Dekkera se stal šílený vědec Thorkel z filmu Doktor Kyklop z roku 1940, který ve své laboratoři ukryté v džungli zmenšoval všechny nevítané návštěvníky do miniaturní velikostiZřejmě nejslavnější rolí Alberta Dekkera se stal šílený vědec Thorkel z filmu Doktor Kyklop z roku 1940, který ve své laboratoři ukryté v džungli zmenšoval všechny nevítané návštěvníky do miniaturní velikostiZdroj: Wikimedia Commons, Paramount Pictures, volné dílo

Zájem o politiku však neztratil a coby liberál se ostře vymezil proti americkému senátorovi Josephu McCarthymu připravujícímu svůj „hon na čarodějnice“ neboli na všechny skutečné i domnělé komunisty v amerických službách a ve veřejných a státních funkcích. „Je to šílenec,“ ocitovala americká média v roce 1949 Dekkerův opovržlivý výrok na McCarthyho adresu.

Tato neuctivá slova se mu brzy vymstila: když McCarthy o rok později oznámil existenci tzv. seznamu komunistů a spustil rozsáhlé propouštění nebo dokonce zatýkání stovek údajných sympatizantů s komunistickým režimem, ocitlo se Dekkerovo jméno spolu s třemi stovkami dalších umělců na neoficiální černé hollywoodské listině a žádné studio nebylo ochotno nabídnout mu práci.

Ernest O. Lawrence, Glenn Seaborg a Robert J. Oppenheimer v Berkeley, asi v roce 1946
Otec atomové bomby: S lidmi měl problematické vztahy, bratra zčásti obětoval

Aby nějak vyžil, začal cestovat s pásmem poezie mezi kulturními centry v New Yorku a v Londýně, přednášel pro vysoké školy a vystupoval v různých literárních kroužcích. Od filmových rolí přešel postupně opět k práci pro divadlo a občas si zahrál v televizi. K filmu se postupně začal vracet počínaje rokem 1954, kdy si zahrál ve snímku Stříbrný kalich. V roce 1955 se už objevil ve třech filmech včetně jednoho z nejslavnějších filmů tohoto období: snímku Elii Kazana Na východ od ráje s tehdejší největší světovou hvězdou Jamesem Deanem.

Za zmínku přitom stojí, že sám Kazan se v období nejtvrdšího mccarthismu choval značně rozporuplně: od roku 1936 do roku 1938 byl totiž skutečně členem komunistické strany a v roce 1952 udal při svědectví před Výborem pro neamerickou činnost Sněmovny reprezentantů osm lidí, kteří byli v této straně spolu s ním. Zničil tak kariéru několika svým kolegům.

Dodnes nevyřešené mystérium smrti

V 60. letech se Dekker na filmovém plátně už moc neobjevoval. Nabídky Sama Peckinpaha si ale považoval, protože se ve filmu mohl objevit s dalšími americkými westernovými legendami, například Williamem Holdenem nebo Ernestem Borgninem.

Jeho podivná smrt těsně po natáčení se nikdy nevysvětlila. Jeho přítelkyně byla po celá léta přesvědčena, že Dekkera někdo zabil, aby se zmocnil peněz, o nichž mohl vědět, že v bytě jsou (protože herec se se svým plánem koupit dům netajil).

„Myslím, že to udělal někdo, koho znal a koho si pustil do bytu. Nemohu říct, kdo to mohl být, ale podle mě šlo o nečestnou hru založenou na krádeži peněz,“ tvrdila Saundersová.

Portrétní snímky rytmistra Manfreda von Richthofena pořizoval ve svém ateliéru německý portrétní fotograf Nicola Perscheid, jeden z prvních profesionálních fotografů v Německu
Zabit v akci. Rudému baronu se stalo osudným ignorování jeho vlastních pravidel

Dekkerův syn Benjamin přišel v roce 1999, tedy více než 30 let po tragédii, s jinou teorií. „Myslím, že jeho smrt byla důsledkem nehody, k níž došlo při konsenzuálním sexuálním vztahu mezi dvěma dospělými lidmi,“ ocitoval Benjamina titul Shadow and Satin. „Některé záležitosti jsou soukromé, a co lidé dělají v soukromí, je jejich věc. Pokud to v pejorativním smyslu slova neovlivňuje životy ostatních, mají právo dělat si, co chtějí. Tak prosté to je.“

Dekkerovo tělo bylo zpopelněno a jeho ostatky byly uloženy v krematoriu v Garden State. Okolnosti jeho smrti zůstanou nejspíš už navždy záhadou. Podle řady jeho známých je však mnohem horší právě to, že to, jak zemřel, zastínilo to, jak žil. Podle nich to byl totiž velkorysý a vnímavý muž, kterého jeho rodina i přátelé velmi milovali. „Al je člověk s nesmírně laskavou myslí a v jeho duši nenajdete nevlídnost,“ řekl o něm kdysi herec Alfred Lunt.