Kliknutím zvětšíteDen poté, co údajně nepotopitelný zaoceánský parník Titanic vyplul na svou první a zároveň poslední cestu, slavily se na jeho palubě narozeniny. Starší radista John George Phillips, kterému kolegové neřekli jinak než Jack, dosáhl 25 let. Aby si svůj den při práci alespoň trochu užil, kolegové mu přinesli zákusky z první třídy.
Byly to poslední narozeniny, které Phillips oslavil. Dalších se už nedožil. O tři dny později Titanic narazil do ledovce a za pár hodin skončila majestátní loď na oceánském dně. Zemřelo více než 1500 lidí, včetně Phillipse.
Jeho mladší kolega Harold Bride se zachránil a později podrobně vykreslil jeho poslední hodiny života i dění v telegrafní místnosti Titaniku. V kritických minutách tam s nimi virtuálně byl ještě třetí muž, který oba telegrafisty znal - radista parníku Carpathia Harold Cottam, který na nouzové volání potápějícího se parníku odpověděl a díky jehož reakci Carpathia okamžitě vyrazila na pomoc.
Bride poté, co ho z oceánu zachránila Carpathia, navzdory těžkým zraněním Cottamovi pomáhal s vysíláním zpráv o přeživších. Příběh tří telegrafistů připomíná Deník u příležitosti 105. výročí potopení lodě Carpathia.
Zapomenutá zpráva
Jack Phillips, Harold Bride a Harold Cottam pocházeli z různých částí Anglie. Všichni tři se postupně dostali k pozicím radistů společnosti Marconi na britské poště a různých lodích. Cottam se při práci letmo potkal a spřátelil s oběma muži, kteří pak zamířili pracovat na Titanic, Phillips a Bride se vzájemně neznali. „Poprvé jsem svého nadřízeného viděl až v Belfastu, kde jsem nastoupil na Titanic,“ zmínil Bride při slyšení, když příčiny tragédie Titaniku začala řešit vyšetřovací komise.
John George Phillips, starší telegrafista z Titaniku. Philips při potopení plavidla zemřel. Bylo mu 25 let
Titanic s Phillipsem a Bridem na palubě z Anglie do New Yorku vyrazil 10. dubna 1912, Carpatia s Cottamem na plavební trasu z New Yorku do chorvatského města Rijeka 11. dubna 1912. Práce telegrafistů na obou plavidlech byla stejná - prostřednictvím Marconiho bezdrátového telegrafického přístroje si předávali zprávy s jinými loděmi či odesílali a přijímali korespondenci významných pasažérů.
14. dubna 1912 večer měl Phillips plné ruce práce. Předchozí den se totiž přístroj pokazil a on nyní posílal množství nahromaděných zpráv. Jednu z nich zachytil i Cottam. „Kolem sedmé hodiny večer dostal zprávu vyslanou jeho přítelem Phillipsem, který odevzdával odkaz od pasažéra z první třídy Titaniku. Po většinu předchozího odpoledne Titanic mlčel, Cottam předpokládal, že měl problém s vybavením, a nezdálo se, že Phillips má chuť na pokec, který se někdy mezi známými radisty uskutečnil,“ uvádí kniha The Other Side of the Night. The Carpathia, the Californian, and the Night the Titanic Was Lost.
Místnost s bezdrátovým telegrafickým přístrojem společnosti Marconi na Titaniku. Na snímku s ním pracuje mladší radista Harold Bride, který potopení parníku přežil. Snímek byl zachycen 3 dny před srážkou s ledovcem
Pak dorazila na Titanic velmi znepokojivá zpráva. To, jak s ní Phillips naložil, podle některých přispělo k tragickému konci lodi. Kolem půl desáté večer loď Mesaba vysílala, že se přímo v cestě Titaniku nachází množství ledovců. Přepracovaný Phillips ji sice zachytil, ale neoznámil to důstojníkům. „Phillips mi vysvětlil: 'Zprávu jsem položil pod závaží na papír u mého lokte, dokud jsem nedodělal vše, co jsem měl rozděláno, až pak bych ji poslal na můstek'. Toto zpoždění se ukázalo jako fatální a bylo hlavní příčinou ztráty nádherné lodi,“ tvrdil ve své autobiografii důstojník Titaniku Charles Lightoller.
Je ale potřeba říct, že před ledovci varovaly i jiné lodě a důstojníci si sami museli uvědomovat, že plují v rizikové oblasti.
Poslední šance poslat SOS
Titanic do ledovce narazil ve chvíli, když se Bride v telegrafní místnosti připravoval na převzetí služby od Phillipse. Chtěl ho vystřídat o dvě hodiny dřív. Do jejich kajuty ale náhle přišel kapitán Titaniku Edward J. Smith. „Narazili jsme do ledovce. Raději se připravte na zavolání pomoci. Ale neposílejte to, dokud vám neřeknu,“ řekl mužům kapitán dle F.
Po pár minutách příkaz vydal. V době neštěstí Titaniku se signál SOS používal ještě poměrně krátce, a tak Bride Phillipsovi připomněl, že má použít právě jej. „Pošli S.O.S., je to nové volání a toto může být tvoje poslední šance poslat ho,“ žertoval. Phillips se zasmál, aniž tušil, jak prorocká Brideova slova jsou.
O více než sto kilometrů dál se právě telegrafista Carpathie Cottam chystal ke spánku. Volání Titaniku o pomoc zachytil náhodou. „Byla to prozřetelnost. Telegrafista byl v tu chvíli ve své kajutě, už vůbec ne služebně, jen poslouchal příchozí zprávy, když se svlékal. V tu chvíli si rozvazoval boty, měl přístroj na uchu a do toho přišla ta zpráva. Za deset minut by možná byl v posteli a my bychom o ničem nevěděli,“ vyjádřil se později před vyšetřovací komisí kapitán Carpathie Arthur Rostron.
Telegrafista parníku Carpathia Harold Thomas Cottam jako první zachytil nouzové volání vyslané z potápějícího se Titaniku. Díky Cottamovi k němu Carpathia vyrazila téměř okamžitě po navázání kontaktu
Cottam se u Phillipse ještě jednou ujistil, zda slyšel dobře. „Tady je pozice, ohlas to a dostaňte se sem, co nejdříve to půjde,“ odpověděl mu Phillips. Cottam pak hned vyrazil za svým kapitánem a ten do pár minut nařídil, aby Carpathia vyjela plnou parou vpřed.
Phillips i poté vysílal žádosti o pomoc, kam to jen šlo. „Bride přinášel zprávy z kapitánského můstku, informoval důstojníky o postupu Carpathie a dalších lodí v okolí,“ zmiňuje Encyclopedia Titanica.
Rvačka s topičem
Cottam se s Phillipsem naposledy spojil před druhou hodinou ráno. Přestože pak vysílal na Titanic ještě další zprávy, odpovědi už se nedočkal.
Kolem druhé hodiny totiž už skoro nebylo možné z Titaniku dál vysílat. Tehdy za radisty dorazil kapitán Smith a povolil jim odejít. Bridea dojalo, jak zapáleně se i pak Phillips snažil volat o pomoc. „Phillips byl statečný muž. Tu noc jsem k němu pocítil velkou úctu, když jsem viděl, jak se soustředí na práci, zatímco všichni ostatní blázní. Nikdy nezapomenu na jeho práci v posledních strašných patnácti minutách. Paluba už byla zaplavená a Phillips dál posílal a posílal. Vydržel ještě asi deset-patnáct minut poté, co nás kapitán propustil. Voda už proudila do naší kajuty,“ vzpomínal Bride.
Zatímco Phillips stále pracoval, do kajuty vstoupil neznámý člen posádky Titaniku (nejspíše topič) a pokusil se ukrást Phillipsovu záchrannou vestu. Bride ve snaze bránit kolegu topiče zmlátil do bezvědomí. „Když jsme odcházeli, ležel na zemi a nehýbal se,“ řekl později.
Pak s Phillipsem vyrazili směrem k záchranným člunům. Tehdy Bride viděl Phillipse naposled živého. Tehdy 22letý Bride se vydal pomáhat vypravit jeden ze dvou posledních záchranných člunů ze střechy důstojnické ubikace. Ještě než se to jemu a dalším mužům povedlo, vypadli všichni i s člunem z paluby.
Telegrafista Titaniku Harold Bride. Potopení parníku přežil, následně jej do New Yorku na své palubě dovezla loď Carpathia. Navzdory zraněním pomáhal Bride tamnímu telegrafistovi posílat seznamy zesnulých a přeživších
Člun se překlopil, Brideovi a dalším patnácti mužům se ale povedlo vyšplhat se na něj a přežít, ačkoliv se pomalu potápěl. Brideovi na něm někdo bolestivě seděl na omrzlých nohách. Viděl, jak se Titanic potopil i jak umíraly stovky lidí v ledové vodě. Pak zahlédl světla blížící se lodě. „Už mi bylo jedno, co se děje. Jen jsem ležel a nadechoval se, pokud to šlo, a cítil bolest v nohou,“ popsal Bride.
Čtyři dny bez spánku
Carpathia dorazila k místu potopení Titaniku asi hodinu a půl poté, co zmizel pod hladinou. Díky tomu lidé ze záchranných člunů přežili hrůzný chlad. Trvalo čtyři a půl hodiny, než se posádce Carpathie povedlo dostat všech 706 přeživších na palubu. Byl mezi nimi i Bride, ovšem s těžce omrzlými nohami.
Prý ještě zahlédl Phillipsovu mrtvolu - Phillipsovi se totiž nějak povedlo dostat se na stejný záchranný člun, kde byl i Bride. Příjezdu Carpathie, o který se postaral, se však nedožil. „O zbytky sil ho připravila osmnáctihodinová pracovní doba a poslední dvě hodiny u přístroje, když se Titanic potápěl. Důstojník Lightoller, který byl na člunu v Phillipsově blízkosti, vzpomínal, že téměř s posledním dechem mu řekl, že se z jihu blíží Carpathia,“ uvádí kniha The Other Side of the Night.
Poté se Carpathia vydala do New Yorku. Pro radistu Cottama ale krušné chvíle neskončily. Naopak. Podle své výpovědi neustále komunikoval ohledně seznamu přeživších a mrtvých až do příjezdu do New Yorku o čtyři dny později. „Nepamatuji si, co bylo v jaký den, jen že jsem byl pořád vzhůru. Od chvíle, kdy jsme opustili místo potopení až do příjezdu do New Yorku jsem spal asi jen deset hodin,“ vypověděl Cottam.
Navzdory těžkým zraněním mu do telegrafní místnosti šel pomáhat i Bride, se kterým se znali. „Na palubě Carpathie jsem byl nejdříve v nemocnici. Pak se někdo zmínil, že se telegrafista může pominout z množství práce. Zeptali se mě, jestli mu můžu pomoct. Nemohl jsem chodit, tak jsem šel o berlích,“ popsal Bride v článku pro The New York Times, který pak 19. dubna 1912 převzal list The Washington Times.
Radista Titaniku Harold Bride společně s radistou Carpathie Haroldem Cottamem poté, co byl Bride Carpathií zachráněn z ledové vody po potopení Titaniku
Společně s Cottamem přijímali a odesílali zprávy společnosti vlastnící Titanic nebo podrobnosti a zprávy od přeživších pasažérů Titaniku. „Ani jsme nevycházeli, jídlo nám nosili do telegrafní místnosti,“ uvedl Bride.
Jejich těžká práce ale i tak schytala kritiku. Začala se totiž ohrazovat média i někteří politici, podle kterých Cottam a Bride neodpověděli na jejich zprávy. Bride ovšem tuto kritiku v článku pro The New York Times odmítl. „Rozhodně jsem odmítl posílat tiskové depeše, protože objem osobních zpráv s dojemnými slovy smutku bylo tak velký,“ napsal.
Přátelství stvrzené katastrofou
Po návratu do New Yorku Cottam i Bride vypovídali před vyšetřovacími komisemi neštěstí Titaniku. Následně se oba vrátili ke své práci radistů a pracovali postupně na různých dalších lodích.
O tom, co se v Atlantiku odehrálo v noci ze 14. na 15. dubna 1912, mluvili neradi. Jejich společné vysílání z Carpathie z nich ovšem už navždy udělalo blízké přátele. „Ještě mnohá léta byli ve vzájemném kontaktu,“ konstatuje web Encyclopedia Titanica.
Podle Encyclopedia Titanica se Cottam dožil 93 let, Bride zemřel jako 66letý.
57
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
