Ještě než vyrazili k Tobruku, utrpěli vojáci formujícího se Československého pěšího praporu na Středním východě ztráty. Za prvního padlého vojáka historici považují Jiřího Haase z Brna. Dvacetiletý svobodník padl 6. července 1941 v Sýrii. Paradoxně při ostřelování pozic bývalými spojenci, francouzskými jednotkami. Při obraně Tobruku, největší vojenské akci našich vojáků na Středním východě, nakonec padlo čtrnáct příslušníků praporu (do prolomení pozic nacistů a osvobození 10. prosince jich padlo pět, další tři utonuli a jeden v nemoci spáchal sebevraždu). Zraněných byly desítky.

„Byl to první významný boj zahraniční československé armády za druhé světové války,“ připomněl generálporučík Jaromír Zůna z generálního štábu armády při úterním zahájení výstavy na pražském Vítězném náměstí.

Do obklíčení

Dne 12. října připlul do Tobrúku první ubytovací oddíl Čechoslováků, o devět dní později dorazil zbytek praporu. „Torpédoborce nás odvezly z Alexandrie do Tobruku. Byli jsme na palubě na lodi, moře bylo strašně rozbouřené. Hrozily též ponorky.

Letadlo vichistické Francie, které padlo do rukou Spojenců, Allepo 1941
Krutý paradox operace Exporter: Čechoslováci vyšli do boje proti svým krajanům

Všichni jsme se drželi drátů, které vedly okolo lodě, žádné jiné zábrany tam nebyly. Bedničky s náboji museli, když bylo moře rozbouřené, někdy hodit do moře. Museli jsme se držet, každý byl z toho nemocný. I ti námořníci. My si myslíme: ,Oni jsou na to zvyklí.‘ Není to pravda, někteří možná ano, ale ostatní musí také krmit ryby, tak jako my. Přijeli jsme o půlnoci do obklíčeného Tobruku,“ líčil pro projekt Paměť národa veterán Miloslav Kratochvíl-Bitton.

Mezi Australany a Poláky

Německo-italské jednotky držely Tobruk v šachu od jara, celkem 244 dní. Britský ministerský předseda Winston Churchill přikázal hájit „předmostí“, cestu k Suezu, ze všech sil. „Při všech příležitostech musíme útočit na nepřátelské hlídky,“ psal ve směrnici ještě na jaře. Bez posil od moře by Rommelův Afrikakorps nezadržel. Sám uvádí, že námořnictvo za bezměsíčných nocí přepravilo posádce 34 tisíc tun zásob a 34 tisíc mužů a evakuovalo téměř stejně tolik vojáků. Ve válečných pamětech je Churchill vděčný Australanům, kteří v obraně opravdu vynikli. Krví však boje zaplatili i Britové, Indové či Poláci. Čechoslováci byli v Tobruku součástí polské brigády karpatských střelců.

Tobrucké krysy

Podle Vojenského historického ústavu původně šlo o nadávku anglického zrádce Williama Joyceho v německém vysílání. Tu si však rázovití Australané rychle přivlastnili jako hrdý přívlastek a válečnický titul připadl všem obráncům Tobruku. Označení bylo příznačné.

Život československých vojáků v malých pevnostech na perimetru byl plný prachu, špíny, nepříjemných pouštních blech. Když se k tomu přidá nekvalitní strava, voda a dělostřelecká a minometná střelba, perné chvíle zažívali i ti nejtvrdší vojáci. Do československého úseku podle historiků padlo celkem asi deset tisíc nepřátelských granátů, min a šrapnelů.

Poslední hrdinové

Ve věku 97 let zemřel 21. srpna 2020 válečný veterán Viktor Wellemin. Byl jedním z posledních československých účastníků bojů z druhé světové války u severoafrického Tobrúku. Po vyhlášení protektorátu odešel se svým starším bratrem Adolfem do emigrace. Dostal se až na Blízký východ. „Vody bylo u Tobrúku málo. Když jste chtěl vyprat prádlo, vzal jste si kanystr, nalil jste do polovičky benzin a prádlo jste v něm vymáchal. Stačilo ho chvíli podržet a prádlo bylo suché a čisté“ popsal pro Paměť národa.

Němci odvádějí kragujevské civilisty, aby je postříleli ve zločinné odvetě za partyzánskou akci srbských četniků
Masakr v Kragujevaci: Hitlerův rozkaz se změnil v jatka, Němci zabili i studenty

Podle všeho posledním veteránem od Tobrúku byl Bernard Papánek. Zemřel letos 21. ledna jen několik dnů po sto prvních narozeninách. Byl čestný občan města Vracova na Hodonínsku. V Tobrúku měl na starost obsluhu protiletadlových kanonů. „Byly to boforsy, švédské kanony. Tam jsme byli asi půl roku,“ vzpomínal. Ještě po osvobození totiž strávili Čechoslováci v Tobruku další čtyři měsíce. Své pozice předali Jihoafričanům a 7. dubna odjeli z Tobrúku do britského mandátního území Palestina.

Výstavy

Vojenský historický ústav Praha připravil pro plochu před Generálním štábem Armády České republiky na pražském Vítězném náměstí venkovní panelovou výstavu Tobruk – příběh pěšího praporu. Vernisáž se konala v úterý. „Výstava má připomenout hrdinství vojáků při obraně tohoto klíčového zásobovacího uzlu. Prokázali po boku spojenců obrovskou osobní statečnost, odolnost v extrémních podmínkách a vůli vydržet. Jejich přínos spojeneckému vítězství byl naprosto mimořádný. Dodnes pro nás představují vzory hrdinství, pro které byla nejvyšším cílem svoboda vlasti,“ sdělil generálporučík Jaromír Zůna.

Nadzvukové rakety V2 představovaly pro nacistické Německo eso v rukávu.
Hitler jimi chtěl zvrátit válku. Našli místo dopadu jeho nejhrozivějších zbraní

Národní památník II. světové války Hrabyně zve na výstavu Čechoslováci u Tobruku ve fotografiích. Až do konce listopadu si návštěvníci mohou prohlédnout snímky z pozůstalostí tří severomoravských rodáků. Leopold Horák a Karel Vašina, ostravští železničáři, po nacistické okupaci převáděli uprchlíky do Polska, ale zakrátko sami museli uprchnout před gestapem. Prošli boji v Polsku a byli internováni v SSSR, odkud je tamní úřady v roce 1940 propustily a umožnily jim vstup do vznikající československé jednotky v Palestině. Leopold Horák později jako jeden z příslušníků tzv. kombinovaného oddílu došel v závěru války po boku americké armády do západních Čech.

Třetím fotografem byl Boleslav Ivánek z Palkovic na Frýdeckomístecku. Ten před válkou působil jako učitel na české škole v Rumunsku, odkud uprchl do Palestiny. Po skončení bojů u Tobruku sloužil jako radista 311. bombardovací perutě.