V pátek 30. října 1942 se dva příslušníci Královského námořnictva sloužící na britském torpédoborci Petard, nadporučík Tony Fasson a námořník Colin Grazier, vysvlékli donaha, aby čelili nejtěžšímu úkolu své námořnické kariéry. Po boku jejich lodi se houpala na vlnách těžce poškozená nepřátelská německá ponorka U-559.

Oba muži se do ní rozhodli sestoupit, aby z jejích útrob vynesli velevzácný šifrovací stroj, sloužící nacistickému Německu k odesílání tajných kódovaných zpráv. Vydali se tak do samotného pekla, které je mělo oba pohltit. Fassonovi bylo 29 let, Grazierovi teprve 22. O dva roky později zahynul tragicky i dospívající chlapec, který jim pomáhal.

Cesta na moře

Colin Grazier se narodil v roce 1920 v Two Gates v Tamworthu jako syn Colina Graziera a jeho manželky Margaret, rozené Twynhamové, a do námořnictva se přihlásil ihned poté, co Británie vstoupila do války. Těsně před odchodem do válečné vřavy se ještě stihl oženit se svou dívkou Olive.

Anthony Fasson, kterého jeho spolubojovníci znali spíše jako Tonyho Fassona, byl o sedm let starší. Narodil se v roce 1913 ve vesnici Lanton v Roxburghském hrabství. Jeho otcem byl kapitán skotského jezdeckého pluku britské teritoriální armády Francis Hamilton Fasson, jeho matkou Lilias Clary, rozená Bruceová.

Fasson sloužil u námořnictva už od roku 1930 a námořním důstojníkem se stal o tři roky později, kdy byl povýšen na podporučíka. Od roku 1935 se začal přeškolovat na službu v letectvu a cvičil se na pilota RAF. V červnu 1936 se ale vrátil k námořnictvu a od srpna 1938 sloužil jako nadporučík na torpédoborci Windsor.

V červenci 1939 přešel na torpédoborec Hostile, kde ho také zastihl vstup Británie do války. S tímto torpédoborcem absolvoval svou první bitvu, jíž se stala bitva o Narvik v dubnu 1940, začátkem následujícího roku však byl vyslán na velitelství britského námořnictva v Alexandrii. V březnu 1942 se k službě na moři vrátil a nastoupil na Petard.

close Armádní Enigma se třemi rotory z londýnského muzea Imperial War Museum info Zdroj: Wikimedia Commons, Karsten Sperling, volné dílo zoom_in Armádní Enigma se třemi rotory z londýnského muzea Imperial War Museum

Vlčí smečky nesou zkázu

V první polovině roku 1941 se stal Atlantik klíčovým bojištěm, na němž se rozhodovalo o tom, zda nacistický režim v druhé světové válce zvítězí nebo ne. Británie byla v té době prakticky jedinou evropskou zemí, která Hitlerovi ještě vzdorovala (se Sovětským svazem ho v té době pojila spojenecká smlouva) a přes Atlantický oceán od ní proudila životně důležitá materiální i lidská pomoc ze strany USA a Kanady.

Na zásobovací konvoje však číhaly vlčí smečky německých ponorek, kvůli nimž se podle webu The History Press ztrácelo v Atlantiku až 800 tisíc tun spojenecké lodní dopravy měsíčně. Bylo to neudržitelné a Británie se stále více přibližovala okamžiku, kdy hodí ručník do ringu.

Britské námořnictvo potřebovalo nutně vědět, kde se nepřátelské ponorky nacházejí, aby na ně mohlo nasměrovat protiponorkovou obranu a současně změnit trasu konvojů, po kterých vlčí smečky pásly. Za tím účelem potřebovaly spojenecké síly rozluštit kód, jež používalo německé vrchní velení ke komunikaci se svou ponorkovou flotilou.

A to byl také důvod, proč se dva námořníci na torpédoborci Petard chystali k osudovému skoku, aby překonali vzdálenost, jež je dělila od zmrzačené U-559.

Poslední mise

S U-559 se Petard utkal v předchozích hodinách téhož dne, kdy ji napadl ve spolupráci s torpédoborci Pakenham a Hero a doprovodnými torpédoborci Dulverton a Hurworth, jež ze vzduchu podporoval létající člun Sunderland ze 47. perutě. Ponorka nedokázala takové přesile vzdorovat. Těžce poškozená a se sedmi mrtvými na palubě se vynořila a její posádka, osmatřicet přeživších mužů, ji opustila.

Teď se ztěžka držela na hladině nedaleko torpédoborce jako provokující, ale smrtelně nebezpečná výzva: bylo téměř jisté, že ve svých útrobách skrývá něco, co by spojeneckým šifrantům mohlo zásadně pomoci s prolomením kódu, jež by mohlo pomoci zachránit tisíce lidských životů, neméně jisté ale bylo, že se dříve či později potopí. Každý, kdo by vstoupil na její palubu, musel nutně riskovat život.

Fasson s Grazierem se nakonec k tomuto úkolu přihlásili. Jako třetí je podpořil ještě neplnoletý, asi šestnáctiletý nebo sedmnáctiletý pomocník z lodní kantýny Tommy Brown, možná trochu nespokojený se svým nebojovým a zdánlivě méně důležitým zařazením (Brown se narodil někdy v roce 1926, přesné datum jeho narození však není známo, mimo jiné proto, že při vstupu do námořnictva lhal o svém věku - v době, kdy vypukla válka, mu bylo teprve 15, ale vydával se za sedmnáctiletého, aby mohl být odveden, pozn. red.).

Všichni tři se svlékli, aby co nejvíce minimalizovali riziko, že se v ponorce o něco zachytí. Potom seskočili z paluby na její povrch a s nemalou dávkou odvahy se spustili dovnitř.

Do ponorky se valila voda přes kohouty, které Němci nechali při svém opuštění plavidla otevřené. Proud na lodi samozřejmě nešel, všichni tři odvážlivci se pohybovali v naprosté tmě. Dobře věděli, že ponorka se může každým okamžikem potopit. Přesto postupovali dál a dál jejími útrobami, rozbíjeli každou skříňku a vytahovali všechno, co se zdálo mít nějakou hodnotu. Mezi materiály, které se jim takto dostaly do rukou, byly i kódové knihy.

Brown byl z celé trojice zdaleka nejmladší a oba muži zřejmě cítili povinnost ho chránit, proto mu vrazili nalezené dokumenty do rukou a poslali ho s nimi ven. Sami se rozhodli pokračovat v dalším hledání.

Mladík stačil vylézt z velitelské věže a seskočit na malý člun, v němž se k ponorce přiblížila naloďovací skupina z torpédoborce, když se ponorka náhle potopila. Do hlubin s ní navždy klesli i Fasson s Grazierem. Brown, který se vyhoupl z velitelské věže jako korek doslova v posledním okamžiku, přežil.

| Video: Youtube

Třetí statečný zahynul krátce před koncem války

Kódové knihy, které oba mladí námořníci s obětováním vlastních životů z potápějící se ponorky vyprostili, přispěly významně k tomu, aby spojenečtí zpravodajci dokázali pochopit systém šifrovacího stroje Enigma. Němcům pak nepomohlo ani to, že kódy každých 24 hodin měnili, Britové je dokázali prolomit.

„Lamači kódů, jimž se dokumenty brzy dostaly do rukou, mohli jen stěží uvěřit svému štěstí. Dalo jim to vodítko k tomu, aby konečně rozluštili čtyřrotorový kód Enigmy, který jim předešlých 10 měsíců bránil ve čtení zakódovaných zpráv o ponorkách. Číselníky zabavené z ponorky zahrnovaly Knihu krátkých signálů a Šifru krátké počasí, což se ukázalo jako neocenitelný materiál pro spojence. Díky dokumentům, které muži získali z U-559, byl kód (známý jako Žralok) dne 13. prosince 1942 v Bletchley Parku (přísně tajném ředitelství britských šifrantů, pozn. red.) vyřešen,“ píše The History Press.

Získání kódových knih Enigmy z U-559 tak znamenalo, že zprávy, používané německým vrchním velením ke komunikaci s jejich flotilou ponorek v Atlantiku, lze nyní přečíst.

Fasson s Grazierem byli následně posmrtně vyznamenáni Jiřího křížem, nejvyšším britským vyznamenáním za statečnost, a Brown obdržel Jiřího medaili, druhé nejvyšší vyznamenání odvahy. Zpráva o udělení vyznamenání vyšla v London Gazette dne 14. září 1943.

„Británie jen o vlásek odvrátila své vyhladovění, jež by mohlo vést ke kapitulaci, a mohla se začít připravovat na pozemní bitvy, které před ní byly a jež vyvrcholily vyloděním v Normandii známým jako Den D,“ uvádí The History Press.

Bohužel, konce války se už nedožil ani odvážný mladík Tommy Brown. V únoru 1945, právě když byl doma na dovolené, vypukl v domě jeho rodiny v North Shields požár. I v tomto případě osvědčil mladík znovu svou odvahu: podle novináře Davida Robertse z britského titulu The Nothern Echo se snažil zachránit z domu 11 svých sourozenců a zemřel, když chtěl vynést svou nejmladší sestru Maureen. Za tento čin byl posmrtně vyznamenán znovu, tentokrát rovněž Jiřího křížem, a se všemi vojenskými poctami byl pochován na hřbitově v Tynemouthu.

Po válce

Potřeba utajení však odsoudila tyto muže k anonymitě. „Celá desetiletí po válce zůstávalo hrdinství mužů z námořnictva v tajnosti ze strachu, že by Němci zjistili, že jejich nerozbitný kód Enigmy byl kompromitován. Ani jejich vlastním rodinám se nesmělo říci, čeho vlastně dosáhli,“ tvrdí The History Press. 

Všechno se změnilo až v roce 1998, kdy se o dávnou válečnou historii začal zajímat zástupce šéfredaktora listu Tamworth Herald Phil Shanahan. „Na začátku to byl čistě lokální příběh ve spojení s osvětovou kampaní o Colinu Grazierovi, která měla za cíl získat peníze na nějaký jeho pomník v Tamworthu. Brzy jsme ale poznali, že tenhle příběh je mnohem větší, a zjistili jsme, že neseme pochodeň i za Fassona a Browna,“ cituje The History Press Shanahana.

Vyvrcholením kampaně nakonec bylo odhalení pomníku se třemi kotvami na náměstí St Editha’s Square v Tamworthu, který vytvořil světově uznávaný sochař Walenty Pytel. Každá kotva představuje jeden z životů tří statečných mužů.

Ti se následně konečně dočkali, byť  bohužel posmrtně, i další řady poct. Po Colinu Grazierovi byl pojmenován v Tamworthu hotel a jména tří mužů se dostala také do názvů silnic v Bletchley Parku a dokonce i do pivních značek. Na podzim roku 2017 uznal jejich zásluhy oficiálně britský parlament. V usnesení, které podepsal i vnuk sira Winstona Churchilla, poslanec Nicholas Soames, se píše:

„Tato sněmovna vzdává hold mimořádné odvaze tří členů posádky lodi Jejího Veličenstva Petard, kteří 30. října 1942 nastoupili na potápějící se německou ponorku U-559 za okolností krajního nebezpečí; uznává, že materiál Enigmy, který získali, se ukázal jako zásadní při záchraně bezpočtu spojeneckých lodí a životů; hluboce lituje, že dva z nich se utopili, když ponorka ztroskotala, a třetí válku nepřežil; a věří, že příklad a sebeobětování nadporučíka Anthonyho Fassona, schopného námořníka Colina Graziera a asistenta v jídelně Tommyho Browna nesmíme nikdy zapomenout.“